Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1039/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. dubna 2001, č. j. -7, zastavil řízení o žalobě na zaplacení částky 7.653,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. června 2001, č. j. -13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů především dovodily, že označila-li žalobkyně jako žalovaného „Úřad městského obvodu O. …“, domáhala se svého nároku vůči někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Poté rovněž dovodily, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a uzavřely, že v důsledku tohoto nedostatku lze řízení jedině zastavit (podle ).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupena advokátem – dovolání, následně doplněné podáním sepsaným ustanovenou advokátkou. V dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – uplatnila dovolací důvody podle a b/ Prostřednictvím dovolacího důvodu podle brojí proti právnímu závěru, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. V této souvislosti uvedla, že šlo o omyl v označení účastníka, a že „Ústavní soud v řadě svých nálezů … považuje tuto vadu za odstranitelnou a připouští změnu nesprávného označení žalovaného z obecního, městského či obvodního úřadu na obec, město nebo městský obvod.“ V rámci dovolacího důvodu podle žalobkyně – s odkazem na nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. a sp. zn. namítla, že soud nesplnil svoji poučovací povinnost podle a nepokusil se odstranit vadu podání postupem podle Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadené usnesení odvolacího soudu, nýbrž i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a odst. 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle Dovolání však není důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dospěl k závěru, že ani posléze uvedenou vadou, která naopak byla v dovolání uplatněna, není řízení v projednávané věci postiženo.

Teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení rovněž podmínky řízení na straně účastníka. Takovou podmínkou je i způsobilost být účastníkem řízení.

Podle způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost mít práva a povinnosti mají vedle fyzických osob ( , , ve znění platném v době zahájení řízení – dále jen „obč. zák.“) a státu ( obč. zák.) i právnické osoby ( obč. zák.). Podle obč. zák. jsou právnickými osobami jednotky územní samosprávy. Jednotkami územní samosprávy byly v době zahájení řízení v projednávané věci, tj. dne 16. října 2000, kdy byla ve věci podána žaloba ( ), pouze obce (nikoli však rovněž obecní úřady, resp. úřady městských obvodů) – srov. tehdy platného , o obcích (obecní zřízení); , o obcích (obecní zřízení), jímž byl zrušen (. ), nabyl účinnosti až dne 12. listopadu 2000 ( ve spojení s rozhodnutím prezidenta republiky o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, uveřejněným pod č. 266/2000 Sb.). Zbývá dodat, že kraje se staly jednotkami územní samosprávy až účinností těch ustanovení , o krajích (krajské zřízení), jimiž byly kraje (jako jednotky územní samosprávy) zřízeny ( až ), tj. dnem 12. listopadu 2000 (srov. ve spojení s rozhodnutím prezidenta republiky o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, uveřejněným pod č. 266/2000 Sb.).

Teorie procesního práva je jednotná rovněž v názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit (podle ), a že podle citovaného ustanovení lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně označen, takže není důvod k postupu podle (srov. bod 5. na straně 341 publikace , Komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK).

K názoru, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení jedině zastavit podle , se kloní rovněž soudní praxe. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 30. dubna 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 47 v sešitě č. 6 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, mimo jiné dovodil, že došla-li žaloba dříve sepsaná soudu až potom, co právnická osoba ve smyslu , 2 obč. zák. zanikne výmazem z obchodního rejstříku, soud pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle , řízení zastaví. Rovněž v usnesení ze dne 13. března 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 111 v sešitě č. 16 z roku 1998 téhož časopisu, dovodil, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud řízení zastaví. Závěr, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud dovodil rovněž v usnesení ze dne 25. února 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 59 v sešitě č. 6 z roku 1999 téhož časopisu. Ke stejnému závěru dospěl např. i v usnesení ze dne 21. února 2000, sp. zn. , a ani v projednávané věci nemá důvodu se od uvedeného závěru odchýlit.

Dovolací soud se neodchyluje ani od názoru, že podle lze postupovat jen tehdy, byl-li účastník řádně označen, takže není důvod k postupu podle Označila-li žalobkyně v posuzovaném případě žalovaného jako „Úřad městského obvodu O. …“, šlo o označení natolik přesné a určité, že nevznikaly žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný; v označení žalovaného nebylo tudíž zapotřebí žádné opravy či doplnění jejího podání (žaloby) ve smyslu a nepřipadalo proto v úvahu ani poučení žalobkyně podle Byl tudíž bez dalšího namístě postup podle , jak správně dovodily soudy obou stupňů.

Dovolacímu soudu je navíc z jeho rozhodovací činnosti známo, že již 19. prosince 1996 podal žalobce označený jako „město O. - městský obvod O.“ u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. proti žalované Ing. J. S. (v projednávané věci žalobkyni) žalobu o zaplacení částky 5.709,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a plnění poskytovaných s užíváním bytu. Nelze tedy pominout ani skutečnost, že již od data převzetí žaloby (17. ledna 1997) měla žalobkyně příležitost se seznámit se správným označením účastníka řízení, tj. města O. - městského obvodu O.

Lze uzavřít, že byl-li v řízení, v němž se účastenství zakládá podle (jako je tomu v projednávané věci), označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesněprávních vztahů. Procesněprávní vztah tak vzniknout ani nemůže, neboť chybí jeden z jeho subjektů, a to způsobilá strana sporu. Soud je proto povinen v kterémkoli stádiu řízení k tomuto nedostatku podmínky řízení přihlédnout a řízení zastavit (, ).

V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 7. září 1995, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 ve svazku 4, ročník 1995 - II. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky. Obdobně vyznívá i závěr usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. , v jehož odůvodnění Ústavní soud mimo jiné uvedl, že „poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, však přesahuje poučovací povinnost soudu podle a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků“.

Potvrdil-li tedy odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno podle , je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem usnesením zamítnuto.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu