Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 151/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-70

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2001, č. j. -57 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. listopadu 1999, č. j. -36, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 400.158,20 Kč s 18 % úrokem od 21. února 1997 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 19.058,- Kč, a současně žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 13.097,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (podáním učiněným osobně u soudu prvního stupně) dne 6. června 2002 dovolání, v němž namítala, že soudy obou stupňů neprovedly nabízené důkazy a rozhodnutí založily „na nesprávných předpokladech odporujících zjištěním z provedených důkazů“. Požadovala, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, přičemž výslovně uváděla, že ač má být dovolání projednáno podle předpisů účinných do 31. prosince 2000, má za to, že lhůtu k podání dovolání lze posoudit podle stávajícího znění .

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále též jen „“). O tento případ jde i v dané věci, když prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno 2. listopadu 1999 a odvolací soud žalovanou podané odvolání projednal a o tomto rozhodl - v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, - podle ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. prosince 2000).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků 5. dubna, resp. 8. dubna 2002 (srov. doručenky u č. l. 60) a dnem 8. dubna 2002 nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 9. květen 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovanou až 6. června 2002 je tudíž zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud proto podle a opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam), neboť žalovaná podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. března 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu