Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 927/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu práce v Š., proti povinné V. V., zastoupené advokátem, pro 1.473,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2005, č.j. -14, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 10. 2004, č.j. -5, jímž okresní soud nařídil podle rozhodnutí Okresního úřadu Šumperk ze dne 9. 12. 2002, č.j. 3511/2/SUA/4, výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je formálně i materiálně vykonatelné; oprávnění úřadu práce vymáhat předmětnou pohledávku vyplývá z čl. XXIX bodu 22. , o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (dále jen „ “). Věcnou správnost podkladového rozhodnutí nelze v exekučním řízení přezkoumávat; bezvýznamné jsou rovněž námitky povinné ohledně jejích špatných sociálních a finančních poměrů. Nevhodnost navrženého způsobu výkonu (jež má být zkoumána z hlediska poměru výše pohledávky oprávněného a ceny výkonem postiženého předmětu) u prodeje movitých věcí bez konkrétního určení věcí, které mají být prodány, nepřichází v úvahu. Rozsudek, jímž bylo vyhověno vylučovací žalobě, bude významný až v případě soupisu movité věci, jíž se týká.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – namítá povinná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ ). Vadu řízení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud sice potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, nicméně doplnil je o výrok, že výkon rozhodnutí se nařizuje podle exekučního titulu ve spojení s rozhodnutím odvolacího správního orgánu. Je přesvědčena, že navržený způsob výkonu je nevhodný, neboť již v minulosti byly proti ní opakovaně vedeny bezúspěšné exekuce a v současnosti je zcela nemajetná, což bylo odvolacímu soudu známo. Namítá rovněž nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nesprávnost dodatečného upravení jejích příjmů Finančním úřadem v Z., nesprávnost postupu správních orgánů při zabavení movitých věcí sloužících k jejímu podnikání a nesprávnost samotného exekučního titulu, který je vůči ní a její rodině nepřiměřeně tvrdý a byl by jiný, kdyby povinná mohla finančnímu úřadu předložit zabavené movité věci, což by snížilo základ pro stanovení jejích příjmů. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření trvá na výkonu rozhodnutí a dále uvádí, že při zjišťování výše příjmu povinné vycházela z údajů Finančního úřadu v Z. Tíživá situace povinné může být důvodem k prominutí dluhu; svou aktivní legitimaci oprávněná opírá o ustanovení čl. CXVII bodu 1. a čl. CXVIII bodu 3. a o , kterým se mění , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „ “).

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Námitka, že navržený způsob výkonu rozhodnutí je nevhodný, neboť dovolatelka je nemajetná a povolení exekuce dalším způsobem by bylo bezúčelné, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou praxí. Ta dovodila, že při posuzování vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí podle je s výší vymáhané pohledávky, resp. s předpokládanými náklady výkonu rozhodnutí vždy konfrontována hodnota předmětu navrženého k prodeji, nikoli majetková situace povinné, jež se ostatně od předchozích bezvýsledných exekucí mohla změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. ).

Zásadní právní význam nemohou založit ani námitky směřující proti věcné správnosti exekučního titulu, neboť tou se – jak správně dovodil odvolací soud – v exekučním řízení již nelze zabývat. Rovněž námitky nepřiměřené tvrdosti provedení výkonu rozhodnutí jsou ve stádiu jeho nařízení bezvýznamné a jsou uplatnitelné pouze v řízení o návrhu povinné podle (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Dovolání je přesto podle a odst. 3 ve spojení s a odst. 2 přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle zpochybnila, tedy k otázce, kdo je (za právního stavu platného v době rozhodování odvolacího soudu) aktivně věcně legitimován z rozhodnutí okresního úřadu o povinnosti vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory podle , o státní sociální podpoře (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2002. Tuto otázku dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil.

Dovolání není důvodné.

Podle , ve znění do 31. 12. 2002, o dávkách rozhodují okresní úřady.

Podle čl. CXVII bodu 1. se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zrušují okresní úřady. Podle čl. CXVIII bodu 3. téhož zákona výkon rozhodnutí zahájený okresním úřadem nebo výkon rozhodnutí, který bude možné zahájit až po nabytí účinnosti tohoto zákona, provedou územní samosprávné celky podle toho, na které územní samosprávné celky působnosti okresních úřadů podle tohoto zákona přešly. Výnosy z takto provedených výkonů rozhodnutí jsou příjmem územních samosprávných celků, které výkon rozhodnutí provedly.

Podle , ve znění od 1. 1. 2003 do 31. 3. 2004, o dávkách rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Podle čl. II bodu 4. výkon rozhodnutí zahájený obecním úřadem obce s rozšířenou působností přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo výkon rozhodnutí, který bude možné zahájit až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí nebo provedou úřady státní sociální podpory podle působnosti svěřené jim ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle , ve znění od 1. 4. 2004, státní správu podle tohoto zákona vykonávají orgány státní sociální podpory, a to a/ úřady státní sociální podpory, jimiž jsou 1. úřady práce, 2. v h. m. P. úřady městských částí určené Statutem hlavního města P., b/ krajské úřady, c/ Magistrát hlavního P.

Podle , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účastník řízení nebo vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle náklady na státní sociální podporu hradí stát.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že působnost na úseku státní sociální podpory přešla po zániku okresních úřadů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 59) a od 1. 4. 2004 (mimo h. m. P.) na úřady práce. Ty mohou – jakožto vymáhající správní orgány ve smyslu – navrhnout výkon rozhodnutí vydaného okresním úřadem a mají v takovém případě způsobilost být účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2000 pod č. 56). Jelikož náklady na státní sociální podporu hradí stát a také vrácení přeplatku na dávce je příjmem státního rozpočtu, může návrh na výkon rozhodnutí podat i Česká republika jakožto osoba z rozhodnutí oprávněná ( ), za niž v soudním řízení vystupuje úřad práce jakožto příslušná organizační složka podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 11, ročník 2002 pod č. 228, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. ).

Lze tedy shrnout, že k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí okresního úřadu o povinnosti vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory podle , ve znění do 31. 12. 2002, je (za právního stavu platného v době rozhodování odvolacího soudu) aktivně legitimován jednak příslušný úřad práce, jednak stát, za nějž v řízení úřad práce vystupuje. Právní posouzení aktivní věcné legitimace oprávněné odvolacím soudem je tedy správné.

Okolnost, že odvolací soud v potvrzujícím výroku upřesnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výkon rozhodnutí se nařizuje i na podkladě rozhodnutí odvolacího správního úřadu, by byla vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jen tehdy, jestliže by toto rozhodnutí bylo dalším exekučním titulem přiznávajícím další práva, jehož výkon by byl takto – až ve stádiu odvolacího řízení – nařízen; takový postup by byl porušením zásady dvouinstančního řízení. Tak tomu však v souzené věci není, neboť výrok soudu prvního stupně zůstal obsahově nezměněn (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 1999 pod č. 52) a byl pouze upřesněn doplněním rozhodnutí, jímž byl v nalézacím řízení exekuční titul toliko potvrzen. Ačkoli se tak správně mělo stát postupem podle , není toto pochybení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle , části věty před středníkem, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a ; oprávněné však v tomto stádiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. listopadu 2006

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu