Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 155/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-113

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26.5.2000, čj. -19, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému 2) zakázáno nakládat s 251.497 ks akcií společnosti K. a.s. Dále pak odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání.

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jeho přípustnost opírá o skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení navrhl připuštění dovolání s ohledem na řešení otázky zásadního právního významu. Odkazuje tak na ustanovení Pokud jde o dovolací důvod, napadá závěr obou soudů, na kterém tyto založily svoje rozhodnutí, že v řízení o zrušení soudního smíru jsou aktivně legitimováni pouze přímí účastníci smírčí dohody. Dovolatel považuje tento závěr za nesprávný a odporující ustanovení d. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení a 238a nebo o ustanovení

Podle ustanovení není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v až f) Podmínky stanovené v daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o nařízení předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolatel se v odůvodnění dovolání „pozastavuje nad skutečností, že identický soudce dokonce v působnosti soudního senátu se chápe příležitosti rozhodovat o návrhu na zrušení soudního smíru, který sám schválil“. Tvrdí, že je „naprosto zřejmé, že uvedené osoba soudce může stěží nestranně a nezávisle přezkoumat důvodnost případného zrušení předmětného soudního smíru za situace, kdy vlastní názor na splnění podmínek předmětného soudního smíru uvedený soudce již jeho schválením vyslovil“, což lze považovat za námitku podjatosti soudce. Taková námitka však není důvodná, neboť vyslovení právního názoru soudce v jiné věci samo o sobě nemůže založit takový jeho poměr k věci, který by byl důvodem pro jeho vyloučení. Vyloučení soudce z projednávání věci nezakládá ani to, že rozhodoval v související věci v tomtéž stupni.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. dubna 2003

JUDr. Ivana Štenglová,v .r.

předsedkyně senátu