Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 581/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 1999, č.j. -93 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 428.816,90 Kč a částku 19.775,20 Kč s 18% úrokem od 27. 1. 1994 do zaplacení, „žalobu co do částky 178.500,- Kč zamítl“, řízení ohledně smluvní pokuty 3% denně z částky 250.000,- Kč od 10. 11. 1995 do zaplacení, co do 2% úroku z částky 19.775,20 Kč od 27. 1. 1994 do zaplacení a co do částky 198.348,- Kč zastavil a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. února 2002, č.j. -130 zastavil odvolací řízení o odvolání žalované, jež směřovalo do výroků rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo řízení zastaveno a žaloba ohledně částky 178.500,- Kč zamítnuta, rozsudek ve vyhovujícím výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 428.816,90 Kč a 19.775,20 Kč s 18% úrokem od 27. 1 . 1994 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a současně žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.025,- Kč k rukám její právní zástupkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (podáním datovaným 21. května 2002 učiněným osobně u Krajského soudu v Brně téhož dne) dovolání, kterým tento rozsudek napadla v plném rozsahu s výjimkou výroku, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, přičemž namítala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postižen vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání s odkazem na ustanovení „ “ spatřovala ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Požadovala, aby rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části i rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a souvisejícím výroku o nákladech řízení byly zrušeny a věc vrácena soudu prvnímu stupni k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále jen „“). O tento případ jde i v této věci, když odvolací soud odvolání projednal a tomto rozhodl v souladu s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, – podle ve znění účinném do 31. prosince 2000, což se výslovně podává i z odůvodnění rozsudku.

Podle dosavadních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 11. června 2002, sp. zn. a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. ).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ve znění účinném do 31. prosince 2000).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobkyně 18. března 2002 a zástupci žalované 19. března 2002 (srov. doručenky u ) a dne 19. března 2002 nabyl právní moci. V intencích ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 19. duben 2002 (pátek). Dovolání podané osobně u soudu dne 21. května 2002 je tudíž zjevně opožděné (bylo ostatně i vyhotoveno po uplynutí dovolací lhůty).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení a dovolání podané žalovanou jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam), když žalovaná podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. listopadu 2002

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r

předseda senátu