Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 29/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 13. března 2001, čj. – 44, Vrchní soud v Praze, změnil rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu Praze, nyní Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2000, čj. -20 a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 373.818,94 Kč s úrokem 5 % z částky 182.500,- Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení a s úrokem z prodlení 13,5 % z částky 148.655,- Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (podáním datovaným 10. 8. 2001) dovolání, které podala k poštovní přepravě dne 10. 8. 2001. Své dovolání považuje dovolatel za včasné, protože byl nesprávně poučen o lhůtě k podání dovolání, a to s ohledem na ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), podle kterého lze v těchto případech podat dovolání ve lhůtě čtyř měsíců. V dovolání navrhuje v celém rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení. Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá důkazní oporu ve spise. Vedle toho dovolatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. ).

Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 13. března 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000.

o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů, byla s účinností ke dni 1. září 2001 zřízena Č. k. a., Podle ust. zákona je tato právnická osoba právním nástupcem původní žalobkyně K. b. P., státního peněžního u, která byla ke stejnému dni zrušena. Nejvyšší soud proto jako s žalobkyní jednal s Č. k. a..

Podle účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( ).

V poučení napadeného rozsudku odvolacího soudu je správně určena jednoměsíční lhůta pro podání dovolání.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného ( věta první ) dne 10. 4. 2001 (č. l. 49); téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.

Ve smyslu ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 10. 5. 2001 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným na poštu až dne 10. 8. 2001 (č. l. 54) je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle a opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2002

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.

předseda senátu