Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2066/2024

27 Cdo 2066/2024-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem, se sídlem v Táboře, 9. května 1282/6, PSČ 390 02, proti žalovanému M. H., zastoupenému Mgr. Jiřím Trunečkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Moravská 1553/52, PSČ 120 00, o zaplacení 1.630.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2024, č. j. -207, takto:

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. -190, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.630.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 11. 2017 do zaplacení (bod I. výroku), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 333.337,60 Kč (bod II. výroku).

2. Předmětnou věc nejprve v prvním stupni projednával Obvodní soud pro Prahu 9, který rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. -43, žalobě zčásti vyhověl, zčásti žalobu zamítl. Usnesením ze dne 26. 8. 2020, č. j. -75, Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků tento rozsudek zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 9 posléze rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. -109, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. -143, rozsudek obvodního soudu potvrdil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. -167, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 10. 2021 a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k rozhodnutí ve věci v prvním stupni.

3. Soud prvního stupně cituje – , obchodního zákoníku, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, věty první , (dále jen „obč. zák.“), , 3 a 4 a , (dále též jen „ “) – dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle obč. zák., neboť platně nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu od žalovaného. Dovolání se relativní neplatnosti, učiněné soudním exekutorem deset měsíců poté, co žalovaný převedl členský podíl v bytovém družstvu na žalobce, odůvodněné tím, že H. F. (původní vlastnice podílu) byla při převodu podílu na žalovaného (jenž jej následně převedl na žalobce) omezena v nakládání s tímto podílem z důvodu generálního inhibitoria, nemá na nabytí členského podílu žalobcem žádný vliv. Na tomto ničeho nemění ani skutečnost, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. bylo pravomocně určeno, že žalobce není členem družstva, neboť dané rozhodnutí nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené, žalovaný nebyl účastníkem tohoto řízení a není pro něj tudíž ani závazné.

4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně o tom, že žalovaný byl v době uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu na žalobce nositelem těchto práv. K odvolacím námitkám žalobce, že na danou věc nelze vztáhnout judikatorní závěry plynoucí z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. , jakož i závěry plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 307/2007 Sb., uvedl, že je vázán zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že tyto závěry se v poměrech dané věci prosadí.

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, než byla v minulosti posuzována. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.630.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

7. Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení následující otázky:

[1] Zda může držitel členských práv a povinností v družstvu („osoba B“), který nabyl tato práva převodem od osoby, jež byla postižena generálním inhibitoriem dle § 44a odst. 1 exekučního řádu („osoba A“), platně převést tato práva na další osobu („osoba C“) do doby, než je řádně uplatněna námitka relativní neplatnosti převodu členských práv dle § 40a obč. zák.?

[2] Zda uplatnění této námitky způsobuje neplatnost dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu z osoby A na osobu B poté, co osoba B převedla členská práva na osobu C?

8. Podle dovolatele nelze na posuzovanou věc vztáhnout judikatorní závěry týkající se odstoupení od smlouvy o převodu nemovitých věcí, z nichž soudy nižších stupňů vyšly.

9. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2

10. Učinil tak proto, že dovoláním jsou Nejvyššímu soudu předkládány k řešení pouze otázky, které zodpověděl již v rozsudku sp. zn. , jímž v dané věci zrušil předchozí rozhodnutí Městského soudu v Praze (jako odvolacího soudu). V něm uzavřel [vycházeje potud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jejíž závěry (týkající se principu právní jistoty a ochrany nabytých práv) měl za použitelné i pro poměry převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu], že žalobce nabyl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, jelikož uplatnění námitky relativní neplatnosti poté, co žalovaný převedl na žalobce členská práva a povinnosti v bytovém družstvu, nemohlo mít vliv na „věcněprávní vztah“ žalobce. Jestliže byl žalovaný v době uzavření druhé dohody „vlastníkem“ předmětných členských práv a povinností v bytovém družstvu a až následně došlo k odpadnutí právního titulu, na jehož základě členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nabyl, je nutné uzavřít, že žalobce na základě druhé dohody nabyl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu.

11. Dovolání žalobce je pak toliko pouhou polemikou (nesouhlasem) se závěry, jež soudy nižších stupňů (na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu) ve svých rozhodnutích formulovaly. K takto pojatému dovolání Nejvyšší soud při úvaze o jeho přípustnosti uzavírá, že důvod připustit dovolání jen proto, aby opakoval závazný právní názor obsažený v jeho předchozím (kasačním) rozhodnutí, jímž se soudy nižších stupňů beze zbytku řídily, nemá. Dovolatelem předkládané právní otázky již byly zodpovězeny v předchozím kasačním rozsudku, přičemž Nejvyšší soud nevidí (ani na základě dovolatelem uplatněné argumentace) žádný důvod, pro který by měl závěry tam vyslovené jakkoli korigovat.

12. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k závěrům formulovaným v rozsudku sp. zn. se následně přihlásil rovněž v rozsudku ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , jakož i v usnesení ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. .

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

14. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu