Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 359/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2002,  č. j.  -16, bylo o návrhu obviněného J. D. na soudní rehabilitaci podle , ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto tak,  že se tento návrh podle    a  citovaného  zákona  zamítá. O stížnosti, kterou obviněný J. D. proti předmětnému usnesení podal, rozhodl ve druhém stupni  Vrchní soud v Praze usnesením ze dne  21. 3. 2002,  sp. zn. , jímž podle    tr. ř.  podanou stížnost jako nedůvodnou  zamítl.

Obviněný J. D. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e  odst. 1  tr. ř.  dovolání  směřující proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze. Tento mimořádný opravný prostředek dovolatel uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení  § 265b  odst. 1  písm. b), e), f), g), k)  tr. ř.  V odůvodnění dovolání poukázal zejména na to,  že soudy obou stupňů při svém rozhodování porušily „formální a materiální obecně závazné právní předpisy“ a za těchto okolností nezjistily objektivní skutkovou podstatu, když se spokojily pouze s formálními a nevěrohodnými důkazy,  což znamená, že  ve věci rozhodly neobjektivně a nikoliv nepodjatě. Konstatované vady  přitom nebyly odstraněny ani v řízení,  jež bylo vedeno na podkladě podané stížnosti.

V petitu svého dovolání proto obviněný J. D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem  ze dne 9. 1. 2002,  sp. zn. a poté aby bylo podle , o soudní rehabilitaci,  ve znění pozdějších předpisů,  rozhodnuto o jeho plné rehabilitaci. Dále navrhl, aby „obdržel ve smyslu  , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, morální zadostiučinění formou veřejné omluvy v celostátních denících od soudců Š. a M.“

K věci se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na to, že dovolání směřuje proti pravomocnému rozhodnutí týkajícímu se postupu podle zákona o soudní rehabilitaci, což znamená, že dovoláním není napadáno rozhodnutí ve věci samé uvedené v ustanovení  § 265a  odst. 2  písm. a) – h)  tr. ř.  Na tomto základě pak navrhla, aby dovolací soud podané dovolání v neveřejném zasedání (§ 265r  odst. 1  písm. a/  tr. ř.)  podle  § 265i  odst. 1  písm. a)  tr. ř. jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v   § 265a  tr. ř.

Podle  § 265a  odst. 1  tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a  odst. 2  písm. a) – h)  tr. ř.  jsou  taxativně  vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutí, jež v posuzované věci vydal Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o návrhu obviněného J.  D. na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/90 Sb., ve znění pozdějších předpisů není v ustanovení  § 265a  odst. 2  písm. a) – g)  tr. ř. uvedeno. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který zamítl podanou stížnost, neboť podle  § 265a  odst. 2  písm. h)  tr. ř.  se  rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a  odst. 2  písm.  a) – g)  tr. ř.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovoláním bylo napadnuto rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle  § 265a  tr. ř. nepřipouští.

Podle  § 265i  odst. 1  písm. a)  tr. ř.  Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. D. tak, že je jako nepřípustné odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením  § 265r  odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný  (§ 265n  tr. ř.).

V Brně dne  13. srpna 2002

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler