Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 71/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. , bylo podle § 71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. do 15. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podali všichni obžalovaní ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost.

Obžalovaný M. B. ve stížnosti namítl, že v České republice žije více než 10 let a na pobyt v tomto státě má blízké rodinné i majetkové vazby. Poněvadž s ohledem na výše uvedené důvody nemá v úmyslu opustit území republiky a nedopustil se ani trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nelze v jeho případě shledávat existenci důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Obžalovaný P. V. ve své stížnosti poukázal na to, že k jeho odsouzení došlo na základě zmanipulovaných a jednostranně vedených svědeckých výpovědí. Poněvadž se žádné trestné činnosti nedopustil, nelze bezdůvodně omezovat jeho svobodu vazbou, ani tuto vazbu nezákonně prodlužovat podle § 71 odst. 3 tr. ř. Rovněž obžalovaný P. K. ve stížnosti argumentoval tím, že se žádné trestné činnosti nedopustil a je tedy stíhán nedůvodně. Pokud jde o dovozované vazební důvody, namítl, že v zahraničí nemá žádné kontakty, nehodlá opustit území České republiky a nemá v úmyslu uprchnout nebo se skrývat. Poukázal rovněž na průtahy v řízení před odvolacím soudem, a že doba trvání vazby od 28. 2. do 3. 5. 2001 uplynula zbytečně. Podle přesvědčení obžalovaného R. B. bylo jeho odsouzení založeno na pouhých a důkazy nepodložených domněnkách, přičemž dosud provedené důkazy o jeho vině nesvědčí. Dovozování důvodů vazby ze skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem a prodlužování vazby ze stejných důvodů, má diskriminační charakter a znevýhodňuje jej oproti jiným osobám v obdobném postavení. S ohledem na tyto skutečnosti nelze považovat opakované prodlužování jeho vazby za odpovídající zákonu.

Z obsahu a smyslu všech podaných stížností vyplývá, že se obžalovaní domáhají zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Z podnětu stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Obžalovaní M. B., P. V., P. K. a R. B. jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost kvalifikovanou v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2000 jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zák. a podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. u obžalovaného M. B., pro týž trestný čin podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zák. u obžalovaného P. V., podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. u obžalovaného P. K. a podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. u obžalovaného R. B. Podstata předmětné trestné činnosti měla podle obžaloby spočívat v tom, že se všichni obžalovaní ve spolupachatelství v různé míře podíleli na organizaci a vypravení zásilek obsahujících heroin z České republiky do Dánska.

Krajský soud v Ústí nad Labem, u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. , konal hlavní líčení od 15. 5. 2000, přičemž ve věci rozhodl rozsudkem dne 20. 10. 2000, č. j. -2258. Na základě tohoto odsuzujícího rozsudku byl obžalovanému M. B. uložen podle § 187 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 let a 6 měsíců, obžalovanému P. V. podle § 187 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, a podle téhož ustanovení obžalovanému P. K. trest odnětí svobody v trvání 10 let a 3 měsíců a R. B. v trvání 10 let. Pro výkon uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody byli všichni obžalovaní zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou.

Tento rozsudek byl z podnětu odvolání, které proti němu podali obžalovaní a státní zástupce, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. , v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Řízení se nyní nachází ve stadiu, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem bude muset v souladu s pokyny odvolacího soudu doplnit dokazování a v intencích zrušujícího rozhodnutí se věcí znovu zabývat.

Obžalovaný M. B. vykonává vazbu s účinností od 8. 4. 1999, obžalovaný P. V. s účinností od 9. 4. 1999, obžalovaný P. K. s účinností od 24. 3. 1999 a obžalovaný R. B. od 2. 10. 1998. Obžalovaný M. B. se v současné době nachází ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., obžalovaný P. V. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., obžalovaní P. K. a R. B. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba obžalovaných byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. (obž. M. B., P. V. a P. K.) a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. (obž. R. B.), a to u všech obžalovaných do 31. 5. 2001. Návrh na nové prodloužení jejich vazby do 31. 12. 2001 podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předseda jiného (příslušného) senátu tohoto soudu. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že soud prvního stupně bude povinen podle pokynů odvolacího soudu pokračovat v hlavním líčení a ve věci znovu rozhodnout, přičemž lze očekávat i následné opětovné odvolací řízení.

Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u všech obžalovaných důvody vazby konstatované v předcházejícím odstavci. Poněvadž z obsahu spisu ani z argumentace uplatněné v podaných stížnostech nevyplývají žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo nutno závěry o existenci vazebních důvodů změnit, lze plně odkázat na odůvodnění předcházejících usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (obž. M. B., P. V., P. K.) a sp. zn. (obž. R. B.) kde se danými otázkami Nejvyšší soud podrobně zabýval. Poněvadž v mezidobí byl odvolacím soudem zrušen odsuzující rozsudek soudu I. stupně, je třeba k důvodům vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. (obž. M. B., P. K. a R. B.) navíc poznamenat, že uvedená okolnost předmětný vazební důvod nijak podstatně nezeslabuje. Dosavadní, pro obžalované nepříznivý vývoj řízení, kdy ohrožení trestem již nevyplývalo jen ze zákonné trestní sazby, ale i z mnohaletých trestů odnětí svobody uložených obžalovaným již soudem I. stupně, je nepochybně jednou ze skutečností zakládajících obavu, že by si obžalovaní na svobodě počínali způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. K námitkám obžalovaných, jež se týkají otázek viny, nemohl Nejvyšší soud přihlížet. V řízení o vazbě nelze řešit meritorní otázku, zda obžalovaný je či není vinen. Shromážděné důkazy mohly být posuzovány pouze z hlediska ustanovení § 68 věta druhá tr. ř., přičemž na tomto základě je možno učinit závěr, že vazba je odůvodněna též skutkovými okolnostmi. Všechny výše uvedené skutečnosti vzal Vrchní soud v Praze v úvahu a s napadeným rozhodnutím se lze proto ztotožnit.

Jestliže Vrchní soud v Praze shledal, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaných podle § 71 odst. 3 tr. ř., je třeba i tyto závěry považovat za správné. Délka řízení v dané věci byla ovlivněna především jejím rozsahem a obtížností. V rámci posledního prodloužení vazby proběhlo odvolací řízení, v němž byl z podnětu uplatněných opravných prostředků zrušen rozsudek soudu I. stupně a vyvstala tak nutnost v řízení pokračovat. Pokud tedy trestní stíhání obžalovaných nebylo skončeno do 31. 5. 2001, nestalo se tak pro nečinnost soudu ani v důsledku neodůvodněných průtahů v řízení, ale z důvodů, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř. nutno považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že by jejich propuštěním na svobodu mohlo být podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny, jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni a aby bylo předcházelo a zamezováno trestné činnosti. Vrchní soud v Praze správně neakceptoval návrh předsedy senátu na prodloužení vazby do 31. 12. 2001 a vazbu obžalovaných prodloužil pouze na dobu do 31. 10. 2001, která se v projednávaném případě jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak i ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaných nyní nachází.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnostem obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. června 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler