Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1852/2026

28 Cdo 1852/2026-445

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň: a) obec Blatno, identifikační číslo osoby (IČO) 002 61 807, se sídlem v Blatně 1, a b) obec Boleboř, IČO 002 61 815, se sídlem v Boleboři 57, obě zastoupeny JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalovaným: 1) obec Křimov, IČO 002 61 971, se sídlem v Křimově 1, 2) obec Hora svatého Šebestiána, IČO 002 61 866, se sídlem v Hoře svatého Šebestiána 3, a 3) obec Málkov, IČO 002 62 013, se sídlem v Zelené 3, všechny zastoupeny JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2025, č. j. -412, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 864,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Luťchy, advokáta se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9.

Odůvodnění:

2. Věcně bylo rozhodováno o žalobě obcí na určení vlastnického práva podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) k pozemkům, které byly přídělovou u přiděleny – dle žalobkyň ovšem nesprávně – právnímu předchůdci žalovaných.

3. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž měl na zřeteli zejména faktické obhospodařování předmětných pozemků – považoval pro nabytí pozemků (přídělového majetku) dle , ve spojení s , za podstatné, komu byly pozemky přiděleny, přičemž platný přídělový akt (přídělová vydaná ministerstvem zemědělství dne 1. 12. 1947, č. j. 89.778/47-IX/B-6, která nebyla změněna ani zrušena) směřovala vůči Lesnímu družstvu Křimov (coby adresátu a přídělci), které v době přídělu tvořily obce (případně právní předchůdci), kteří jsou v přítomném sporu na straně žalované a jejichž vlastnictví k pozemkům (ve sporu s Lesy České republiky, s. p.) bylo již dříve deklarováno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2018, č. j. -218.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně dovoláním, jež považují za přípustné (ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “) pro odklon odvolacím soudem prezentovaných závěrů od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Napadenému rozhodnutí dovolatelky vytýkají přepjatý formalismus, pakliže odvolací soud oproti faktickému stavu pozemků (jejich obhospodařování) dovozoval závěr o přechodu pozemků do vlastnictví žalovaných obcí ze zjevně chybného dobového rozhodnutí o přídělu pozemků předchůdci žalovaných (Lesní družstvo se sídlem v Křimově). Tím ovšem – namítají dovolatelky – porušil i zásadu in favorem restitutionis a žalovaným umožnil profitovat z nepoctivého jednání. Přitom dovolatelky míní, že ve spojení s umožňuje přechod vlastnictví i bez vydaného opravného přídělového aktu, je-li prokázán úmysl přidělit majetek obci. Odkazují i na judikaturu o materiálním směřování přídělu do majetkové sféry obce a tvrdí, že dobové vady přídělového řízení nemají jít k jejich tíži. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu, případně jeho změnu tak, aby byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně.

5. Žalované podaly k dovolání nesouhlasné vyjádření, považujíce rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolatelkami odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu za nepřiléhavá.

6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (v textu jen „ “), neboť není přípustné.

7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (v něm uvedenými hledisky).

8. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe, podle níž (na nějž odkazuje i cit. zákona týkající se přídělového majetku lesních družstev) představuje samostatný důvod nabytí majetku obcí; nevyžaduje držbu ani faktické užívání (obhospodařování), rozhodující je prokázání přídělu konkrétnímu přídělci (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. ).

10. Odvolací soud vycházel důvodně z existujícího rozhodnutí o přídělu (ze dne 1. 12. 1947, č. j. 89.778/47-IX/B-6, směřující vůči Lesnímu družstvu se sídlem v Křimově, coby přídělci), vydaného k tomu kompetentním orgánem (ministerstvem zemědělství), které nebylo změněno ani zrušeno.

11. Odkázat lze pak dále i na rozhodovací praxi týkající se účinků správního aktu (viz např. rozsudek ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud v poměrech restitučních přihlásil např. i v rozsudcích ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. ), jehož věcnou správnost – mimo zákonem předepsaný postup – soud není oprávněn posuzovat; i pro akt věcně vadný nebo nezákonný platí presumpce jeho správnosti, nejde-li o vady rozhodnutí natolik závažné co do své „záporné kvality“, pro které je rozhodnutí nicotné, jež nemůže vyvolat žádné právní účinky, typicky tehdy, jde-li o akt vydaný absolutně nepříslušným orgánem, právně či fakticky neuskutečnitelný, vnitřně rozporný nebo tak vadný, že jej nelze vůbec považovat za správní rozhodnutí. O žádnou z popisovaných situací v přítomné věci nejde. Tvrzený „omyl“ při přidělení pozemků (se zřetelem na jejich polohu, návaznost na majetek jiné obce a účelnost hospodaření) je zde záležitostí věcné správnosti daného aktu.

12. Závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s další dovolatelkami odkazovanou judikaturou dovolacího soudu. Předně, dovolatelky v přítomné věci zaměňují prokázání přídělu s nápravou jeho údajné vady. Rozhodnutí jimi citovaná, připouštějící materiální směřování přídělu do majetkové sféry obcí, vycházela pak ze specifických skutkových okolností, typicky z neexistence označeného lesního družstva, z obsahu přídělové y předpokládajícího založení družstva konkrétními obcemi, z převzetí majetku těmito obcemi nebo z pozdějšího přídělového aktu, jenž obce výslovně označil za přídělce; takové okolnosti zde dány nejsou. Příděl směřoval k Lesnímu družstvu se sídlem v Křimově a opravný nebo nový přídělový akt vydán nebyl.

13. Vydaným rozhodnutím se odvolací soud nezpronevěřil ani další odkazované judikatuře Ústavního soudu (z níž se v prvé řadě cituje nález pléna Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 177/2013 Sb.) a jí opakovaně akcentovanému principu (výkladovému pravidlu) in favorem restitutionis, či současně zmiňované zásadě nemo turpitudinem suam allegans auditur (že se nikdo nemůže úspěšně dovolávat své vlastní nepoctivosti či protiprávního jednání). Nehledě na to, že v souzené věci jde o spor vedený nikoliv proti státu či jiné povinné osobě, nýbrž o přídělový spor (určení vlastnictví) vícero obcí (o konkurenci případných restituentů), nelze odvolacímu soudu vytýkat přepjatý formalismus, založil-li své rozhodnutí na prokázaném přídělu pozemků žalovaným (jejich předchůdcům), potažmo na absenci přídělu na straně žalující, coby zákonné podmínce nabytí (přechodu) vlastnictví, již zásada in favorem restitutionis nemůže vytvořit. Jde o pomocné interpretační vodítko, nikoliv samostatný titul nároku nebo důvod k rozšíření zákonného rozsahu restitucí. Konečně, nejde zde ani o situaci, že by se žalované (v jejichž prospěch, resp. ve prospěch jejich předchůdců dobové orgány vydaly zmíněné přídělové rozhodnutí a které již dříve uspěly s uplatněným vlastnickým nárokem u soudu v jiném řízení) dovolávaly ve svůj prospěch vlastní nepoctivosti či protiprávního jednání (spojuje-li se snad vydání přídělové y s pochybením tehdejších orgánů, na jehož vzniku žalované neměly účast).

14. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání přípustné není. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ba ani Ústavního soudu) neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení.

15. Proto Nejvyšší soud přikročil k odmítnutí dovolání ( a 2 ).

16. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v intencích věty první, , části věty před středníkem a Dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněných) žalovaných patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty 113 000 Kč) v celkové výši 13 488 Kč [ , , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta v paušální částce 450 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2 926,98Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 8. 2026

Mgr. Petr Krauspředseda senátu