Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
42F4D9481B870CDCC1257A4E0067209D.html
HTML · 17.24 KB
No categories available
20 Cdo 4354/2009
U S N E S E N Í
a) nezletilého R. V.
,
b) nezletilého P. V.
, obou zastoupených matkou Mgr. P. V., právně zastoupenou JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská 70, proti povinnému
Mgr. R. V.
, zastoupenému Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc 15078/2008 , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 - 57, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2009, č. j. 15 Co 117/2009 - 57,
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 15. 12. 2008, č. j. 14 Nc 15078/2008 - 10, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle „vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. P 388/2005 , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 30 Co 402/2006 - 108“, k vymožení pohledávky oprávněných ve výši 12.000,- Kč a 8.000,- Kč, nákladů „oprávněného“ a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7. Odvolací soud k námitce povinného, že rozsudek, který je exekučním titulem, byl po vydání usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce změněn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009, č. j. P 388/2005 - 532, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, podle nějž bylo výživné pro oprávněné zpětně sníženo s účinností od 1. 9. 2008, konstatoval, že pro nařízení výkonu rozhodnutí je zásadně rozhodný stav v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, že v odvolacím řízení lze přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně jen z těch hledisek, kterými se musí zabývat soud prvního stupně, a že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně. Podle názoru odvolacího soudu je proto „pro rozhodování o nařízení exekuce bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření“, a exekučním titulem je tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. „388/2005“, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 30 Co 402/2006 - 108, jimiž byla povinnému uložena povinnost platit na výživu nezletilého R. částku 13.000,- Kč měsíčně a na výživu nezletilého P. částku 9.000,- Kč měsíčně, vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky, a to s účinností od 1. 4. 2006. Okolnost, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, může být důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že pro rozhodování o nařízení exekuce je „bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné“. Opětovně namítá, že předběžným opatřením byl změněn rozsudek, na jehož základě byla exekuce nařízena, a že tudíž v době rozhodování o odvolání již tento rozsudek nebyl vykonatelný. Správný není ani názor odvolacího soudu, že zaplatil-li vymáhanou pohledávku, je to důvod pro zastavení exekuce, jelikož povinný pouze respektoval usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2009 o nařízení předběžného opatření a výživné hradil podle tohoto rozhodnutí. Dále dovolatel poukazuje na skutečnost, že původní exekuční titul i usnesení o nařízení předběžného opatření byly nahrazeny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2009, podle něhož nemá na výživném pro obě nezletilé děti žádný dluh; protože tento rozsudek je předběžně vykonatelný, není rozhodující, že proti němu oba rodiče podali odvolání. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) dovolání povinného projednal
a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb. ). Po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť řeší otázku předpokladů nařízení exekuce z hlediska existence exekučního titulu v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Podle ustálené soudní praxe je předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vykonatelné rozhodnutí jako podklad tohoto výkonu, tj. listin listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod č. 21, str. 498).
V odvolacím řízení v exekučních věcech lze podle § 254 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu uvádět nové skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně; odvolací soud k nim však nemůže přihlížet, aniž se jich dovolal účastník řízení (§ 212a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Tuto podmínku lze v souzené věci pokládat za splněnou, neboť povinný v odvolání poukázal mj. na skutečnost, že dne 10. 2. 2009 vydal Obvodní soud pro Prahu 8 předběžné opatření, jímž výživné pro obě nezletilé děti bylo sníženo zpětně s účinností od 1. 9. 2008, a že tímto předběžným opatřením byl změněn rozsudek, který byl podkladem pro nařízení exekuce.
Nejvyšší soud v usneseních ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3554/2006 , a ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 153/2006 , formuloval a odůvodnil závěr, že byl-li exekuční titul změněn, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým exekučním titulem. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stádiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne; nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a Stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 761/2005 ).
Ze shora uvedeného vyplývá, že není správný právní názor odvolacího soudu, podle nějž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stejný stav, jaký byl rozhodný pro vydání usnesení soudu prvního stupně, a že za této situace je pro rozhodování o nařízení exekuce „bez významu, že dne 10. 2. 2009 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo zpětně s účinností od 1. 9. 2008 sníženo výživné“.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu