Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 98/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti Ing. V.M., právně zastoupeného advokátem Mgr. V.S., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2000, čj. -19, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, čj. -27, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2003, čj. -113, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2000, čj. -19, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, čj. -27, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2003, čj. -113.

Výše uvedenými usneseními mělo údajně dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu garantována a d (dále jen " "). Stejně tak mělo dojít k porušení y ČR.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel se u Městského soudu v Praze domáhal žalobou ze dne 25. 10. 1999 zrušení usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. 9. 1998, čj. -114, jímž byl schválen soudní smír uzavřený mezi vedlejšími účastníky předmětné ústavní stížnosti. Návrhem ze dne 4. 5. 2000 se stěžovatel v uvedeném řízení domáhal vydání předběžného opatření, jímž se vedlejšímu účastníku zakazuje nakládat s 251.497 ks akcií společnosti K., a.s., a jímž se S zakazuje převést či zatížit 251.497 ks akcií společnosti K., a.s., evidovaných na majetkovém účtu vedlejšího účastníka, a to až do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé.

Krajský obchodní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 26. 5. 2000, čj. -19, návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, čj. -27. Následně podal stěžovatel proti citovaným usnesením obecných soudů dovolání, jež bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. odmítnuto.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že ústavní stížnost je z části podaná opožděně a z části je zjevně neopodstatněná.

Při posuzování v nastíněné procesní situace vyšel Nejvyšší soud ČR z hlavy první, bodu 17, , kterou se mění , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. dle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR je zřejmé, že se jmenovaný soud řádně vypořádal s důvody, pro něž nelze dovolání v dané věci připustit.Podal-li stěžovatel nepřípustné dovolání, je třeba lhůtu pro podání ústavní stížnosti vázat v souladu s ustanovením k doručení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, sp. zn. . Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná ústavní stížnost byla dána k poštovní přepravě až 13. 2. 2004, nelze lhůtu pro podání ústavní stížnosti ve vztahu k usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2000, čj. -19, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, čj. -27, považovat za zachovanou. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak byla zachována pouze ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jemuž však nelze k namítanému porušení a y ničeho vytknout. Závěrem lze poukázat též na skutečnost, že stěžovatel již v minulosti předmětné rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze napadl včasnou ústavní stížností vedenou pod

sp. zn.

, jež však byla shledána zjevně neopodstatněnou.

Z uvedeného důvodu pak Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost odmítnout ve vztahu k usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2000, čj. -19, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2000, čj. -27, pro opožděnost [ ] a ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2003, čj. -113, pro zjevnou neopodstatněnost [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 3. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu