Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 540/98

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně týkající se vzniku práva společného užívání účastníků k bytu označenému ve výroku (podle § 175 odst. 1 o.z. ve znění platném v roce 1984, kdy k této právní skutečnosti došlo) a také jeho závěr o přeměně tohoto práva na právo společného nájmu ke dni 1. 1. 1992. Dalšími zjištěními převzatými odvolacím soudem byla pak zjištění o zániku manželství rozvodem ke dni 16. 8. 1994 a o přechodu domu, v němž se byt nacházel, z majetku státu do majetku města T. Odvolací soud dále zjistil ze smlouvy mezi městem T. a Stavebním bytovým družstvem M. se sídlem v T. ze dne 21. 6. 1994, že město T. vložilo do družstva bytový fond ze svého majetku včetně bytů v domě čp. 1683, že se jako právnická osoba stalo členem družstva a že účastníci sami se členy družstva nestali. Odvolací soud se poté zabýval výpověďmi účastníků, jejichž doplňující výslechy provedl, a výpověďmi svědků slyšených soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že ”výsledky provedeného dokazování svědčí o tom, že navrhovatelka v dubnu roku 1994 společný byt účastníků opustila pod vlivem velmi vážných rozporů”, které podrobněji charakterizoval a posléze dovodil, že ”jednání navrhovatelky spočívající v opuštění bytu nelze hodnotit jako svobodný projev vůle trvale opustit společnou domácnost ve smyslu ustanovení § 708 o.z.” Právo společného nájmu tedy podle názoru odvolacího soudu nezaniklo, odvolací soud shledal podmínky pro ”navrhovatelkou požadovaný postup podle ustanovení § 705 odst. 1 o.z.” a napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil výše citovaným způsobem, tj. zrušil právo společného nájmu bytu, rozhodl, že byt bude dále užívat žalovaný a že žalobkyně je povinna vystěhovat se z bytu v patnáctidenní lhůtě počínající dnem, kdy jí bude zajištěn náhradní byt.

Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 9. 12. 1997, podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a v němž jako dovolací důvod označil ustanovení a písm. d) Namítl, že závěr odvolacího soudu spočívající ve zjištění, že ze strany žalobkyně nedošlo k trvalému opuštění společné domácnosti, odporuje výsledkům důkazního řízení před soudem prvního stupně, a že odvolací soud sám - kromě výslechu účastníků - žádné jiné důkazy neprováděl. Dovolatel se dále zabýval rozborem důkazů, svědčících podle jeho názoru pro správnost závěrů soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytýkal, že nevzal v úvahu obsah rozvodového spisu sp. zn. téhož okresního soudu a svědeckou výpověď L. B. při jednání soudu prvního stupně dne 17. 10. 1996. Žalovaný tak dovozoval, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že důsledkem toho je nesprávné právní posouzení věci. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky řízení - povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), má náležitosti uvedené v ustanovení , je přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věcí samé ( ) a opírá se o způsobilé dovolací důvody uvedené v , d) Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Vady řízení vyjmenované v nebyly tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají, dovolací soud byl tedy vázán uplatněnými dovolacími důvody; nadto byl však povinen přihlédnout i k tomu, zda řízení netrpělo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , věta druhá ).

Podle ustanovení odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může odvolací soud změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout.

Podle odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, a může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Pro řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného ( ). Z toho plyne, že dokazování před odvolacím soudem má být provedeno při jednání ( ) a účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny. Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, tedy neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Může tak učinit za předpokladu, že opakuje dokazování, popřípadě dokazování doplní, tedy postupuje v souladu s a , a dokazování provede způsobem, který pro jednotlivé důkazní prostředky stanoví a násl. Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, trpí odvolací řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je dán dovolací důvod podle ustanovení

V daném případě odvolací soud - jak je z odůvodnění jeho rozsudku patrno - převzal jako správná pouze některá skutková zjištění soudu prvního stupně, nezopakoval ale všechny důkazy, o které uvedený soud opřel svá zjištění, vedoucí jej k právnímu závěru o zániku práva společného nájmu bytu trvalým opuštěním společné domácnosti žalobkyní. Jde nejen o listinné důkazy, ale zejména o výpověď svědka L. B. Pokud přesto učinil odvolací soud jiná skutková zjištění, než soud prvního stupně, lze v jeho postupu spatřovat vadu řízení ve smyslu Již tato skutečnost sama o sobě znemožňuje dovolacímu soudu zabývat se správností závěrů odvolacího soudu o existenci či neexistenci práva společného nájmu bytu a musela vést ke zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle , část věty za středníkem,

I kdyby však byl ze strany odvolacího soudu v přezkoumávané věci zachován správný procesní postup, tj. dokazování by bylo v potřebném rozsahu a v postupu stanoveném zákonem zopakováno a provedené důkazy, zhodnocené podle ( ), by dovolily odvolacímu soudu v souladu s procesními předpisy učinit skutková zjištění o nedostatku úmyslu žalobkyně trvale opustit společnou domácnost a z toho vyvodit tomu odpovídající právní závěr o přetrvání práva společného nájmu mezi účastníky i po odchodu žalobkyně ze společného bytu, odvolací soud pochybil, jestliže sám (jako soud druhého stupně) rozhodl o věci samé, tj. o zrušení práva společného nájmu, o dalším nájemci a o povinnosti žalobkyně k vyklizení, včetně otázky bytové náhrady - tedy o otázkách, jimiž se soud prvního stupně vzhledem k odlišnému názoru na existenci práva společného nájmu bytu vůbec nezabýval. Občanské soudní řízení, jímž je i řízení o zrušení práva společného nájmu bytu, je řízením dvouinstančním. Jako soud prvního stupně rozhoduje okresní soud ( ), krajský soud je pak soudem odvolacím ( ), který přezkoumává správnost skutkových zjištění a právního posouzení učiněných okresním soudem. Zamítne-li soud prvního stupně žalobu o zrušení práva společného nájmu bytu proto, že dojde k závěru, že takové právo neexistuje (že již zaniklo), nemůže odvolací soud, vycházející z odlišného závěru (totiž ze závěru, že právo nezaniklo a nadále existuje), postupovat jinak než podle , tj. musí napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V něm se pak teprve soud prvního stupně - vázán názorem odvolacího soudu na existenci práva, které má býti zrušeno - zabývá řešením otázky, zda je návrh na zrušení práva důvodný, kdo z dosavadních společných nájemců bude dále byt užívat, kdy skončí právo nájmu toho z dosavadních společných nájemců, který nebyl určen budoucím nájemcem, zda a jaká bytová náhrada takovému účastníkovi náleží, a v jaké lhůtě má byt vyklidit. Postup, který v dané věci zvolil odvolací soud, odnímá účastníkům řízení právo na řádný přezkum prvostupňového rozhodnutí na základě odvolání proti němu, a jde tak o další vadu řízení ve smyslu

Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že dovolací soud musel pro vady řízení ve smyslu zrušit rozsudek odvolacího soudu ( , věta za středníkem, ) a věc mu vrátit k dalšímu řízení ( , věta první, ). V něm bude povinností odvolacího soudu doplnit důkazní řízení způsobem naznačeným v předchozí části odůvodnění rozsudku; dojde-li i poté ke stejným závěrům, jaké učinil v napadeném rozhodnutí, bude muset postupovat podle