Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 338/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2000, č. j. – 16, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti zrušení vítězství žalobkyně v obchodní veřejné soutěži o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S. l. l. T. za kupní cenu 301,000.100,- Kč žalovaným dle dopisu č. j. 940/760/98/Sv ze dne 22. 5. 1998 a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (podáním datovaným 6. 3. 2002) dovolání, které podala osobně u soudu prvního stupně dne 7. 3. 2002. Napadený rozsudek podle dovolatelky spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zejména pak v otázce údajného nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení. V dovolání, které podrobně odůvodňuje, žalobkyně navrhuje zrušit rozsudky soudů obou stupňů.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen „“).

Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 31. 10. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. 12. 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění , jak vyplývá i z poučení o dovolání uvedeného v závěru odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. , ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. , jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. ).

Podle účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( ).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 8. 1. 2002 (č. l. 47); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne (doložka právní moci na č. l. 41).

Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 8. 2. 2002 (pátek). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než podáním osobně k soudu prvního stupně dne 7. 3. 2002 (razítko na č.l. 49), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud proto podle a opožděné dovolání odmítl.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. října 2002

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r. předseda senátu