Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2049/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. března 2000, č. j. -53, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 32, I. kategorie, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 4. patře domu čp. 1398 v ulici K. č. 1 v P.“, určil, že nájemní poměr žalované k bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2000, č. j. -73, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním pokládal odvolací soud za správný jak závěr o naplněnosti výpovědního důvodu podle , , v tehdy platném znění, tak také závěr o přisouzené bytové náhradě (ve smyslu věty druhé téhož zákona).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení „“ , , ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 , a odůvodnila je ustanovením „ a b/“ téhož zákona. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle , ve znění po uvedené novele. Přitom pro odpověď na uvedenou otázku bylo rozhodující, že odvolací soud vydal napadené rozhodnutí dne 24. října 2000, tj. přede dnem nabytí účinnosti (před 1. lednem 2001). Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li tudíž napadené rozhodnutí vydáno dne 24. října 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nelze v dovolacím řízení postupovat podle , , ve znění po novele provedené , jak se žalovaná (vzhledem k obsahu dovolání) mylně domnívá. Přitom „dosavadní právní předpisy“ je zapotřebí aplikovat nejen při zkoumání přípustnosti a důvodnosti dovolání, nýbrž rovněž při posuzování včasnosti dovolání. Ke stejnému závěru, jde-li o posuzování otázky včasnosti dovolání v těchto případech, dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp.zn. , uveřejněném pod č. 81 v sešitě č. 6 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura (rozhodnutí bylo dne 10. října 2001 na společném jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V citovaném rozhodnutí totiž mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle , ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( , ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení věty první může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. , , věta první ). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. ) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Přitom rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu () právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. , ), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobce, respektive jeho zástupce, a žalovaná.

Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, byl doručen soudem prvního stupně oběma účastníkům řízení (žalobci k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí, tj. advokáta) v pátek 15. prosince 2000. Ode dne právní moci, tj. od 15. prosince 2000, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na 15. ledna 2001 (pondělí). Dovolání, podané osobně u soudu prvního stupně dne 22. ledna 2001, je za této situace dovoláním evidentně opožděným. Na tom nic nemění ani okolnost, že písemné vyhotovení napadeného potvrzujícího rozsudku neobsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek (a v jaké lhůtě) lze proti němu podat dovolání, neboť v žádném ustanovení není stanovena povinnost soudu poučit účastníky o možnosti podat dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 23. února 2000, sp. zn. , a dále např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21 ve svazku č. 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky).

Z výše vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání ( ) pozdě podané dovolání odmítl ( věta první, ), aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , , věty první (per analogiam) a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2001

Předseda senátu:

JUDr. Miroslav Ferák