Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 984/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 14. 1. 2000, č.j. -7, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 3. 2000, č.j. -11, nařídil podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR, Českého telekomunikačního úřadu, ze dne 24. 10. 1997, č. jedn. 139208/97-632, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 32.987,90 Kč, úroků z prodlení ve výši 7.278,30 Kč, nákladů předcházejícího řízení (660,- Kč) a nákladů exekučních (695,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z označeného účtu povinné u peněžního u (I. a p. b., a. s.,).

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Rozhodnutím, jehož výkon oprávněný navrhl ( ), uložil příslušný správní orgán povinnost zaplatit dlužné telekomunikační (telefonní) úhrady za období leden až duben 1996 včetně úroku z prodlení do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci (12. 11. 1997), tj. do čtvrtka 27. 11. 1997. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě stanovené v , o správním řízení ( ), tj. do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti, a jelikož tato (prekluzívní) lhůta po zahájení řízení o výkon rozhodnutí uplynula (aniž by zvláštní zákon zakotvoval lhůtu delší), nelze, uzavřel odvolací soud, ve výkonu pokračovat.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) včas dovoláním, jehož přípustnost opřel o . Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud pominul, že „mu věc byla předána Okresním soudem v Berouně až 15. 11. 2001, přestože bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 14. 1. 2000, ale i jeho opravné usnesení ze dne 30. 3. 2000 napadeno odvoláním … již vzápětí po jejich vydání.“ O uvedené skutečnosti dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyrozuměn. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „ “). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesením soudu prvního stupně vydaným dne 14. 1. 2000, resp. 30. 3. 2000, projednal a rozhodl o nich podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, body 15. ).

Dovolání (přípustné podle ustanovení ) není důvodné.

Podle ustanovení , věty první, lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Přestože dovolatel namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, není – z hlediska obsahu dovolání – užitá argumentace důvodu podle podřaditelná; závěry odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí nelze vykonat, uplynula-li prekluzívní tříletá lhůta stanovená v , ve znění pozdějších předpisů, a že , o telekomunikacích, ve znění zákonů č. a č. , popř. jiný obecně závazný právní předpis, delší či jinou lhůtu pro výkon předmětného rozhodnutí nestanoví, totiž dovolatel nezpochybnil.

Vytýká-li dovolatel, že soud prvního stupně předložil věc odvolacímu soudu až v listopadu 2001, přestože odvolání povinné proti opravnému usnesení obdržel 4. 5. 2000, a že o podání odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a proti usnesení, jež je opravovalo, nebyl vyrozuměn (jinými slovy, opisy odvolání mu nebyly doručeny), uplatňuje důvod uvedený v (řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).

Z ustanovení a 3 vyplývá, že – není-li třeba provést šetření stran splnění podmínek řízení, jiné obdobné šetření, popř. opatřit zprávy a y, jichž se odvolatel dovolává – předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu, jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání. V projednávaném případě byl spis s odvoláními povinné podle předkládací zprávy předložen 1. 11. 2001 krajskému soudu, jemuž došel 15. 11. 2001; k předložení věci však mohlo dojít již v měsíci květnu 2000, tj. po podání odvolání povinné proti opravnému usnesení. Včasné předložení spisu by vytvořilo předpoklady pro realizaci výkonu ve lhůtě stanovené v , ovšem liknavost soudu, jejíž důsledkem bylo uplynutí tříleté lhůty v průběhu řízení o výkon rozhodnutí (27. 11. 2000), za vadu ve smyslu pokládat nelze. Z hlediska uvedeného ustanovení jsou relevantní pouze takové (v neuvedené) vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jeho odklizení pak má soudům nižších stupňů – po odstranění vytčených procesních pochybení – umožnit znovu o věci rozhodnout, a to i jinak, než ve zrušeném rozhodnutí). Důsledkem uplynutí lhůty stanovené v v průběhu exekučního řízení (ať již před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím) je však vždy rozhodnutí, jímž se návrh na nařízení výkonu zamítá, nebo rozhodnutí, jímž se (již nařízený) výkon zastavuje ( ).

Podle ustanovení doručí předseda senátu – nejde-li o případ uvedený v – odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud opisy odvolání, jimiž povinná napadla usnesení, oprávněnému nedoručil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 21/1998 pod č. 156, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 120).

Protože vady podle ustanovení , jež způsobují zmatečnost řízení, v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají, a protože řízení netrpí ani jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , věta druhá, ), Nejvyšší soud – bez jednání ( , věta první, ) – dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, odst. 5 ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a ; povinné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu