Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 244/2022

-16

USNESENÍ

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Popradu, Slovenská republika, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne, byl V. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 188 odst. 1 slovenského trestního zákona, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se V. J. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

dne 25. 11. 2020 v době kolem 12,00 hod. v travnatém porostu, nacházejícím se cca 20 m vpravo od místní komunikace na ul. XY, směřující z městské části XY k Aquacity XY, na úrovni mostu pro pěší přes potok do městské části XY, po předcházející ústní výzvě na zemi sedícímu poškozenému J. B., nar. XY, bytem trvale XY, aby mu dal peníze, jej oběma rukama uhodil do ramen, v důsledku čehož poškozený upadl na záda, přitom mu prohledával přední kapsy kalhot, ze kterých mu odcizil finanční hotovost ve výši 0,80 euro, pak si na poškozeného obkročmo sedl a opakovaně jej bil pěstmi do tváře a následně mu z náprsní kapsy košile, kterou měl na sobě, odcizil mobilní telefon zn. Motorola černé bary se SIM kartou operátora O2 č. XY s nabíječkou v hodnotě 70 euro, dioptrické brýle černé barvy v hodnotě 2 euro, z vnější kapsy bundy tabák zn. Winston spolu s cigaretovými papírky v hodnotě 3,20 euro a strojek na výrobu cigaret v hodnotě 2,50 euro, z kapsy kalhot pánské náramkové hodinky v hodnotě 10 euro, multifunkční nožík v hodnotě 4 euro, kleště na nehty v hodnotě 1 euro, z ruksaku, který měl poškozený vedle sebe notebook zn. Acer Nitro 5 s nabíječkou v hodnotě 240 euro, holicí strojek s třemi hlavami černo-bílé barvy s nabíječkou nezjištěné značky v hodnotě 10 euro, holicí stroje nezjištěné značky černé barvy v hodnotě 10 euro, kdy tímto jednáním poškozenému způsobil škodu v hodnotě 352,70 euro, kdy tento utrpěl lehký úraz a zhmoždění v oblasti tváře a nosu, vyžadující jednorázové ošetření.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 se použije obdobně.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že V. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. Odsouzený V. J. se ze zištných důvodů dopustil zavrženíhodného jednání, kterým se chtěl na úkor jiné osoby obohatit. Kritérium závažnosti činu tedy naplněno je. Nikoli však kritérium druhu uloženého trestu. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Popradu, Slovenská republika, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , jakož i z opisu z evidence Rejstříku trestů z bodu ad 4) zvláštní části bylo zjištěno, že jmenovanému byl za výše uvedenou trestnou činnost uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 3

(tří) roků. Je bez významu skutečnost, že s ohledem na to, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil další trestné činnosti, došlo usnesením Okresního soudu v Popradu, Slovenská republika, ze dne 28. 10. 2021, č. j. -308, k modifikaci podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný.

Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž „… se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest …v trvání alespoň jednoho roku.“ A tedy „… se rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona vydává pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok …“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. a ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. ). Obdobný právní názor byl vysloven v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. v usnesení ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. , kdy ve vztahu k hierarchii druhů trestů Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že „… uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k jeho konkrétní výměře postup podle shora uvedeného ustanovení (tj. tehdejšího ustanovení § 4 odst. 2 zákona – nyní jde o § 4a odst. 3 zákona) neodůvodňuje.“ K tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal důvod ke změně této judikatury.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud ohledně odsouzeného V. J. návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky, nevyhověl.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 12. 2022

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracovala:

JUDr. Monika Staniczková