Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 134/2002

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 2. července 2001, č. j. -5, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí Městského úřadu v R. – přestupkové komise Městské rady R. ze dne 20. prosince 1996, č. j. 818/96, přikázáním pohledávky z účtu u peněžníhou k vymožení pokuty ve výši 500.- Kč a náhrady nákladů přestupkového řízení v téže částce; své usnesení odvolací soud odůvodnil tím, že výrok vykonávaného rozhodnutí „…postrádá jednu ze základních náležitostí, totiž určení, komu, resp. ve prospěch koho má být plněno, jinými slovy chybí identifikace oprávněného k přijetí plnění…“, z čehož pak dovodil závěr o nevykonatelnosti rozhodnutí. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jednala jeho zaměstnankyně s právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení v platném znění (dále též jen „“); podle jeho názoru totiž „…vykonávané rozhodnutí, včetně jeho výroku, splňuje veškeré náležitosti vyžadované pro přestupkové rozhodnutí a přestupkovým zákonem….“ (na jejichž ustanovení a 5, resp. , a odkazuje), je v něm „řádně identifikován příjemce plnění a rozhodnutí tudíž nevykazuje vady, které by byly na překážku jeho vykonatelnosti.“

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3 ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, je pro nedostatek „identifikace oprávněného k přijetí plnění“ nevykonatelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , o přestupcích, v rozhodném znění (dále též jen „zákon o přestupcích“), výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (), o započtení doby do doby zákazu činnosti (), o uložení ochranného opatření (), o nároku na náhradu škody () a o náhradě nákladů řízení ().

Podle ustanovení § 51 zákona o přestupcích platí, že není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.

Podle , o správním řízení, v rozhodném znění (dále též jen „“), rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se všem účastníkům řízení v plném rozsahu. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak platí, že výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán lhůtu; lhůta nesmí být kratší, než stanoví zvláštní právní předpis.

Podle se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvede též orgán, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení účastníků řízení. Rozhodnutí musí být opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit další náležitosti rozhodnutí.

Podle § 13 odst. 3 věty první zákona o přestupcích, pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce, jejíž orgán ve věci rozhodoval v prvním stupni, pokuta uložená okresním úřadem je příjmem okresního úřadu.

Podle , výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.

Podle se ustanovení až 271 (s výjimkou a 3 ) použijí i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.

Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, ani zákon o přestupcích orgánům (v daném případě územní samosprávy) vydávajícím rozhodnutí, jež mohou být vykonávána soudem, neukládá, aby – jak výslovně dovozuje odvolací soud – oprávněný byl identifikován ve výroku rozhodnutí. V přestupkovém řízení (kromě řízení o přestupku podle , o něž v daném případě nejde) je podle přestupkového zákona účastníkem řízení pouze obviněný (o další případy uvedené v tomto ustanovení pod písmeny b/ a c/ nejde, jelikož se nejedná o projednávání náhrady majetkové škody ani o zabrání věci); již v této rovině je argumentace odvolacího soudu o nedostatku identifikace oprávněného (jelikož takovýto účastník v taxativním výčtu ustanovení zákona vyjmenován není) nesprávná. Je-li v souzené věci v záhlaví rozhodnutí označen orgán ( ), jenž uložil povinnost k zaplacení pokuty a náhrady nákladů řízení, určitě a srozumitelně, a je-li oprávněný subjekt stanoven přímo právním předpisem (viz. výše citované ustanovení zákona o přestupcích), je rozhodnutí materiálně vykonatelné, i když v něm oprávněná osoba (zde město) expressis verbis označena není, resp. i když této osobě právo proti povinnému nezakládá výslovně výrok rozhodnutí správního orgánu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze 17. července 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 19, případně usnesení téhož soudu z 21. června 2001, sp. zn. , ze starší judikatury pak např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z 30. dubna 1965, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1965, pod poř. č. 46/1965).

Právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže ten předmětnou otázku posoudil jinak (v důsledku čehož pak dovodil závěr o nevykonatelnosti rozhodnutí, jehož exekuce byla navržena), je nesprávné. Protože na tomto posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta za středníkem, ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. červenec 2002

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu