Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 394/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem uměleckých děl v ní označených. Odkázal na závazný právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v rozsudku, jímž byly předchozí vyhovující rozsudky soudů obou stupňů zrušeny (podle něhož subjekt, který je podle oprávněn k majetku vypočtenému v jeho příloze, není legitimován k uplatnění vlastnického práva k majetku, který sice byl odňat řeholním řádům a kongregacím při výkonu státního dozoru nad majetkem církví a náboženských společností, ale v příloze tohoto zákona uveden není), a uzavřel, že podle tohoto názoru žalobce v dané věci aktivní legitimaci nemá. Návrhu, aby připustil dovolání, odvolací soud nevyhověl, maje otázku důsledků za judikatorně vyřešenou.

Ve včasném dovolání žalobce (zastoupen advokátem) obšírně dovozoval, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť co do hodnocení speciality (ve vztahu k obecné úpravě ochrany vlastnického práva) spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a je též v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12.9.1996, sp. zn. .

Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že dovolání není přípustné, a proto „nemá smysl zabývat se jakkoli dále meritem věci“.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001, dále jen „o.s.ř“).

Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a tím zda věcný přezkum je vůbec možný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, pokud to zákon - v , a - připouští.

Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v důsledku čehož z tohoto ustanovení přípustnost dovolání dovodit nelze.

Přípustnost dovolání z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ též nevyplývá, neboť rozsudek není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím, a ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ není použitelné rovněž, jelikož není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku předcházel rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v rozsudku dřívějším, vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (soud prvního stupně v dané věci rozhodoval dvakrát; v pořadí prvním rozsudkem žalobě vyhověl a druhým ji v celém rozsahu zamítl, procesní prostor pro druhé rozhodnutí však vytvořil soud dovolací, který jeho předchozí rozhodnutí – spolu s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu – zrušil).

Poněvadž odvolací soud zamítl návrh žalovaného na vyslovení přípustnosti dovolání, není dovolání přípustné ani podle § 239 odst. 1, pročež zbývá přípustnost dovolání posoudit již jen z hlediska ustanovení § 239 odst. 2, na které dovolatel ostatně výslovně odkázal.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Pojem „zásadního významu po právní stránce“ podle je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Tak je tomu především v případech, kdy se týká takové právní otázky, která judikaturou vyšších soudů řešena dosud nebyla, resp. jejíž řešení je dosud nejednotné, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je posuzována v konstantní (zejména publikované) judikatuře těchto soudů, případně shledá-li dovolací soud, že existují důvody, pro které je zapotřebí se od stávající judikatury odchýlit.

Jelikož podle současně platí, že dovolací soud - s výjimkou vad v tomto ustanovení uvedených - je vázán uplatněným dovolacím důvodem, může jít – při hodnocení, zda rozhodnutí je zásadního právního významu – jen o ty otázky, jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. zpochybnil řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud přijal.

Rozhodující je tedy v dané věci otázka důsledků, jež pro dotčené právní poměry plynou ze , o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění

Právě zde podmínka, aby napadený rozsudek byl rozsudkem po právní stránce zásadního významu, splněna není, neboť odvolací soud aplikoval právní názor, jenž je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (viz kupř. rozhodnutí ze dne 30.5.1996, sp. zn. , ze dne 29.5.1997, sp. zn. , ze dne 23.2.1999, sp. zn. , ze dne 25.2.1999, sp. zn. , ze dne 30.6.1999, sp. zn. , ze dne 30.11.1999, sp. zn. , ze dne 30.5.2000, sp. zn. , ze dne 28.11.2001, sp. zn. , ze dne 13.12.2001, sp. zn. , ze dne 30.1.2002, sp. zn. , , , a , ze dne 28.2.2002, sp. zn. 2303/2000, ze dne 29.4.2002, sp. zn. , a další).

Tentýž názor vyjádřil Nejvyšší soud ostatně i v dané věci v rozsudku ze dne 29.6.2000, sp. zn. , a nemá důvod se od něho odchýlit.

Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení , z jehož hlediska (coby posledního) je bylo zapotřebí prověřit.

Jelikož možnost dovodit přípustnost dovolání z jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud dovolání ve smyslu , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a , věty první (per analogiam), ; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalované náhrada nákladů právní služby podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) za jeden úkon (vyjádření k dovolání) v částce 1.625,- Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 5 písm. c/, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu