Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2213/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 2. 2002, č. j. -10, určil, že „dříve uložená povinnost žalovaného rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 10. 1994, č. j. -14, že žalovaný je povinen byt vyklidit a předat žalobci do 15-ti dnů od zajištění náhradního bytu přiměřeného, není vázána na zajištění náhradního bytu přiměřeného“; dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 10. 1994, č. j. -14, který nabyl právní moci 9. 11. 1994, bylo přivoleno k výpovědi z nájmu žalovaného ke služebnímu bytu č. 1, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v přízemí domu č. p. 257 v L. n. B. (dále „předmětný byt“), a žalovanému bylo uloženo předmětný byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu. K výpovědi bylo přivoleno z důvodu, že žalovaný přestal pro žalobce (pronajímatele) pracovat, a žalobce potřeboval byt pro jiného nájemce, který pro něho bude vykonávat práci, na níž je nájem bytu vázán. Dále vzal za zjištěno, že žalovaný v období březen 2000 až srpen 2000, a v období listopad 2000 až duben 2001, nezaplatil žalobci nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a že ačkoliv bylo žalovanému pravomocným platebním rozkazem uloženo dlužnou částku uhradit, neplatí nájemné nadále. Okresní soud dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny předpoklady pro rozhodnutí podle , jímž by bylo určeno, že povinnost žalovaného předmětný byt vyklidit není vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu, neboť po právní moci rozsudku o přivolení k výpovědi došlo k takové změně poměrů, že podmíněnost vyklizovací povinnosti žalovaného uvedenou formou bytové náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.). Na změnu poměrů usoudil soud prvního stupně z jednání žalovaného, spočívajícího v (pokračujícím) neplacení nájemného.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2002, č. j. -30, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že za předpokladu, že by byla na straně žalovaného zjištěna „kvalifikovaná změna poměrů“, nastalá po vydání pravomocného rozsudku o přivolení k výpovědi, by byly dány podmínky ve smyslu ustanovení , tj. pro rozhodnutí o povinnosti k vyklizení bez bytové náhrady. Odvolací soud zaujal názor, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu citovaného ustanovení, neboť „pouze tvrzení existence dalšího výpovědního důvodu dle obč. zák., jej neprokazují“. I v případě, že by tento výpovědní důvod byl dán v souvislosti s rozhodováním o přivolení k výpovědi z nájmu bytu (pokračoval odvolací soud), příslušelo by žalovanému minimálně právo na zajištění přístřeší, přičemž ustanovení obč. zák. dává soudu možnost rozhodnout i o jiné formě bytové náhrady; žalobce však v tomto směru žádná tvrzení nečinil. Odvolací soud uzavřel, že za daného skutkového stavu nebyly dány podmínky pro aplikaci ustanovení obč. zák., a proto bylo nutno žalobu zamítnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a v němž uplatnil dovolací důvod podle Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neplacení nájemného žalovaným není „kvalifikovanou změnou poměrů“, která by odůvodňovala změnu vázanosti povinnosti k vyklizení zajištěním přiměřeného náhradního bytu a poukazuje na to, že neplacení nájemného je hrubým porušením povinností nájemcem bytu, zakládajícím důvod výpovědi z nájmu bytu; poskytnutí přiměřeného náhradního bytu žalovanému by tak bylo v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel dovozuje, že v dané věci jsou dány předpoklady určovací žaloby dle , a současně namítá, že jinak by protiprávní chování žalovaného nemohlo být žádným způsobem sankcionováno. Uvádí dále, že splnil svoji povinnost tvrzení, a že pokud v řízení mělo být přihlédnuto k důvodům zvláštního zřetele hodným pro přiznání bytové náhrady podle obč. zák., bylo na žalovaném, aby v tomto směru tvrdil rozhodné okolnosti. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( ), a je podle písm a) přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání je opodstatněné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. K vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne u přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady tohoto druhu nebyly v dovolání tvrzeny a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.

Podle lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Právní vztah mezi účastníky, který je předmětem sporu v souzené věci, byl založen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 10. 1994, č. j. -14, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit předmětný byt do patnácti dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu (poté, kdy soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, dané žalobcem z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. b/ obč. zák.). Obsahem tohoto právního vztahu je mimo jiné právo žalovaného v bytě do zajištění stanovené bytové náhrady bydlet a tomu odpovídající povinnost žalobce výkon tohoto práva strpět (§ 712 odst. 6 věta před středníkem obč. zák.). Toto právo žalovaného není již právem nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 685 a násl. obč. zák., nýbrž jde pouze o tzv. právo na bydlení (§ 712a obč. zák.), které je časově omezené. I zde však platí obecné ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Soudní praxe (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, pod pořadovým číslem 25) již dříve dovodila, že podle ustanovení lze určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování), došlo-li později (po právní moci rozhodnutím jíž bylo o vyklizení bytu po přidělení příslušné bytové náhrady rozhodnut) ke změně poměrů.

Uvedený právní názor se uplatní i poté, kdy byl s účinností od 1. 1. 1992 novelizován V rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 45 (dále též „R 45/2000“) byl vysloven názor, že za předpokladu změny poměrů, v jejímž důsledku by výkon práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) byl v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), může soud – podle – určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady (pro úvahu o změně poměrů je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo dříve rozhodnuto o vyklizení bytu s vázaností na zajištění bytové náhrady).

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. , dále např. rozsudek ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 7, pod C 582) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že při posuzování změny poměrů na straně vyklizované osoby, rozhodné pro odepření bytové náhrady (pro přiznání nižší formy bytové náhrady), nelze přehlédnout, že tato osoba, jíž byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena povinnost vyklidit byt po zajištění náhradního bytu, neplatí pro právní moci tohoto rozhodnutí nájemné či úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.

Je-li totiž neplacení nájemného či úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce upraveno v jako důvod pro vypovězení práva nájmu bytu ( obč. zák.), musí být tím spíše v podobné situaci postižitelné pouhé právo na bydlení, svědčící osobě, ve vztahu k níž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu. Opačný závěr by vedl k tomu, že nájemce bytu, jemuž by mohlo být za této situace vypovězeno právo nájmu bytu, by měl méně práv než ten, kdo má pouze časově omezené právo v bytě bydlet; takováto osoba by totiž pro neplacení nájemného či úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebyla – na rozdíl od nájemce – nijak postižitelná (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále též R 45/2000).

Dovodil-li tedy odvolací soud, že na změnu poměrů nelze usoudit z neplacení nájemného žalovaným po přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. b) obč. zák., nelze jeho právní posouzení věci pokládat za správné.

Pro úplnost je třeba dodat, že při posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je třeba přihlédnout jak k okolnostem na straně žalobce, tak i na straně žalovaného (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996 pod pořadovým číslem 36, a ročník 2000 pod pořadovým číslem 7).

Dovolací důvod podle tak byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 16, ze kterého vyplývá, že spory v jiných než nájemních bytových věcech, kdy podle hmotného práva přichází v úvahu uložení povinnosti vyklidit byt až poté, co bude zajištěna příslušná bytová náhrada, je třeba přiřadit k těm, pro něž platí, že z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, neboť jsou ovládány potřebou umožnit soudu, aby přizpůsobil rozhodnutí hmotněprávní úpravě, když by tomu jinak procesní návrhy účastníků bránily. V řízení se proto uplatní ustanovení (odvolací soud není vázán rozsahem odvolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( odst, 1 věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu