Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4354/2009

U S N E S E N Í

a) nezletilého R. V.

,

b) nezletilého P. V.

, obou zastoupených matkou Mgr. P. V., právně zastoupenou JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70, proti povinnému

Mgr. R. V.

, zastoupenému Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. - 57, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. - 57,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2008, č. j. - 10, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle „vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. - 108“, k vymožení pohledávky oprávněných ve výši 12.000,- Kč a 8.000,- Kč, nákladů „oprávněného“ a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7. Odvolací soud k námitce povinného, že rozsudek, který je exekučním titulem, byl po vydání usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce změněn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009, č. j. - 532, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, podle nějž bylo výživné pro oprávněné zpětně sníženo s účinností od 1. 9. 2008, konstatoval, že pro nařízení výkonu rozhodnutí je zásadně rozhodný stav v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, že v odvolacím řízení lze přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně jen z těch hledisek, kterými se musí zabývat soud prvního stupně, a že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně. Podle názoru odvolacího soudu je proto „pro rozhodování o nařízení exekuce bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření“, a exekučním titulem je tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. „388/2005“, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. - 108, jimiž byla povinnému uložena povinnost platit na výživu nezletilého R. částku 13.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého P. částku 9.000,- Kč měsíčně, vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky, a to s účinností od 1. 4. 2006. Okolnost, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, může být důvodem pro zastavení exekuce podle za použití exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že pro rozhodování o nařízení exekuce je „bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné“. Opětovně namítá, že předběžným opatřením byl změněn rozsudek, na jehož základě byla exekuce nařízena, a že tudíž v době rozhodování o odvolání již tento rozsudek nebyl vykonatelný. Správný není ani názor odvolacího soudu, že zaplatil-li vymáhanou pohledávku, je to důvod pro zastavení exekuce, jelikož povinný pouze respektoval usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009 o nařízení předběžného opatření a výživné hradil podle tohoto rozhodnutí. Dále dovolatel poukazuje na skutečnost, že původní exekuční titul i usnesení o nařízení předběžného opatření byly nahrazeny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2009, podle něhož nemá na výživném pro obě nezletilé děti žádný dluh; protože tento rozsudek je předběžně vykonatelný, není rozhodující, že proti němu oba rodiče podali odvolání. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání povinného projednal

a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první ). Po přezkoumání věci podle dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; dovolání je proto přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a s a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.

Podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).

V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle a exekučního řádu uvádět nové skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení ( ). Tuto podmínku lze v souzené věci pokládat za splněnou, neboť povinný v odvolání poukázal mj. na skutečnost, že dne 10. 2. 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 předběžné opatření, jímž výživné pro obě nezletilé děti bylo sníženo zpětně s účinností od 1. 9. 2008, a že tímto předběžným opatřením byl změněn rozsudek, který byl podkladem pro nařízení exekuce.

Nejvyšší soud v usneseních ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. , a ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, že byl-li exekuční titul změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a Stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ).

Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu, podle nějž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že za této situace je pro rozhodování o nařízení exekuce „bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné“.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle věty za středníkem zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení ( , věta před středníkem ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu