Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 190/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce České republiky – Fondu dětí a mládeže „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, tř. 17. listopadu 43, zastoupeného, advokátem, proti žalovaným : 1) R. k. c. S. m., 2) S. m., a 3) A. spol. s r. o., zastoupenému, advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti a o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , k dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2001, čj. -149, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl shora označeným rozsudkem, k odvolání třetího žalovaného, že opravné usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se potvrzuje (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 7. 5. 1999 čj. -107, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 11. 1999, čj. -125, v této věci rozhodl takto: I. Určuje se, že Česká republika je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to: domu čp. 102 s pozemkem parc. č. 114/1 – zastavěná plocha, pozemku parc. č. 114/2 – zastavěná plocha se stavbou garáže, pozemku parc. č. 136/1- ostatní plocha, pozemku parc. č. 136/2 – zahrada a pozemku parc. č. 138 – ostatní plocha, to vše zapsáno pro obec S. a katastrální území S. u K. na listu vlastnictví č. 361 u Katastrálního úřadu v B. II. Určuje se, že nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku spravuje ve smyslu Fond dětí a mládeže. III. Žaloba s návrhem, aby bylo ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému určeno, že Česká republika je výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá. IV. Třetí žalovaný je povinen vyklidit a vyklizené odevzdat nemovitosti, popsané ve výroku I. Ve výrocích V., VI. a VII. pak soud rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, přičemž v opravném usnesení byla opravena písařská chyba ve výroku I. a ve výrocích IV. a VI. byly doplněny resp. pozměněny lhůty, stanovené ke splnění povinnosti třetího žalovaného pro vyklizení nemovitostí a pro zaplacení náhrad nákladů řízení.

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž uvádí, že je podává dle ust. (, ve znění pozdějších předpisů, dále též „“), a z důvodů uvedených v ust. a b)

Dovolatel poukazuje na to, že ve svém odvolání pro případ potvrzení napadeného rozsudku navrhl, aby odvolací soud připustil dovolání ve smyslu ust. , odvolací soud však o tomto návrhu, který měl projednat ještě ve znění před novelou, nijak nerozhodl. Tím zkrátil žalovaného na jeho právech.

Žalovaný dovozuje, že jde o rozhodnutí ve věci samé, které má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Jako důvody dovolání žalovaný uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spořívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání bylo podáno opožděně, po stanovené lhůtě dvou měsíců a vyjadřuje se rovněž ve věci samé s tím, aby – pokud dovolání nebude odmítnuto – bylo dovolání zamítnuto a žalobci přiznány náklady dovolacího řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

V daném případě odvolací soud podle odůvodnění svého rozsudku výslovně rozhodoval „za použití příslušných ustanovení platných k 31. prosinci 2000, a to dle bodu 15. přechodných a závěrečných ustanovení hlavy I., části dvanácté , kterým byl novelizován“.

Dovolací soud postupoval rovněž – v souladu s výše uvedeným – podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá – jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání - též včasnost dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních z 2 ledna 2002 sp. zn. , z 24. ledna 2002 sp. zn. , jakož i z 29. dubna 2002 sp. zn. ).

Podle v rozhodném znění účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2 cit. ustanovení).

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 7. 2001 (ve spise č. l. 149). Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 13. 8. 2001 (pondělí). Dovolání podané třetím žalovaným 29. 8. 2001 doporučeně na poštu (obálka č. l. 165) je tudíž opožděné.

Nejvyšší soud proto podle ust. o.s . ř. ve vazbě na ust. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovení věta první (per analogiam) v návaznosti na a Žalovaný 3) procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto a nemá proto na náhradu nákladů řízení o dovolání právo. Na druhé straně je povinen nahradit tyto náklady žalobci, a to náklady právního zastoupení (jeden úkon – vyjádření k dovolání) ve výši 3.450,- Kč (podle , , , , a – advokátní tarif) a náhradu paušálních výdajů 75,- Kč (dle vyhl. č. ), celkem tedy 3.525,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. září 2002

JUDr. František Faldyna, v.r .

předseda senátu