Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1245/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2000, č. j. -144, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí čtvrtým) ze dne 29. června 1999, č. j. -113, zamítl žalobu na zrušení práva společného nájmu družstevní „garáže č. 4 ... pod bytem č. 4 v přízemí na adrese P., P. čp. 1705\" (dále jen „předmětná garáž\", resp. „garáž\") a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Předchozí (vyhovující) rozsudky soudu prvního stupně byly k odvolání žalobce, který nebyl - jako člen družstva - určen nájemcem garáže, zrušeny a věc byla vždy vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. února 2000, č. j. -144, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětné garáži, nájemcem garáže a členem družstva určil žalobce, žalované uložil předmětnou garáž vyklidit a vyklizenou žalobci předat do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Dovodil totiž, že ustanovení § 705 odst. 2 obč. zák. nelze ani analogicky aplikovat za situace, kdy se žalobce nestal členem bytového družstva M. proto, že nepodal přihlášku za člena tohoto družstva a ani nezaplatil základní členský vklad. Naproti tomu odvolací soud uzavřel, že účastníkům svědčí právo společného nájmu k předmětné garáži, vzniklé transformací práva společného užívání garáže na právo společného nájmu, a protože se po rozvodu manželství ohledně garáže nedohodli, uvedené právo - za analogického použití ustanovení (věty druhé) , , v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.\") - zrušil. Současně rozhodl, že jako člen družstva bude - z důvodů uvedených v napadeném rozsudku - nájemcem garáže žalobce; žalované pak uložil povinnost garáž vyklidit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uplatnila pouze dovolací důvod podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ "), byť v dovolání, avšak bez jakékoliv konkretizace, zmínila rovněž dovolací důvod podle Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu namítla, že ačkoliv odvolací soud při rozhodování o zrušení práva společného nájmu garáže analogicky použil ustanovení (věty druhé) obč. zák., tak při rozhodování o jejím dalším nájmu pominul zákonná hlediska normovaná ustanovením obč. zák. Dalším nájemcem garáže totiž určil žalobce pouze proto, že „práva k bytu i ke garáži převedla na účastníky matka žalobce a žalobce se tak více zasloužil o získání garáže\". Přitom k takovým hlediskům lze podle názoru žalované přihlédnout až poté, co jsou zohledněna zákonná hlediska podle obč. zák. V dovolání pak obsáhle rozebrala hledisko zájmu nezletilého syna, zdůraznila, že stanovisko družstva V., údajného pronajímatele garáže, si odvolací soud vůbec neopatřil, a že skutečný pronajímatel, jímž je podle jejího názoru družstvo M., si nepřeje, aby nájemcem garáže byl subjekt odlišný od nájemce bytu. Nakonec zmínila i další důvody, pro něž by měla být ona určena dalším nájemcem garáže. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. února 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ \").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a odst. 2 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Posléze uvedenou vadou je řízení v projednávané věci postiženo.

V rozsudku ze dne 26. října 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 41 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura), Nejvyšší soud České republiky vyslovil právní názor, že zamítne-li soud prvního stupně žalobu na zrušení práva společného nájmu bytu proto, že dojde k závěru, že takové právo neexistuje (že již zaniklo), nemůže odvolací soud, vycházející z odlišného závěru (totiž ze závěru, že právo nezaniklo a nadále existuje), postupovat jinak než podle ustanovení , tj. musí napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. S tímto právním závěrem se dovolací soud ztotožňuje rovněž v dané věci; s přihlédnutím k charakteru zmíněného závěru je přitom nerozhodné, že v uveřejněném rozhodnutí šlo o zrušení práva společného nájmu bytu, zatímco v projednávané věci jde o zrušení práva společného nájmu (družstevní) garáže. V odůvodnění citovaného rozsudku je uvedeno, že v dalším řízení bude soud prvního stupně - vázán právním názorem odvolacího soudu o existenci práva, které má býti zrušeno - řešit otázky, zda je návrh na zrušení práva důvodný, kdo z dosavadních společných nájemců bude byt užívat, kdy skončí právo nájmu toho z dosavadních společných nájemců, který nebyl určen budoucím nájemcem, zda a jaká bytová náhrada takovému účastníku náleží, a v jaké lhůtě má byt vyklidit. V odůvodnění citovaného rozsudku se rovněž uvádí, že postup, který v dané věci zvolil odvolací soud, odnímá účastníkům řízení právo na řádný přezkum prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení; jde o vadu řízení ve smyslu Lze dále dodat, že nedodržení zásady dvouinstančnosti občanského soudního řízení zároveň představuje porušení stanoveného postupu, kterým se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu ustanovení d, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992, jako součást ústavního pořádku České republiky a uveřejněné pod č. , a významně tak zasahuje do práva na soudní ochranu garantovaného touto ústavněprávní normou. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 24. září 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 106 ve svazku 12, ročník 1998 - III. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, v jehož odůvodnění Ústavní soud mimo jiné uvedl, že „změna právního náhledu odvolacího soudu je ... důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní\". Obdobně vyznívají i závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněného pod č. 160 ve svazku 9, ročník 1997 - III. díl Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky.

Dospěl-li v daném případě soud prvního stupně - z důvodů uvedených v jeho rozsudku - k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, vycházejícího z názoru, že právo společného nájmu garáže již neexistuje, měl odvolací soud, který zaujal názor, že účastníkům právo společného nájmu k předmětné garáži svědčí, postupovat podle , tj. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc se závazným právním názorem o existenci práva společného nájmu garáže vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jestliže naznačeným způsobem nepostupoval (a naopak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej - aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelky, podřazenými dovolacímu důvodu podle - zrušil ( část věty za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. září 2001

JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.

předseda senátu