Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 403/2001

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-86

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský obchodní soud v Brně usnesením ze dne 24. července 2000, č. j. 37 K 31/9828, zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, uzavíraje, že věřitelka, která návrh podala (C. B., a.s., v likvidaci), nedoložila, že má za dlužnicí splatnou pohledávku.

K odvolání věřitelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. dubna 2001, č. j. - 66, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, když nelze zjistit, na základě jakých úvah tento soud dospěl k závěru, že věřitelka (i přes předloženou fotokopii výpisu z účtu č. 041101 -1810359001 ze dne 1. července 1993) nedoložila poskytnutí úvěru dlužnici (ve výši 5,000.000,- Kč).

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a f/ (dále též jen „ ”), s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení , c/ a d/ , jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/), že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/) a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Vadu řízení dle ustanovení spatřuje dovolatelka v tom, že v řízení před odvolacím soudem nebyla řádně zastoupena. Dále tvrdí, že možnost jednat před soudem ji byla odňata tím, že nebyla informována o věřitelkou podaném odvolání. V dovolání pak dovolatelka podrobně vysvětluje, v čem spočívají dovolací důvody dle , c/ a d/ a závěrem požaduje především zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, - rovněž projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Dle ustanovení , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Podle ustanovení není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím. Napadené rozhodnutí pak nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení odvolacího soudu není potvrzujícím rozhodnutím.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu rovněž nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je řízení postiženo vadami tvrzenými dovolatelkou.

Podle ustanovení je dovolání přípustné i tehdy, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.

Vadou podle cit. ustanovení je řízení postiženo, jen je-li zde osoba způsobilá být účastníkem řízení ( ), která však nemůže před soudem jako účastník samostatně jednat ( ). O takový případ v dané věci zjevně nejde a nic takového dovolatelkou ani nebylo tvrzeno.

Ustanovení (dále též jen „obč. zák.”) stanoví, že způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2).

Dlužnice jako právnická osoba má procesní způsobilost v plném rozsahu, neboť žádný zákon v tom směru její způsobilost samostatně jednat neomezuje. Podle ustanovení tudíž dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dle ustanovení , nejde-li o případ uvedený v , doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 27. srpna 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 21, ročník 1998, pod číslem 156, od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v předmětném případě, ustanovení ani jiné ustanovení v rozhodném znění (či ustanovení jiného předpisu) soudu neukládá doručovat ostatním účastníkům řízení stejnopisy odvolání směřujícího proti usnesení. Jestliže tedy soud prvního stupně ani soud odvolací stejnopis odvolání věřitelky proti usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu dlužnici nedoručil, nešlo o nesprávný postup ve smyslu (je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se zákonem, byla účastníku odňata možnost jednat před soudem).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), podle ustanovení , věty první a odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu