Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 128/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaného R. B. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. prodloužena do 31. 1. 2001.

Proti usnesení podal obžalovaný R. B. v zákonné lhůtě stížnost, v níž namítl, že není vinen trestným činem, který je mu kladen za vinu, a že u něho neexistuje důvod vazby spočívající v nebezpečí útěku. Poukázal na to, že i když je občanem Spolkové republiky Německo, má pevné rodinné zázemí v České republice. Z obsahu a smyslu stížnosti je patrno, že obžalovaný tímto opravným prostředkem sleduje zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný R. B. je stíhán na podkladě obžaloby, která na něho byla podána pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy již byl Krajským soudem v Ústí nad Labem jako soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek ze dne 20. 10. 2000, jímž byl obžalovaný R. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dílem dokonaným podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.

Obžalovaný R. B. je ve vazbě od 2. 10. 1998 z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., uplynula 2. 10. 2000. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem navrhla prodloužení vazby.

Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu prodloužil do 31. 1. 2001.

Především dospěl Vrchní soud v Praze k opodstatněnému závěru, že na straně obžalovaného R. B. nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, se odvíjí od toho, že obžalovanému reálně hrozí uložení vysokého trestu. V nynějším stadiu řízení je tato obava ještě zesílena tím, že obžalovanému byl, byť rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci, uložen velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody na deset let. Ke způsobu, jímž Vrchní soud v Praze odůvodnil vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., je třeba poznamenat, že tento důvod není možné vyvozovat z pouhé skutečnosti, že obžalovaný je občanem cizího státu, zvláště když má v České republice partnerku, se kterou má dítě a se kterou žije ve vztahu, který fakticky je rodinným vztahem. Tato dílčí nepřiléhavost odůvodnění však nemá vliv na meritorní správnost závěru, že vazební důvod podle § 67 odst. 1 pím. a) tr. ř. je u obžalovaného dán.

Vrchní soud v Praze zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání a na tomto podkladě učinil správný závěr, že stav, kdy trestní stíhání obžalovaného R. B. nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, je důsledkem obtížnosti projednávané věci a jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Tyto důvody vyplývají ze skutečnosti, že jde o trestní věc čtyř obžalovaných, jejichž činnost uvedená v obžalobě má takovou souvislost, že vyžaduje projednání věci všech čtyř obžalovaných ve společném řízení. Délka trestního stíhání, zejména ve stadiu přípravného řízení, byla ovlivněna tím, že zatímco obžalovaný R. B. byl zadržen a vzat do vazby již dne 2. 10. 1998, podařilo se ostatní obžalované zadržet a vzít do vazby až s výraznějším časovým odstupem ve dnech 24. 3. 1999 a 8. 4. 1999. Jinak lze konstatovat, že dosavadní průběh trestního stíhání nebyl poznamenán průtahy, které by vyplývaly z dlouhodobější nečinnosti či liknavosti orgánů trestního řízení. Po podání obžaloby, ke kterému došlo dne 18. 2. 2000, postupoval Krajský soud v Ústí nad Labem se zřetelem k rozsahu a složitosti věci soustředěně tak, aby věc byla vyřízena přednostně a s největším urychlením (§ 71 odst. 1 tr. ř.).

Správný je závěr Vrchního soudu v Praze také v tom, že pokud by obžalovaný R. B. byl propuštěn na svobodu, hrozí, že tím bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak je stanoven v § 1 odst. 1 tr. ř.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaného R. B. prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná k urychlenému skončení trestního stíhání.

Nejvyšší soud se tedy ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a proto stížnost obžalovaného R. B. jako nedůvodnou zamítl.

V rámci přezkoumání důvodnosti vazby a důvodnosti jejího prodloužení Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám, které obžalovaný R. B. uplatnil proti oprávněnosti samotného obvinění. V řízení o prodloužení vazby se otázka viny obžalovaného meritorně neřeší. Posouzení této otázky je věcí hlavního líčení a případného řízení o odvolání proti rozsudku. V řízení o prodloužení vazby postačí, že tu je důvodné podezření ze spáchání trestného činu, jak vyžaduje ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). V posuzovaném případě je důvodnost podezření dána objektivně zjištěnou skutečností, že ve vozidle, které obžalovaný řídil, bylo nalezeno 1, 969 kg heroinu (nikoli 1 969 kg, jak uvedl Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení).

K průběhu řízení o návrhu na prodloužení vazby pokládá Nejvyšší soud za nutné poukázat na jeho zbytečnou zdlouhavost. Vrchní soud v Praze o návrhu rozhodl dne 25. 9. 2000. Opis usnesení byl doručen státnímu zástupci dne 2. 10. 2000, obhájci dne 4. 10. 2000 a obžalovanému dne 9. 10. 2000. Již dne 11. 10. 2000 došla Vrchnímu soudu v Praze stížnost obžalovaného. Přesto byla věc k rozhodnutí o stížnosti předložena Nejvyššímu soudu až 31. 10. 2000.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. listopadu 2000

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec