Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 23/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 20. 10. 2000, sp. zn. , byl obžalovaný R. B. odsouzen za dílem dokonaný, dílem formou pokusu nedokonaný trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný R. B. řádně a včas odvolání, o kterém odvolací soud dosud nerozhodl.

Usnesením Vrchního soudu v Praze z 25. 9. 2000, sp. zn. , byla vazba obžalovaného R. B., vykonávaná v této trestní věci, prodloužena do 31. 1. 2001. Stížnost obžalovaného, podanou proti rozhodnutí o prodloužení vazby, Nejvyšší soud České republiky usnesením ze 7. 11. 2000, sp. zn. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaného R. B. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do 31. května 2001.

Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný R. B. řádně a včas stížnost, kterou písemně zdůvodnil jak vlastnoručním podáním, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. V. V obou písemných odůvodněních stížnosti obžalovaný především podotkl, že podle jeho názoru zákonné vazební důvody specifikované v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu pominuly, resp. nebyly dány od samého zahájení trestního stíhání, neboť stěžovatel se cítí být v této trestní věci nevinen. Odsuzující rozsudek je založen na pouhých domněnkách, důkazně nepodložených, provedeným dokazováním nebyla vina obžalovaného R. B. vůbec prokázána a navíc jeho chování další trvání vazby neodůvodňuje, přičemž obžalovaný zopakoval nabídku již dříve nabídnutého slibu.

Obžalovaný R. B. zároveň poukázal na to, že zpochybňovat jeho slib dostavovat se k hlavnímu líčení dobrovolně jen proto, že v SRN má další děti, je nepřesvědčující. Obžalovaný s touto rodinou nežije, naopak žije se svou rodinou v České republice, přičemž stěhování této rodiny do D. bylo zadržením obžalovaného a vzetím do vazby přerušeno a jeho družka se proto i s dítětem vrátila do bytu v T., kde skutečně bydlí.

Obžalovaný R. B. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení vrchního soudu zrušil a stěžovatele propustil z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu obžalovaným R. B. m podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obžalovaného R. B. osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obžalovaného ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.

Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obžalovaného R. B., včetně jeho osobnostních dispozic a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak mimořádně závažné trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, shodnému s předchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu v téže trestní věci, že u tohoto obžalovaného i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Obžalovanému nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, takovýto trest mu ostatně také již byl, byť nepravomocně, uložen a trvá tedy obava, že z obavy před faktickým výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchne.

Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obžalovaného R. B. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením § 73a tr. řádu.

Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaného R. B. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obžalovaného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu).

A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaného R. B. nebylo možno především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, zejména však důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě již prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.

Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obžalovaného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.

To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obžalovaného R. B. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obžalovanému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Naproti tomu se Nejvyšší soud nezabýval a zabývat ani nemohl skutkovými a procesními námitkami, které obžalovaný R. B. uplatnil v odůvodnění svého opravného prostředku, směřujícího právě proti rozhodnutí o prodloužení vazby, a kterými polemizoval o důvodnosti a zákonnosti samotného obvinění a následného trestního stíhání. V řízení o prodloužení vazby nelze meritorně řešit otázku viny obžalovaného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (srov. článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. řádu.

Existence shora uvedených zákonných předpokladů v tomto řízení zjištěna a prokázána byla, za stávajících procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal obžalovaným R. B. podaný opravný prostředek důvodným a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost tohoto obžalovaného, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení jeho vazby, zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. února 2001

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k