Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 701/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 18. června 1999, č.j. -32, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 25.11.1998, č.j. -18, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 5, IV. kategorie, sestávajícímu z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství ve II. patře domu číslo orientační 8, v ulici B. v P. (dále jen "předmětný byt"), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod, uplatněný ve výpovědi dané žalobkyní žalovanému (nájemci předmětného bytu) z důvodu upraveného v § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je v dané věci dán, neboť žalovaný v rozporu s ustanovením § 719 odst. 1 obč.zák. přenechal bez souhlasu žalobkyně část předmětného bytu do užívání zprvu paní K., a po té panu L.. Dovodil, že další z uplatněných výpovědních důvodů podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák. není naplněn, neboť žalovaný v předmětném bytě bydlí.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18.6.1999, č.j. -32, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k předmětnému bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nenaplnění uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák.; na rozdíl od něj však dovodil, že není dán ani výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Zaujal názor, že základním pojmovým znakem ("nutnou náležitostí") podnájemního vztahu je ve smyslu ustanovení § 663 v souvislosti s ustanovením § 853 obč.zák. úplatnost. Nejde-li o právní vztah úplatný, nemůže jít o podnájem. Protože v době podání výpovědi paní K. v předmětném bytě již nebydlela, a bydlení pana L. nebylo bydlením úplatným (tedy podnájmem), nebyla podle názoru odvolacího soudu prokázána existence výpovědního důvodu, opírajícího se o ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle a d/ Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neexistenci výpovědního důvodu obč.zák., a namítá, že v řízení bylo - výpovědí žalovaného a svědka pana L. - prokázáno, že žalovaný poskytl jmenovanému bydlení v předmětném bytě za úplatu. Poukazuje na to, že se jmenovaný se souhlasem žalovaného přihlásil v předmětném bytě k trvalému pobytu, a že proto nelze jeho setrvávání v bytě považovat za návštěvu. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že žalovanému nebylo možno - pro neznámost jeho pobytu - doručit stejnopis dovolání, ustanovil mu soud prvního stupně usnesením ze dne 8.2.2000, č.j. -54, podle ustanovení pro dovolací řízení opatrovnici. Vyjádření k dovolání nebylo opatrovnicí podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem (, odst. 2 věta druhá ), a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle a d/ , jimiž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání je v dané věci podle přípustné.

Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Podle ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového určení jen s písemným souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Z posléze citovaného ustanovení pak vyplývá, že pronajímatel může vypovědět nájem bytu jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti z nájmu bytu.

Ustanovení § 719 obč.zák. nedefinuje právní vztah podnájmu bytu (jeho části), ani výslovně nestanoví, že tento vztah je vztahem úplatným.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16.5.2000, sp.zn. , zaujal právní názor, který sdílí i v této věci, že ze systematického zařazení citovaného ustanovení do hlavy sedmé o nájemní smlouvě (resp. do oddílu čtvrtého této části, pojednávajícího o nájmu bytu), jakož i z použité terminologie ("podnájem" bytu resp. jeho části) je nutno dovodit, že uvedený podnájemní vztah je svojí podstatou zvláštním případem nájemního vztahu k bytu, na jehož základě nájemce přenechává byt (jeho část), který má sám v nájmu, do užívání jinému (podnájemci). Uvedená povaha podnájemního vztahu se projevuje i v tom, že jde - stejně jako u nájemního vztahu k bytu (srov. obč.zák.) - zásadně o vztah úplatný.

I když úplatnost je zásadně pojmovým znakem daného právního vztahu, je třeba při výkladu ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. v návaznosti na ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., vzít v úvahu koncepci právní úpravy nájmu bytu, obsažené v ustanoveních §§ 685 a násl. obč.zák. Tato úprava poskytuje nájemci ochranu při jednostranném zrušení nájemního vztahu k bytu ze strany pronajímatele (srov. § 685 odst. 1 větu druhou, § 711 obč.zák.), neztrácí však se zřetele ani oprávněné zájmy pronajímatele na řádném využití bytu a na rozhodování o tom, kdo bude byt (resp. předmět jeho vlastnického práva) užívat - srov. např. ustanovení § 711 odst. 1 obč.zák. o jednotlivých výpovědních důvodech, respektujících zájmy pronajímatele, a ustanovení větu první a druhou obč.zák., podmiňující vznik platného podnájemního vztahu jeho souhlasem a stanovící důsledky spojené s nedodržením tohoto zákonného požadavku ze strany nájemce. V této souvislosti nelze pominout ani skutečnost, že ve znění po novele, provedené s účinností od 1.1.1995 , již neupravuje možnost, aby případný nesouhlas pronajímatele se smlouvou o podnájmu byl nahrazen rozhodnutím soudu, jako tomu bylo v ustanovení ve znění účinném do 31.12.1994. Se zřetelem k uvedenému je proto třeba za porušení povinnosti nájemcem bytu ve smyslu ustanovení věty první a druhé obč.zák. ( obč.zák.) považovat i případ, kdy je byt (jeho část) přenechán nájemcem do podnájmu jinému, aniž by za to nájemce získal od podnájemce protiplnění. Upravuje-li totiž jako jediný způsob přenechání pronajatého bytu nájemcem do užívání jiné osobě pouze institut podnájmu bytu (jeho části), nelze nad tuto zákonem stanovenou míru rozšiřovat dispoziční oprávnění nájemce. Jiný výklad by byl nejen v rozporu s obsahem a účelem právní úpravy nájmu bytu, ale ve svých důsledcích by vedl k zákonem neodůvodněnému zásahu do oprávněných zájmů pronajímatele - vlastníka.

Odvolací soud tedy nepochybil, pokud v projednávané věci dospěl k závěru, že podnájem bytu (jeho části) ve smyslu ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák. je (zásadně) vztahem úplatným. S odvolacím soudem však nelze souhlasit, pokud dovodil, že o podnájem bytu (jeho části) ve smyslu ustanovení § 719 odst. 1 obč.zák., a tím i o porušení povinnosti nájemce ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., zakládající důvod k výpovědi ze strany pronajímatele jde pouze tehdy, je-li za přenechání bytu poskytována podnájemcem nájemci úplata. Protože tento jeho právní názor není správný, byl dovolací důvod podle uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle , části věty za středníkem, napadené rozhodnutí zrušil a podle , věty první, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vzhledem k nesprávnosti právního názoru odvolacího soudu bylo předčasné zabývat se dovolací námitkou směřující proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (, věta druhá, ). V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. června 2000

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková