Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2721/2000

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-171

U S N E S E N Í

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2000, č.j. - 51, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. dubna 2000, č.j. - 51, odmítl – odkazuje na ustanovení , a (dále též jen „“) – jako opožděné odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 17. února 2000, č. j. -27, jímž Krajský soud v Ostravě prohlásil konkurs na její majetek. Odvolací soud uzavřel, že usnesení soudu prvního stupně bylo dlužnici doručeno uložením na poště v pátek 25. února 2000, takže posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání bylo pondělí 13. března 2000; odvolání datované sice 9. března 2000, leč podané na poštu k přepravě až dne 14. března 2000, je proto opožděné.

Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že se v době, kdy jí bylo doručováno rozhodnutí soudu prvního stupně, nezdržovala na adrese K., V. 21, když od 2. června 1999 je trvale hlášena na adrese K., K. Č. 1. Proto jí nebylo možno doručit rozhodnutí za použití fikce uvedené v a odvolání mělo být posouzeno jako včasné. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.

V průběhu dovolacího řízení se (jak plyne i z protokolu o přezkumném jednání ze 17. července 2000) procesní nástupkyní původní navrhující věřitelky I. A P. B., akciové společnosti, z titulu singulární sukcese (na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. června 2000) stala Č. o. b., a. s. Soud tedy jako s účastnicí dovolacího řízení jednal dále s Č. o. b., a. s.

Po obsahové stránce (co do nesouhlasu s výsledky šetření odvolacího soudu o včasnosti odvolání) jsou dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání je přípustné podle a je i důvodné.

Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č.l. 32 p. v.) byla uvedená písemnost jako zásilka určená do vlastních rukou a zaslaná dovolatelce na adresu „V. 21, K.“, uložena na poště dne 22. února 2000 (s účinky doručení 25. února 2000), kdy se uskutečnil též druhý pokus o doručení písemnosti (k prvnímu pokusu o doručení písemnosti došlo 21. února 2000). Písemnost pak dovolatelka osobně převzala na poště dne 3. března 2003.

K prokázání důvodu dovolání bylo provedeno dokazování výslechem svědka a listinami.

Z potvrzení o hlášení pobytu vystaveného Městským úřadem v K. dne 2. června 1999 soud zjistil, že dovolatelka je od uvedeného dne přihlášena k trvalému pobytu na adrese K., K. Č. 1130/1. Platnost tohoto evidenčního údaje k 19. květnu 2003 potvrzuje i téhož dne datované potvrzení Městského úřadu v K. zn. Ev. 2003.

Zy ze dne 16. června 2003. nazvané „Čestné prohlášení“ soud zjistil, že Z. Š. zde potvrzuje, že dlužnice u něj (na adrese K., P. 2) bydlela od 20. února 2000 do května 2000, kdy odešla bydlet ke své dceři. Podpis Z. Š. naě je úředně ověřen.

Z výpovědi svědka J. F., syna dlužnice, soud zjistil, že po dobu asi dvaceti let bydlí v bytě na adrese „V. 1188/21, K.“. Poté, co z bytu asi před čtyřmi lety odešla jeho matka (po koupi domu na ulici K. Č. v K.), bydlí svědek v bytě sám. V té době se ještě stávalo, že matce chodila na starou adresu pošta. Zásilky určené do vlastních rukou svědek na poště nevyzvedával, ostatní matčinu poštu předával sestře.

Dle ustanovení , nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Na základě dokazování provedeného v dovolacím řízení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v době, kdy jí mělo být doručeno usnesení o prohlášení konkursu na její majetek, se dlužnice v bytě na V. ulici v K., kam byla písemnost zaslána, již nezdržovala. Uvedené prokazuje především výpověď svědka F., přičemž zjištění, jež Nejvyšší soud z této výpovědi učinil, potvrzuje i obsah čestného prohlášení a nepřímo i oběy vystavené Městským úřadem v K.

Jelikož závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou nemůže - v intencích věty první - obstát, není-li splněna podmínka, že adresát písemnosti (který nebyl zastižen) se v místě doručení při prvním pokusu o doručení písemnosti zdržuje, lze mít výsledky šetření o okolnostech doručení, na nichž odvolací soud založil závěr o opožděnosti dovolání, za nesprávné, a dovolací důvod dle za uplatněný právem.

Dnem doručení usnesení o prohlášení konkursu dlužnici tedy ve světle podaného výkladu byl až 3. březen 2000, kdy zásilku (jak dokládá doručenka) osobně převzala na poště; odvolání, které dlužnice podala 14.března 2000, je tedy včasné.

Nejvyšší soud proto po provedeném jednání ( věta druhá, a odst. 2 věta první ) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( 2 a 5 ).

Pro úplnost se dodává, že zjištění, jež Nejvyšší soud výše učinil, prokazují též včasnost dovolání. Ze spisu se totiž podává, že i dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu bylo dovolatelce doručeno na adresu „V. 21, K.“ uložením na poště dne 25. května 2000, kdy mělo též nabýt právní moci (dlužnice pak zásilku převzala na poště 2. června 2000). Kdyby totiž počátek dovolací lhůty určoval 25. květen 2000, nebylo by dovolání podané dlužnicí na poštu k přepravě dne 3. července 2000 včasné.

Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. června 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu