Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1176/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 2. 2002, č.j. -4, jímž Okresní soud Plzeň – město podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění (dále jen „ex. ř.“), zamítl návrh na nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 1.000,- Kč, nákladů přestupkového řízení ve výši 500,- Kč a udělení pověření označenému exekutorovi k jejímu provedení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že rozhodnutí komise pro projednávání přestupků Úřadu městského obvodu P. ze dne 16. 11. 2000, RP 131/00, jehož výkon se požaduje, není po stránce materiální vykonatelné. Výrok exekučního titulu totiž neobsahuje přesnou individualizaci subjektu oprávněného k přijetí plnění (pokuty a nákladů řízení) a uvedený nedostatek – argumentuje odvolací soud – není možné „odstranit poukazem na znění ust. zák. o přestupcích,“ ani úvahou, že „složenky připojené k rozhodnutí komise označují majitele účtu a jsou součástí přestupkového rozhodnutí.“

Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo oprávněné město včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), napadaje – prostřednictvím důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci) – závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu. Totožnost (přesná individualizace) oprávněné osoby vyplývá podle dovolatele přímo z ustanovení , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); rozhodoval-li o uložení pokuty orgán obce (komise pro projednávání přestupků Úřadu městského obvodu P.), je jí obec (město P.), do jejíhož rozpočtu výnos pokuty náleží. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je ve smyslu ustanovení , odst. 2 ve spojení s , odst. 3 přípustné, neboť odvolací soud otázku vykonatelnosti podkladového rozhodnutí z hlediska individualizace oprávněného subjektu vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; odtud se podává i opodstatněnost dovolání (vady uvedené v , větě druhé, namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 37 odst. 2 ex. ř. může podat oprávněný návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul; tímto titulem je ve smyslu § 40 odst. 1 písm. e/ ex. ř. i vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy.

Podle ustanovení , které je použitelné i pro exekuční řízení (srov. ex. ř.), lze exekuci nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinnosti, k jejichž splnění byla exekuce navržena, a určení lhůty ke splnění povinnosti (nestanoví-li titul lhůtu, uplatní se právní fikce v ex. ř.). Nedostatek individualizace oprávněného, jemuž titul přiznává právo na plnění, popřípadě v jehož prospěch má být titulem uložená povinnost splněna, způsobuje obsahovou (materiální) nevykonatelnost exekučního titulu, která je důvodem zamítnutí návrhu na exekuci. O takový případ však v souzené věci nejde.

V usnesení ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2002 pod č. 228, Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud záhlaví rozhodnutí, jež má být vykonáno, určitě a srozumitelně označuje orgán, který uložil povinnost k zaplacení pokuty a náhrady nákladů řízení ( , o správním řízení / / ve znění pozdějších předpisů, a je-li oprávněný subjekt stanoven přímo právním předpisem ( ), je rozhodnutí materiálně vykonatelné, i když v něm oprávněná osoba (obec, město) výslovně označena není, resp. i když této osobě právo vůči povinnému výslovně nezakládá výrok rozhodnutí správního orgánu. Od tohoto závěru – vyplývajícího i z dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2002 pod č. 19) – nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v souzené věci, týkající se posuzování materiální vykonatelnosti exekučního titulu v řízení exekučním.

Odvolací soud, který otázku, pro jejíž řešení byl dovolací přezkum otevřen, vyřešil v rozporu s tím, k čemu dospěl Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích, založil své usnesení na chybném právním posouzení věci a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání / , věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil ( , část věty za středníkem, ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se uplatní i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu