Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 364/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 1999, č.j. -92, vyjma výroku, jímž byl zamítnut „návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání\", a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 1998, č.j. -75, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. dubna 1999, č.j. -92, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 8. prosince 1998, č.j. -75, tak, že žalované uložil podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a nálezů Ústavního soudu publikovaných pod č. 164/1994 Sb., č. 2/1997 Sb., č. 153/1998 Sb. a č. 57/1999 Sb. (dále též jen „restituční zákon\"), povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání domu č.p. 24 s pozemkem parc. č. 33 v katastrálním území J. („návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání\", zamítl); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud, převzav skutková zjištění soudu prvního stupně, nejdříve odmítl názor, podle něhož přijetím náhrady původními spoluvlastníky nemovitostí na základě Dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek ze dne 29. ledna 1982 (dále též jen „Dohoda\"), již byla vzniklá křivda - mimo rámec úpravy dané restitučním zákonem - zmírněna. Jelikož sporné nemovitosti přešly na stát způsobem předvídaným ustanovením § 6 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c/ restitučního zákona a protože žalovaná je osobou ve smyslu § 4 odst. 1 restitučního zákona k jejich vydání povinnou (h. m. P. převzalo majetek se všemi právy a povinnostmi, které se k němu připínají, tedy i s povinností nemovitosti vydat), posuzoval odvolací soud již jen splnění podmínek na straně žalobkyně; důvodnost nároku na uzavření dohody o vydání nemovitostí pak opřel zčásti o splnění předpokladů pro přiznání statutu oprávněné osoby podle § 3 odst. 4 písm. c/ restitučního zákona (tedy i podmínky státního občanství České republiky), zčásti pak o okolnost, že žalobkyně je právní nástupkyní I. S. (matky), zemřelé v průběhu řízení před soudem prvního stupně (dne 12. listopadu 1996).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (vyjma výroku zamítajícího „návrh, aby výše uvedená smlouva obsahovala další obsahové náležitosti a ujednání\") dovoláním, namítajíc s přihlédnutím k jeho obsahu existenci dovolacích důvodů uvedených v a d/ , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „\"). Dovolacímu důvodu podle lze podřadit výtku, podle níž soudy obou stupňů neučinily z provedeného dokazování vyplývající zjištění, že žalobkyně a její matka naturalizací dne 20. června 1947 nabyly státní občanství USA. V rámci námitek proti právnímu hodnocení věci odvolacím soudem dovolatelka argumentuje tím, že žalobkyně (i její matka) nesplňovala k 1. dubnu 1991 podmínku státního občanství, kterou pro oprávněné osoby normuje ustanovení restitučního zákona; jestliže se totiž stala naturalizací americkou státní občankou, je s touto skutečností podle článku I odst. 2 Úmluvy o naturalizaci mezi Republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými, podepsané dne 16. července 1928 a vyhlášené pod č. 169/1929 Sb. (dále též „Úmluva\"), spojena ztráta státního občanství československého; ustanovení článku I odst. 3 Úmluvy na uvedeném závěru nic nemění, protože Československo v rozhodný den nevedlo válku („neprovádělo žádné válečné operace proti jakémukoliv jinému státu\"). Dovolatelka dále zpochybnila důvodnost nároku na uzavření dohody o vydání nemovitostí z pohledu přijetí „kompenzační náhrady\" za sporné nemovitosti rodiči žalobkyně a brojila proti závěru o přechodu nemovitostí na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Ze všech uvedených důvodů navrhla dovoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, ) - po zjištění, že dovolání, které splňuje formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem, bylo podáno včas, oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (, , 2 ) a že je ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ) - přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu (, 3 ) a dovolání shledal důvodným.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady taxativně vyjmenované v a jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody (v projednávaném případě důvody podle a d/ , jimiž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, resp. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, lze v dovolacím řízení přezkoumat pouze opodstatněnost námitek vztahujících se k dovolacím důvodům podle a d/

Dovolací důvod podle je spjat s námitkou, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a která je způsobilá zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně s námitkou, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Vždy přitom musí jít o skutečnosti významné pro (následné) právní posouzení věci. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože soud vzal v úvahu rozhodné skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, popřípadě pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně provedl při jednání dne 8. prosince 1998 důkazu - sdělením Obvodního úřadu m. č. P. 6 ze dne 16. května 1997, podle něhož žalobkyně a její matka nabyly státní občanství USA dne 20. června 1947 naturalizací. V rámci hodnocení důkazů pak soudy obou stupňů skutečnost, jež se z uvedenéy podávala, pominuly a vycházely pouze z osvědčení o státním občanství České republiky, vydaných správním orgánem dne 23. května 1996, pod č.j. 3/A-96, resp. dne 6. května 1996, pod č.j. 9/S-96.

Lze uzavřít, že dovolací důvod podle byl dovolatelkou uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ) a bez toho, aby se zabýval námitkami stran nesprávného právního posouzení věci, dovoláním napadený rozsudek - vyjma nenapadeného výroku - zrušil (, věta za středníkem, odst. 5 ); jelikož důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, věta druhá, ).

V dalším řízení soudy neopomenou závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 3. července 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopisu Soudní judikatura 11/1999, pod č. 112.

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 12. října 2000

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková