Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2253/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 23. 11. 1999 (doplněným dne 22. 12. 1999) se žalobkyně domáhala určení, že „závěť datovaná dnem 18. 1. 1999, podle níž byla dědičkou zůstavitelky Z. S., zemřelé dne 12. 3. 1999, ustanovena žalovaná M. M., je neplatná“.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 5. 12. 2000, č. j. -71, žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že „závěť datovaná dnem 18. 1. 1999, podle níž byla dědičkou zůstavitelky Z. S., zemřelé dne 12. 3. 1999, ustanovena žalovaná M. M., je neplatná“ (výrok I.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); rozhodl, že „Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok III.) a rozhodl, že „právnímu zástupci žalované advokátce, se přiznává odměna ve výši 7.250,- Kč, která jí bude proplacena ze státních prostředků“.

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. února 2002, č. j. -89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobkyni uložil nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na nákladech řízení částky 7.250,- Kč a 474,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); uložil žalobkyni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na nákladech odvolacího řízení částku 6.750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobkyni nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 1.624,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001. S poukázáním na ustanovení , v uvedeném znění, namítá, že napadené „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou tehdejšímu zástupci žalobkyně V. M., dne 25. 3. 2002 a zástupkyni žalované dne 21. 3. 2002 a že dovolání žalobkyně bylo dne 9. 5. 2002 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání Nejvyššímu soudu České republiky, dne 10. 5. 2002 doručeno Nejvyššímu soudu České republiky a dne 16. 5. 2002 postoupeno Nejvyšším soudem České republiky soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 25. 3. 2002. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 25. 4. 2002. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 9. 5. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , věty první a věty první (per analogiam) , neboť žalobkyně, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu