Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1881/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. A. W., zastoupeného JUDr. Wandou Krygielovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Vlastina 23, PSČ 161 00, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 451/11, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. září 2008, č. j. -120, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že směnky, jejichž úhrady se žalobce po žalovaném domáhal, jsou neplatné pro neurčitost platebního místa a data splatnosti (č. l. I. a ). Současně uzavřel, že byť soud prvního stupně původně vycházel z fikce doručení směnečného platebního rozkazu a na tomto vyznačil právní moc dnem 13. srpna 1996, následným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný se v místě doručení v době doručování nezdržoval; fikce doručení ve smyslu ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2000) tak nenastala a soud prvního stupně po právu přistoupil k opětovnému doručení směnečného platebního rozkazu a považoval námitky proti němu podané za včasné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , shledávaje „v postupu soudu prvního stupně i soudu odvolacího zásadní procesní pochybení“.

Dovolatel zpochybňuje správnost závěru soudů nižších stupňů o včasnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, přičemž akcentuje, že směnečný platební rozkaz byl žalovanému řádně doručen již v roce 1996 a „podmínky fikce náhradního doručení byly splněny“. Přitom poukazuje na postup při zjišťování skutečnosti, zda se žalovaný v místě doručení k datu doručení zdržoval či nikoli a upozorňuje, že žalovaný nesplnil své povinnosti dle „tehdy platného“ , o pobytu cizinců na území České a Slovenské federativní republiky.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaný se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů ohledně doručení směnečného platebního rozkazu, opakuje, že se v době doručování směnečného platebního rozkazu na doručné adrese nezdržoval a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že soudní praxe je jednotná v závěru, že směnečný platební rozkaz lze sice žalovanému doručit i způsobem uvedeným v ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2000) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1999, pod číslem 118], podmínkou, bez které závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou neobstojí, však je, že adresát písemnosti, který nebyl zastižen, se v místě doručení zdržuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2000, pod číslem 112, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. a ze dne 19. června 2003, sp. zn. ).

Polemizuje-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se žalovaný v místě doručení k datu prvního pokusu o doručení nezdržoval, uplatňuje ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím ale na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení usuzovat nelze

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem z připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2010

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu