Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1493/2026

-658

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Sildat s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Karla Engliše 3219/4, IČO 08713201, zastoupené Mgr. Pavlem Fárou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, proti žalované digital cave s.r.o., se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Anglická 336/21, IČO 27942368, zastoupené Mgr. Květoslavou Křenkovou, advokátkou se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. -629, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 6 750 Kč k rukám Mgr. Pavla Fáry, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala jako pronajímatelka určení neoprávněnosti dvou výpovědí ze dne 26. 1. 2023, daných jí žalovanou jako nájemkyní z nájmu prostor sloužících podnikání, nacházejících se v 1. PP a v 2. NP budovy č.p. 250 na adrese Vladislavova 250, Písek, pronajatých na základě nájemní smlouvy ze dne 6. 3. 2020 za účelem provozu datového centra, a dále nacházejících se v 1. PP, 1. NP, 2. NP, 3. NP a 4. NP téže budovy, pronajatých na základě nájemní smlouvy ze dne 6. 3. 2020 (dále též jen „předmětné výpovědi“), z důvodu nezpůsobilosti pronajatých prostor podle obou nájemních smluv ke smluvenému užívání. Důvody nezpůsobilosti pronajatých prostor jsou žalovanou spatřovány mj. v enormních nákladech na služby spojené s nájmem.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, č. j. -562, určil, že předmětné výpovědi jsou neoprávněné (výroky I a II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a o vrácení nespotřebovaných záloh na náklady důkazů účastníkům (výroky IV a V).

3. Na základě odvolání obou účastnic Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 11. 2025, č. j. -629, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak jej ve výroku III a ve výrocích I a II potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle , 2 , odmítl, neboť není podle přípustné.

5. Předkládá-li dovolatelka otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu neměly být dosud vyřešeny, zda „mohou být prostory sloužící k podnikání považovány za nezpůsobilé ke smluvenému užívání také tehdy, jestliže pronajímatel svým jednáním způsobí takové nastavení podmínek poskytování služeb spojených s nájmem (zejména poplatků za správu objektu (facility, property management, ale i dodávek energií), které nájemci objektivně znemožní ekonomicky smysluplný výkon sjednané podnikatelské činnosti“, a zda „ujednání stran vylučující aplikaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) v nájemní smlouvě o nájmu prostor sloužících podnikání zbavuje nájemce možnosti argumentovat okolnostmi zakládajícími změnu poměrů oproti době vzniku smlouvy přičitatelnými pronajímateli“, přehlíží, že je buduje na vlastní skutkové verzi, neodpovídající skutkovým zjištěním a závěrům odvolacího soudu (soudu prvního stupně).

6. Odvolací soud (soud prvního stupně) vyšel (jak se podává z odůvodnění rozsudků; srov. zejm. body 39, 47 a 49 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a body 62 a 88 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) ze závěru, že účastnice se v rámci sjednaných nájemních poměrů k prostorům sloužícím podnikání na dobu určitou nedohodly na způsobu sjednávání cen služeb (energií) spojených s jejich užíváním (zajišťovaných žalobkyní), žalobkyně při jejich sjednávání neporušila žádnou (zákonnou ani smluvní) povinnost; sama ekonomická nerentabilita pronajatých prostor důvodem pro předčasné ukončení nájemního vztahu ze zákona není (nesouvisí s faktickým stavem pronajatých prostor). Není proto naplněn žádný z (taxativních) výpovědních důvodů uvedených v § 2308 o. z. Účastnice pak v nájemních smlouvách výslovně vyloučily možnost aplikace § 2287 o. z., jež nájemce opravňuje vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Odvolací soud (soud prvního stupně) tak nevyšel z jakéhokoliv jednání či okolností zakládajících změnu poměrů (oproti době vzniku smlouvy) „přičitatelných“ (v rovině případných právních následků) pronajímateli.

7. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, jestliže vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka, jež v dovolání namítá, že žalobkyně jako pronajímatelka svým aktivním jednáním nastavila systém poskytování služeb (zejména dodávek energií) tak, že jejich nákladovost extrémním způsobem překročila obvyklý a předvídatelný rámec a znemožnila ekonomicky smysluplný výkon činnosti, se – z hlediska možné aplikace výpovědních důvodů o. z. – ve své podstatě domáhá revize skutkového stavu věci zjištěného soudy v řízení [ve vztahu k závěru o (ne)porušení povinnosti ze strany pronajímatele].

8. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry dostatečně odůvodnily. Nejde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ); nejde o výjimečný případ, kdy skutková otázka je, s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod, způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ).

9. Nespočívá-li přitom napadené rozhodnutí na posouzení uvedených otázek, nemůže být jejich prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

10. To, že sama „ekonomická nerentabilita“ provozované podnikatelské činnosti nastalá v průběhu trvání nájmu prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou (v důsledku nárůstu cen poskytovaných služeb spojených s nájmem) nepředstavuje případ [zakládající důvod výpovědi nájemce dle ], kdy by najatý prostor z objektivních důvodů přestal být způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, ale je obecně případem, na který může dopadat o. z., je z textu a vzájemného vztahu uvedených ustanovení zjevné a nečiní výkladové těžkosti. Pro řešení takové otázky je tak třeba dovolání považovat za zjevně bezdůvodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ).

11. Výše uvedené se zároveň podává též ze závěrů již formulovaných Nejvyšším soudem v jeho judikatuře, podle nichž § 2287 o. z. zavádí ve prospěch nájemce výhradu změny poměrů a umožňuje mu, aby nájem vypověděl, jsou-li splněny dvě podmínky: dojde ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, a současně jde o natolik významnou změnu okolností, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z obecné zásady uplatňující se v závazkových vztazích, že smlouvy je třeba plnit, a to i za ztížených podmínek, je namístě toto ustanovení vykládat restriktivně a za takové okolnosti považovat pouze ty, které jsou podstatné a které nájemce nemohl v době uzavření smlouvy předvídat. Účelem § 2287 o. z. je umožnit nájemcům, aby reagovali na výjimečné a nepředvídané situace v případech, kdy by nebylo spravedlivé po nich nadále požadovat, aby splnili své smluvní závazky; k ochraně podnikatelského rizika však toto ustanovení směřovat nemá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. , a ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. ).

12. V daném případě však navíc (dle skutkových zjištění soudů, jež dovolacímu přezkumu zásadně nepodléhají; srov. ) účastnice možnost užití o. z. v nájemních smlouvách svým ujednáním výslovně vyloučily.

13. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání ( )] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

14. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. 7. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu