Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1888/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, č. j. -54, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. června 1999, č. j. -43, ve výroku o přivolení k výpovědi z nájmu „bytu o velikosti 2+1, IV. kategorie, č. bytu 10, ve 4. podlaží domu B. 16, P.“, ve výroku, podle něhož tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a ve výroku o stanovení povinnosti žalované byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni, se odmítá.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, č. j. -54, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. června 1999, č. j. -43, „ve výroku o lhůtě k vyklizení tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do 15 dnů ode dne, kdy jí bude poskytnuto přístřeší“, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) – poté, co ve vztahu k žalované vyhovující rozsudek ze dne 19. února 1997, č. j. -18, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 1998, č. j. -28, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 23. června 1999, č. j. -43 opětovně žalobě (ve vztahu k žalované) vyhověl a přivolil k výpovědi z nájmu „bytu o velikosti 2+1, IV. kategorie, č. bytu 10, ve 4. podlaží domu B. 16, P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů ode dne, kdy jí bude zajištěn náhradní byt. Současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. února 2000, č. j. -54, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích o lhůtě k vyklizení a o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do 15 dnů ode dne, kdy jí bude poskytnuto přístřeší, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni z titulu náhrady nákladů řízení částku 2.495,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Soudy obou stupňů shledaly žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu důvodnou. Na základě učiněných zjištění totiž dovodily, že v důsledku neplacení nájemného žalovanou po dobu delší než tři měsíce je naplněn důvod výpovědi z nájmu bytu podle , , v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“); přitom jeho použití žalobkyní nelze – s přihlédnutím k učiněným zjištěním – pokládat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.). Zatímco soud prvního stupně uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů ode dne, kdy jí bude zajištěn náhradní byt, odvolací soud – s odkazem na ustanovení věty první obč. zák. (v rodině žalované není nezletilé dítě, jak odvolací soud výslovně uvedl) – rozhodl o splnění její vyklizovací povinnosti do patnácti dnů ode dne, kdy jí bude poskytnuto přístřeší.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle a d/ , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen „ “). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnila především správnost zjištění, že dlužila nájemné za dobu delší než tři měsíce. Odvolacímu soudu současně vytkla, že při posouzení věci pominul právně významná skutková zjištění, která vyplynula z provedených důkazů. Šlo o zjištění, že „realitní kancelář, která z pověření žalobce zajišťuje správu domu, jí dlouhodobě nesprávně účtovala náklady za služby spojené s nájmem bytu“. Tak poplatky za úniky vody při haváriích rozpočítávala na čtyři osoby, ačkoliv v bytě bydlely pouze osoby tři, a poplatky za úklid společných prostor účtovala v plné výši a přitom úklid nebyl řádně zajišťován. Rovněž nájemné účtovala v maximální výši, kterou umožňovaly předpisy upravující tzv. regulované nájemné, byť užívání bytu bylo trvale podstatně zhoršeno. V rámci dovolacího důvodu podle dovolatelka napadla správnost právních závěrů o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. a o vázanosti vyklizení bytu na poskytnutí přístřeší, jsou-li „dcery (žalované) již zletilé“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. února 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu a odst. 2

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Při řešení otázky přípustnosti dovolání neopomenul, že po změnách, které byly v provedeny , je rovněž rozhodování soudů o bytové náhradě rozhodováním ve věci samé, nikoli rozhodováním o lhůtě k plnění; lhůtou k vyklizení bytu je pouze příslušný časový úsek (do „patnácti dnů“ od právní moci rozsudku, do „patnácti dnů“ od zajištění náhradního bytu apod.), po jehož uplynutí je žalovaná povinna byt ve smyslu ustanovení a 3 vyklidit (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. srpna 1992, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28 v sešitě č. 3 – 4 z roku 1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázku přípustnosti dovolání dovolací soud řešil zvlášť ve vztahu k potvrzujícímu výroku a zvlášť ohledně výroku měnícího (výroku o bytové náhradě – přístřeší je bytovou náhradou svého druhu /srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 169 v sešitě č. 8 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura/), byť jde o výroky, jejichž sepětí je vymezeno ustanovením Propojení výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, s výrokem, který není dovoláním dotčen (a který není přípustno zkoumat), se při rozhodování o dovolání projeví toliko v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje právě ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).

Dovolání je přípustné podle , směřuje-li proti výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v otázce bytové náhrady.

Napadený rozsudek byl proto podle a 3 přezkoumán v jeho měnícím výroku, přičemž dovolací soud byl vázán uplatněným dovolacím důvodem podle i jeho obsahovou konkretizací. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v a k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( / a b/ ); zmíněné vady však namítány nebyly a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k charakteru právního posouzení otázky bytové náhrady odvolacím soudem a se zřetelem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle půjde v dovolacím řízení o výklad ustanovení věty první a druhé obč. zák., konkrétně pak o odpověď na otázku, zda v případě, kdy v bytě bydlí tři zletilé osoby, lze vyklizení bytu po přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle obč. zák. vázat na zajištění náhradního ubytování či náhradního bytu, jak – vzhledem k obsahu dovolání – míní žalovaná, či zda v takovém případě lze jako bytovou náhradu (svého druhu) přiznat vyklizovanému podle věty první obč. zák. pouze přístřeší, jak dovodil odvolací soud.

Dovoláním nebylo zpochybněno, že v předmětném bytě žijí tři osoby, tj. žalovaná a její dvě zletilé dcery.

Podle § 712 odst. 5 věty první a druhé obč. zák. skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a h/ (obč. zák.), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. c/ a d/ (obč. zák.), může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt.

Při skončení nájemního poměru výpovědí pronajímatele, mimo jiné i podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., se při vyklizení zásadně poskytuje pouze přístřeší (§ 712 odst. 5 věta první obč. zák.); tento postup – a to i s přihlédnutím k ustanovení § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák., které je ve vztahu k ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák. ustanovením speciálním – je namístě i za situace, kdy ve vyklizovaném bytě žijí tři (zletilé) osoby. Z ustanovení § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák. vyplývá sice možnost soudu i v tomto případě rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt, avšak to pouze za současného naplnění dvou v něm normovaných předpokladů. Prvním z nich je skutečnost, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Druhým předpokladem pro uvedený postup jsou důvody zvláštního zřetele hodné. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. listopadu 1997, sp. zn. . V citovaném rozsudku totiž dovodil, že „skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele – mimo jiné z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. – je přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Jedině za splnění této podmínky může soud rozhodnout, že nájemci tato bytová náhrada přísluší, a to tehdy, je-li splněna i další podmínka – důvody zvláštního zřetele hodné. Obě podmínky musí být splněny kumulativně“. Uvedený postup, tj. postup podle § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák., tedy nepřipadá v úvahu za situace, kdy v bytě žijí pouze zletilé osoby, byť jde, jako v daném případě, o tři (zletilé) osoby.

Z výše uvedeného vyplývá, že nejde-li v případě žalované o „rodinu s nezletilými dětmi“, nelze vyklizení bytu vázat ve smyslu § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák. na zajištění náhradního ubytování, popřípadě náhradního bytu; je přitom za této situace nerozhodné, zda jsou případně dány důvody zvláštního zřetele hodné. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky rovněž v rozsudcích ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. , a ze dne 24. července 2001, sp. zn. . Dovolací důvod podle tedy nebyl v tomto ohledu použit opodstatněně.

Protože správnost rozhodnutí odvolacího soudu v otázce bytové náhrady se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud - aniž nařizoval jednání ( ) - dovolání proti napadenému rozsudku, pokud jím byl ve výroku o bytové náhradě změněn rozsudek soudu prvního stupně, zamítl ( věta před středníkem, odst. 5 ).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu by mohlo být přípustné pouze podle a a 2 , neboť, jak je uvedeno na jiném místě tohoto rozhodnutí, vady řízení taxativně uvedené v (vady, při jejichž naplnění je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu /s výjimkami uvedenými v /) nebyly žalovanou v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají.

O žádný z případů přípustnosti dovolání uvedených v a v dané věci nejde. Podle nemůže být dovolání přípustné proto, že u soudu prvního stupně bylo ve vztahu k žalované potvrzenými výroky rozhodnuto stejně jako v předcházejícím zrušeném rozsudku. Podle není dovolání přípustné, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Nenavrhla - li žalovaná vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle

Po zohlednění výše uvedených závěrů a s přihlédnutím k tomu, že je správný měnící výrok napadeného rozsudku o bytové náhradě, dovolací soud podle ustanovení a dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle a d/

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a , když žalovaná nebyla v tomto řízení úspěšná a procesně úspěšné žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2001

JUDr. Miroslav Ferák , v.r.

předseda senátu