Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Az 10/2025 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Az 10/2025 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci
žalobce: T. H. T., narozený X.
státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky
bytem X.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-423/ZA-ZA11-HA06-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného
1. Žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky (dále také „Vietnam“), požádal dne 10. 4. 2025 o mezinárodní ochranu. K žádosti uvedl, že nemá žádné náboženské nebo politické přesvědčení. Nemá žádná zdravotní omezení ani zvláštní potřeby. Zemi původu opustil v roce 2019. To odjel do Rumunska. V Rumunsku měl pracovní vízum, které mu možná vypršelo v roce 2020. V roce 2024 odjel z Rumunska autem do České republiky. O mezinárodní ochranu požádal, protože v zemi původu dluží peníze a do Evropy si přijel vydělat.
2. Během osobního pohovoru dne 25. 4. 2025 žalobce vypověděl, že o mezinárodní ochranu žádá v České republice, jelikož je zde už tři nebo čtyři měsíce a moc se mu tu líbí. Také by tu chtěl zůstat, aby si mohl vydělat nějaké peníze na úhradu dluhu. Ve zemi původu dluží celkem 300 tisíc Kč, jak soukromým osobám, tak bance. Věřitelé jsou v kontaktu s žalobcovými rodiči v zemi původu. Rodiče žalobci říkají, jaká je situace. Ta byla taková, že pokud by žalobce nesplácel dluhy, banka by zastavila dům. Co se týče soukromých osob, ty prý říkaly, že kdyby žalobce nesplácel, mohl by mít problémy. To by mohlo znamenat, že na něj budou tlačit, aby peníze zaplatil. Žalovaný se žalobce dotázal, co by mu v případě návratu do vlasti hrozilo. Žalobce odpověděl, že hrozba od věřitelů. Mohli by ho tlačit do úhrady dluhu. Žalobce by se v případě návratu nemohl odstěhovat na jiné místo v rámci země původu. Rodina na to nemá finanční prostředky. Žalovaný se žalobce dotázal, jak se daří jeho rodině v zemi původu. Žalobce odpověděl, že ekonomická situace jeho rodiny je obtížná. Rodina pracuje na poli, takže to stačí jen na pokrytí základních potřeb. Závěrem žalobce uvedl, že se přeje, aby mohl v České republice nějakou dobu zůstat. Chtěl by si zde vydělat, aby mohl splatit dluhy. Až nebude mít žádné neuhrazené pohledávky, do země původu se vrátí.
3. Žalovaný si v předcházejícím řízení shromáždil následující informace o zemi původu:
- Informaci OAMP ze dne 23. 5. 2025 – Vietnam. Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.
- Informaci MZV ČR ze dne 21. 1. 2025, č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP – Vietnam: Půjčky, úvěry a lichva.
- Informaci Ministerstva vnitra Velké Británie z února roku 2025 – Vietnam: Strach z nelegálních půjčovatelů peněz.
4. Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-423/ZA-ZA11-HA06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Žalobce v zemi původu nebyl pronásledován z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalobce ani nepociťoval odůvodněnou obavu z pronásledování z těchto důvodů. V žalobcově případě nebyl dán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že se žalobce odmítá vrátit do země původu, neboť se obává jednání věřitelů. V případě, že by se žalobce v budoucnu skutečně cítil ohrožen, může se obrátit na příslušné státní orgány. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i Informací Ministerstva vnitra Velké Británie, kterou žalobce navrhnul ve správním řízení doplnit. Informace popisovala potíže dlužníků, kteří nebyli schopni splácet půjčky lichvářům s vazbami na zločinecké gangy. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se zadlužil u soukromých osob, v této souvislosti ale o zločineckém gangu nemluvil. Z informace nevyplývá, že by všechny soukromé osoby, které poskytují půjčky, měly vazby na zločinecké gangy. Podle informace jsou orgány země původu schopny i ochotny poskytovat účinnou ochranu. V zemi původu existuje fungující systém trestní justice pro odhalování, stíhání a trestání činů představujících perzekuci či vážnou újmu a tento systém je obecně přístupný. Žalovaný zrekapituloval údaje o počtech osob stíhaných za černé úvěry nebo za účast v lichvářských ganzích, jak se podávaly z posledně zmíněné informace. Žalovaný se nedomníval, že by žalobci hrozila vážná újma odůvodňující udělení doplňkové ochrany. Při posuzování humanitárního azylu se žalovaný zabýval především žalobcovou rodinnou, sociální a ekonomickou situací. Žalovaný shrnul, že žalobce je dospělý, právně způsobilý, práceschopný a zdravý. Žalobcova situace není podle žalovaného nijak mimořádná, naopak zcela běžná. Humanitární azyl není určen ke zřízení pobytového oprávnění. V žalobcově případě nebyly ani dány důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.
5. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.
II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků
6. Žalobce měl v žalobě za to, že žalovaný sice pracoval s žalobcem navrženou Informací Ministerstva vnitra Velké Británie. Na jejím základě však dospěl k nesprávným závěrům. Žalovaný podotknul, že žalobce v předcházejícím řízení explicitně nehovořil o zločineckém gangu. Podle žalobce lze však o věřitelích, kteří v případě nesplácení věřitelům vyhrožují nebo na ně vyvíjejí nátlak, tedy se dopouštějí zločinu, uvažovat jako o zločineckém gangu. Žalovaný selektivně akcentoval úspěchy vietnamské trestní justice při postihování některých konkrétních případů. I tak z pasáží citovaných žalovaným plyne, že v době, kdy žalobce opouštěl Vietnam (rok 2019), bylo vyšetřováno 210 lichvářských gangů, jejichž činnost údajně provozovalo více než 2 000 lidí. Podle žalobce to svědčí o velkém rozsahu, v němž byly lichvářské půjčky poskytovány. Žalovaný nevzal v úvahu skutečnosti týkající se závažných důsledků pro dlužníky. Žalovaný pouze konstatoval, že informace popisuje potíže dlužníků, kteří nejsou schopni splácet peníze lichvářům s vazbami na zločinecké gangy. Žalobce následně v žalobě rozepsal potíže, se kterými se podle informace dlužníci neschopni splácet peníze v zemi původu potýkají. Podle informace si též lidé mohli půjčit peníze od nelegálních poskytovatelů půjček s velmi malých zajištěním, někdy s pomocí aplikací v chytrých telefonech a občanských průkazů. Úrokové sazby obvykle nejsou uvedeny v úvěrových dokumentech, což lidem ztěžuje sledování toho, kolik dluží, a ztěžuje prokázání dohody o půjčce, protože není zdokumentována. Úrokové sazby jsou často lichevní a po dlužníkovi může být požadováno, aby vrátil mnohonásobek hodnoty peněz, které si původně půjčil. I když úřady prokázaly ochotu dohlížet na nelegální půjčování peněz a dochází k trestnímu stíhání, zadržení a odsouzení pachatelů zůstává obtížné. Vysoké úrokové sazby, které věřitelé účtují a jež obvykle nejsou uvedeny ve smlouvách, činí prokázání porušení zákona obtížným. Žalobci v zemi původu hrozí vážná újma a měla mu být udělena doplňková ochrana podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce se domníval, že mu hrozí vážná újma v podobě nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, které mu hrozí od jeho věřitelů – členů organizované zločinecké skupiny. Z podkladů ve správním spise nevyplývá, že by státní orgány ve Vietnamu byly schopny účinně zabránit nebezpečí, které žalobci hrozí ze strany věřitelů a z něhož má žalobce obavy. Nebylo možné po žalobci požadovat, aby formálně vyčerpal prostředky vnitrostátní ochrany. Žalovaný také nesprávně posoudil důvody pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný při rozhodování o tomto druhu azylu nevzal v úvahu výše popsané problémy s věřiteli. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu veškeré žalobcem doložené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu pouze proto, aby si na území České republiky vydělal finanční prostředky, kterými by splatil dluh v zemi původu. Žalovaný trval na tom, že pokud by se žalobce obával věřitelů, kteří by na něj vyvíjeli tlak, má možnost se obrátit na policii nebo jiné bezpečnostní orgány v zemi původu. Azyl ani doplňková ochrana neslouží k řešení finančních potíží jednotlivců nebo k ochraně před důsledky soukromoprávních vztahů.
III. Posouzení žaloby soudem
8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. O žalobě soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobce i žalovaný výslovně sdělili, že s tímto postupem souhlasí. Dokazování soud neprováděl. Všechny rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí zjistil ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí.
9. Soud neshledal, že by po vydání napadeného rozhodnutí nastaly nové důležité skutečnosti, které by se vztahovaly k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy a jež by byl soud povinen zohlednit nad rámec uplatněných žalobních bodů (§ 32 odst. 9 věta první zákona o azylu). Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů.
10. Žalobce namítnul, že žalovaný nesprávně posoudil důvody pro udělení doplňkové ochrany.
11. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
12. Podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu.
13. Podle § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.
14. Žalobce v žalobě argumentoval především Informací Ministerstva vnitra Velké Británie. Měl za to, že z této informace vyplývá jak hrozba vážné újmu pro dlužníky ve Vietnamu, kteří nejsou schopni splácet své pohledávky, tak neschopnost orgánů země původu poskytnout takovým osobám ochranu. V bodě 3.1.7 informace je uvedeno, že v případech, kdy se lidé ocitnou v situaci, že nedokáží splatit půjčku s vazbami na zločinecké gangy, mohou být vystaveni obtěžujícím výhružkám, únosům a násilí. Věřitelé také obtěžují rodinné příslušníky a zaměstnavatele dlužníka ve snaze přinutit dlužníka ke splacení dluhu, přičemž vyhrožují poškozením pověsti firmy, poškozením majetku a fyzickou újmou dlužníkovi s cílem přimět dlužníka ke spolupráci. Agresivní praktiky při vymáhání dluhů jsou popsány v oddíle 8.7 zabývajícím se důsledky nesplacení dluhu. Informace dále pokračuje tak, že mnoho obětí bylo natolik vystrašeno, že se neodvážily obrátit na policii. Oddíl 9.3 informace se pak zabývá účinností policie při potírání nelegálních půjčovatelů peněz. Odkazuje na zprávu australského Ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) z roku 2022, kde se uvádí, že policie může postrádat ochotu nebo schopnost vyšetřit a stíhat půjčovatele peněz, protože obvykle neexistují o půjčce žádné písemné důkazy. Od pandemie covidu je velká část lichvářské činnosti přesunula na internet a může se stát, že dlužník totožnost půjčovatele nezná.
Oddíl 9.6 se pak zabývá problémy s korupcí. Podle zprávy DFAT z roku 2022 zdroje referovaly o případech, kdy skupiny organizovaného zločinu uplatily místní policii, aby nezakročila ve specifických situacích, a o případech, kdy policie nereagovala, když občané volali o pomoc. Zároveň informace pokračuje tak, že je nutné rozlišovat korupci na nízké a vysoké úrovni. Na rozdíl od korupce na nízké úrovni (malé platby „na kávu“ na okraji silnice), je korupce na vysoké úrovni, včetně peněž placených organizovaným zločinem, mnohem méně tolerována a pravděpodobně bude vyšetřena a přísně potrestána.
15. Popsané skutečnosti jsou jistě závažné. V řízení o mezinárodní ochraně se však posuzuje individuální situace žadatele (žalobce). Samotná existence popsaných negativních jevů v zemi ještě bez dalšího neznamená, že se musí projevit i v situaci konkrétního žadatele. Žalobce během osobního pohovoru před žalovaným na otázku „Co by vám hrozilo v případě návratu do vlasti?“ odpověděl „Hrozba od věřitelů. Mohou mě tlačit do úhrady dluhu.“ Žalobce během správního řízení také vypověděl, že soukromé osoby, od kterých si žalobce půjčil peníze, žalobcovým rodičům v zemi původu řekly, že pokud žalobce nebude dluh splácet, bude mít problémy. Žalobcova tvrzení v předcházejícím řízení tak zůstala v poměrně abstraktní rovině. Ustanovení § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu vychází z čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Aby špatné zacházení spadalo pod ustanovení zmíněného článku, musí dosáhnout určité minimální úrovně závažnosti (např. rozsudek ESLP ze dne 20. 5. 2010, stížnost č. 46857/06, Engel proti Maďarsku, bod 26). „Nátlak“ k úhradě dluhu přitom nemusí vždy práh vážné újmy překračovat – může se představovat například opakované výzvy k úhradě nebo reputační riziko. Následně žalobce v žalobě tvrdil, že o věřitelích, kteří v případě nesplácení dlužníkovi vyhrožují nebo na něj vyvíjejí nátlak, tedy se dopouštějí zločinu, lze uvažovat jako o zločineckém gangu. Žalobce tak dával jakýkoliv nátlak či výhružky do souvislosti s organizovanou zločineckou strukturou. To je ovšem přílišné zobecnění, neboť i z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie plyne, že existují půjčovatelé peněž, kteří ke gangům nepatří (srov. bod 8.4.5 a menší půjčovatelé a oddíl 8.3 a půjčovatelé peněž ze sousedství). Žalobce nevysvětlil, od koho nebo jak si peníze půjčil (mimo půjček od banky) – například jestli od nějakého menšího půjčovatele, pověstného lichváře nebo na internetu (srov. shrnutí v bodě 14 tohoto rozsudku). Soud proto souhlasí se žalovaným, že soukromý půjčovatel peněz neznamená vždy člen zločineckého gangu nebo napojení na něj. Bez podrobnějších tvrzení proto nelze ani podrobněji hodnotit, jak reálná je v žalobcově případě hrozba vážné újmy kvůli neplacení dluhů. Povinnost tvrzení má zvláště v řízení ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze stěžovatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Stejně tak v řízení před správním soudem nelze bez jednoznačného a určitého zpochybnění závěrů správního orgánu ze strany soudu dovodit okolnosti týkající se osobního příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v zemi jeho původu. Žalovaný ani soud si nemohou sami domýšlet právně relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 -41, nebo usnesení NSS ze dne 29. 8. 2013, č. j. 5 Azs 12/2013 -37). Nelze paušálně říci, že by žadatelům o mezinárodní ochranu z Vietnamu hrozilo nebezpečí vážné újmy na základě prostého faktu, že si v zemi původu půjčili od soukromých osob peníze, které nejsou schopni splácet.
16. Žalobce netvrdil, že by on nebo jeho rodina v zemi původu měli s věřiteli nějaké vážnější problémy (vyhrožování fyzickým násilím, ničení majetku, ponižování žalobcovy rodiny v zemi původu apod.). Ve správním řízení žalobce na otázku, jak se daří jeho rodině v zemi původu, odpověděl, že mají ekonomické problémy. V řízení o mezinárodní ochraně se ale posuzuje hrozba pronásledování nebo vážné újmy v budoucnu. Ačkoliv z předchozího bodu tohoto rozsudku plyne, že v posuzované věci je hrozba vážné újmy pouze hypotetická, pro úplnost se soud zabýval i otázkou, jestli by měl žalobce v případě takové hrozby ze strany soukromých osob možnost využít vnitrostátní prostředky ochrany.
17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že mezinárodní ochrana může být poskytnuta teprve tehdy, pokud byla žadateli odepřena ochrana země původu či tato ochrana byla neúčinná. K tomu, aby mohl být učiněn takový závěr, je podle žalovaného nutné, aby žadatel využil všech zákonných prostředků, které mu právní řád země původu k ochraně jeho práv poskytuje. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že žalobce těchto práv v zemi původu nijak nevyužil. Žalovaný tak v napadeném rozhodnutí vyhodnotil žalobcovy obavy z případného jednání věřitelů jako spekulativní a účelové. Na jiném místě napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul, že z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie jednoznačně vyplývá, že se vietnamské orgány trestnou činností související s nelegálními půjčkami aktivně zabývají a o zlepšení situace v této oblasti usiluje také vietnamská vláda. Následně žalovaný opět připomněl, že žalobce žádné prostředky, které právní řád země původu poskytuje k ochraně práv jednotlivců, nevyužil.
18. Soud souhlasí se žalovaným, že před žádáním o mezinárodní ochranu by měl žadatel nejdříve využít prostředky vnitrostátní ochrany (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 -70, č. 1749/2009 Sb. NSS, a ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008 -101, č. 1806/2009 Sb. NSS, nebo usnesení NSS ze dne 24. 3. 2022, č. j. 5 Azs 289/2021 -43). Po žadateli ovšem nelze požadovat, aby se na orgány vnitrostátní ochrany obracel, pokud je zjevné, že mu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 -62). Soud v bodě 14 tohoto rozsudku shrnul problémy, se kterými se dlužníci neschopní splácet dluhy ve Vietnamu potýkají. Na druhou stranu ale soud (stejně jako žalovaný) poukazuje na oddíl 9.4 Informace Ministerstva vnitra Velké Británie, kde jsou shrnuty zprávy ze zpravodajských sdělovacích prostředků o tom, že se polici podařilo rozkrýt a „rozprášit“ různé skupiny lichvářů a členům gangů byly uděleny tresty odnětí svobody. V roce 2019 mělo být vyšetřováno 210 lichvářských gangů, jejichž činnost údajně provozovalo více než 2 000 lidí a noviny VNExpress International v článku z června 2022 uvedly, že v posledních třech letech se mělo Ministerstvo veřejné bezpečnosti zabývat více jak 2 700 případy, v nichž figurovalo téměř 5 000 osob, a vedlo stíhání v téměř 2 000 případech se 4 000 obžalovanými. Zmíněné číselné údaje měly podle žalobce svědčit o velkém rozsahu, v němž byly lichvářské půjčky poskytovány. To soud nepopírá. Logikou žalobce však rekapitulované údaje zároveň svědčí o tom, že se vnitrostátní orgány lichvářskými gangy ve velkém rozsahu i zabývají. Vietnamské orgány si také problémy s lichvářskými a nelegálními úvěry uvědomovaly a činily kroky, které je měly potírat
(oddíl 9.5 Informace Ministerstva vnitra Velké Británie). Nejedná se tak o problematiku, kterou by vnitrostátní orgány tolerovaly. Výše soud zmínil také to, že vnitrostátní orgány netolerují ani korupci na vysoké úrovni, včetně plateb z organizovaného zločinu. Přes veškeré problémy spojené s poskytováním nelegálních půjček a jejich potíráním, které jsou popsány v Informaci Ministerstva vnitra Velké Británie (na níž žalobce založil svou žalobní argumentaci), se z informace nepodává, že by byl systém vnitrostátní ochrany celkově nefunkční a zjevně nebyl schopen nebo ochoten žalobci poskytnou ochranu před případnou hrozbou vážné újmy ze strany soukromých osob ve smyslu § 14 odst. 2 písm. b) zákona o azylu (typicky v podobě fyzického nebo psychického násilí).
19. Soud shrnuje, že žalobce zaprvé vůbec nevysvětlil, od koho si v případě soukromých osob peníze vlastně půjčil. V žalobě žalobce obecně citoval informaci o zemi původu, aniž by poznatky z ní plynoucí nějak vztáhnul ke své individuální situaci. Soud totiž nesouhlasí s tím, že by každý soukromý věřitel musel být členem zločineckého gangu nebo by na něj musel být napojen. Při obecných tvrzeních o dluhu soukromým osobám a obavě z toho, že by na něj v případě neplacení (nějak) tlačily, lze reálnou hrozbu vážné újmy posuzovat jen obtížně. Zadruhé, i kdyby žalobci ze strany soukromých věřitelů vážná újma hrozila, měl by se žalobce se svými potížemi nejdříve obrátit na vnitrostátní orgány ochrany. Ze shromážděného spisového materiálu není zjevné, že by nebyly schopny nebo ochotny žalobci poskytnout ochranu. Soud si je vědom toho, že se ze spisového materiálu podávají i nedostatky vnitrostátní ochrany.
Nejedná se ale o nedostatky takového charakteru, které řešil například NSS v rozsudku ze dne 24. 4. 2015, č. j. 5 Azs 50/2014 -34. V něm NSS vytknul žalovanému a krajskému soudu, že jen lakonicky konstatovali, že stěžovatel (indický státní příslušník) má možnost vnitrostátní ochrany, i když informace o zemi původu svědčily spíše o opaku. V tamním případě ale stěžovatel tvrdil, že jeho věřitel je známý svou krutostí, stěžovatel má obavy o život a může prokázat, jak jeho věřitel už v minulosti jednal. Informace o zemi původu pak hovořily o tom, že do policejní práce je často zasahováno místními politiky, kteří se snaží chránit známé zločince, policisté často odmítají zaevidovat trestní stížnost s cílem snížit počet svých případů nebo policie zaujímá pozici těch, kteří jsou v dané době u moci, v neprospěch celkově oslabených osob. Povaha popisovaných nedostatků vnitrostátní ochrany (systémové zneužívání moci) se tak lišila od nyní posuzované věci.
20. Konečně podle žalobce při hodnocení důvodů pro udělení humanitárního azylu žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav a odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
21. Podle § 14 zákona o azylu, ve znění do 30. 9. 2025, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl z humanitárního důvodu.
22. Ke smyslu tohoto institutu se v rozsudku ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 161/2005 -83, vyjádřil NSS tak, že „[u]stanovení § 14 bylo do zákona o azylu, který jinak stanoví důvody pro jeho udělení velice přísně a vypočítává je taxativně, vloženo proto, aby v případě nenaplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 tohoto zákona bylo možno zohlednit jak skutečnosti v době přijetí zákona o azylu předvídatelné a obecně vnímané jako pro udělení azylu z humanitárních důvodů obvyklé (např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí postižených humanitární katastrofou, způsobenou lidskými či přírodními faktory), tak i situace, které předvídatelné nebyly. V každém případě se vždy bude jednat o azylový důvod navýsost výjimečný.“ V rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 -48, č. 112/2004 Sb. NSS, též NSS vysvětlil, že „azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu. V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.“
23. Žalobce žalovanému vytknul, že při posuzování humanitárního azylu nepřihlédl k hrozbě nebezpečí od věřitelů. K hrozbě od věřitelů se žalovaný nevyjádřil přímo v části napadeného rozhodnutí, kde posuzoval humanitární azyl, na jiném místě napadeného rozhodnutí se však žalobcovou obavou z věřitelů zabýval. V případě, že by žalobci od věřitelů hrozila vážná újma, před kterou by ho vnitrostátní orgány nebyly schopny nebo ochotny ochránit, je totiž namístě především doplňková ochrana. Výše při posuzování důvodů pro udělení doplňkové ochrany soud upozornil na to, že žalobcova tvrzení o potížích v případě neplacení dluhů byla dost obecná. Proto se jimi žalovaný (ani soud) nemohl podrobněji zabývat ani v kontextu humanitárního azylu. Z výše citované judikatury se také podává, že humanitární azyl je výjimečný institut. Jeho smyslem není zajistit cizincům lepší pracovní podmínky, aby mohli v zemi původu splácet dluhy. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zhodnotil žalobcovu situaci, jak se podávala z jeho tvrzení, a důvod neudělení humanitární azylu dostatečně odůvodnil. Soud nemá za to, že by při svém posuzování žalovaný nějak vybočil z mezí správního uvážení nebo je zneužil.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
24. Soud uzavírá, že neshledal žalobu důvodnou a současně soud nezjistil žádnou vadu, ke které by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, proto žalobu zamítnul § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o žalobě žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 10. června 2026
JUDr. Jan Peroutka v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.