Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 83/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 1. 1999, sp. zn. 9 Ls 15 Js 16332/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Hofu ze dne 22. 4. 1999, sp. zn. 3 Ns 15 Js 16332/98, který nabyl právní moci dne 30. 4. 1999, byl M. K. uznán vinným trestnými činy krácení daní a pašeráctví za účelem výdělku ve dvou samostatných případech podle , č. 1, daňového řádu, Spolkové republiky Německo.

Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako řidič kamionu firmy C. přepravil ve dnech 3. a 4. 9. nebo 8. a 9. 9. 1998 do Spolkové republiky Německo 1000 kartónů cigaret značky Golden-American v rámci transportu legálního nákladu přes hraniční přechod S.-L., aniž je přihlásil k proclení, čímž zkrátil dovozní poplatky. Jednal přitom na základě objednávky osob vietnamské národnosti, které zajišťovaly naložení cigaret v České republice, jejich převzetí v Německu a další přepravu. Dále, s úmyslem opatřit si trvalý zdroj příjmů, stejným způsobem jako v případě předešlém přepravil dvakrát, ve dnech 27. až 28. 9. a 1. 10. 1998, v rámci transportu legálního nákladu přes hraniční přechod S.-L., do Spolkové republiky Německo bez proclení 1000 kartónů cigaret značky Golden-American. Pro tyto transporty cigaret získal také odděleně stíhaného R., jehož úkolem byla další přeprava cigaret ve Spolkové republice Německo. V prvních dvou případech byla Spolková republika Německo popsaným jednáním zkrácena na daních o 101.559,29 DM, v posledním případě pak, vzhledem k zadržení odsouzeného a zajištění cigaret, o 28.980,80 DM. M. K. byla za jeho podíl na trestném činu vyplacena odměna dvakrát ve výši 500 DM, přičemž potřetí mu byla ve shodné výši přislíbena.

Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Dne 24. 4. 2002 pod sp. zn. 3103/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky [trestné činy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 124, § 148 tr. zák.]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou zcela splněny podmínky materiální povahy. M. K. se za přislíbený finanční prospěch podílel na závažné organizované hospodářské trestné činnosti, kterou byla německému státu způsobena velmi vysoká škoda. Podmínka závažnosti posuzovaného činu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona zde tedy naplněna byla, ne tak již podmínka druhu trestu za čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud zato, že uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a konkrétní jeho výměře postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch