Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 970/2025

33 Cdo 970/2025-116

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Š. Z., zastoupeného Mgr. Kirillem Juranem, advokátem se sídlem Bubenská 1158/17, Praha 7, proti žalované MerkurXtip a.s., se sídlem Na Okraji 335/42, Veleslavín, Praha 6, identifikační číslo osoby 27583759, zastoupené Mgr. Martinem Petrošem, advokátem se sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, o zaplacení 490 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. -96, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. -66, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 490 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % od 29. 5. 2023 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jeho nákladový výrok a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyřešil otázku týkající se interpretace právních jednání.

4. Žalovaná poukázala na zásadní nepřípustnost dovolání, jež navrhla zamítnout.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ), a po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné.

6. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Pro úsudek dovolacího soudu, zda dovolání je přípustné podle , jsou relevantní pouze právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006 ve věci sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007 ve věci sp. zn. , ze dne 17. 5. 2012 ve věci sp. zn. , ze dne 18. 7. 2013 ve věci sp. zn. , ze dne 26. 9. 2013 ve věci sp. zn. ).

9. Přípustnost dovolání nezakládá výtka, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. , neboť nepřihlédl ke skutečné vůli účastníků, pokud „za rozhodující považoval pouze příklad, který byl tendenčně posouzen jako srozumitelný a logický, bez přihlédnutí ke konfliktu s dalšími pasážemi“. Je tomu jednak proto, že v rozhodnutí sp. zn. šlo o řešení právní otázky týkající se výkladu právního úkonu podle pravidel daných právní úpravou , , ve znění do 31. 12. 2013, jež na projednávanou věc aplikovat nelze (k rozdílům výkladových pravidel úprav „nového“ a „starého“ srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2024, a v něm citovanou judikaturu), a dále i proto, že odvolací soud ke skutečné vůli u dotyčného právního jednání přihlížel, jak se podává z odstavce 7 odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku. Nelze přisvědčit dovolateli, že by odvolací soud v souvislosti s výkladem podmínek za rozhodující považoval pouze příklad, který by navíc posoudil „bez přihlédnutí ke konfliktu s jinými pasážemi“.

10. V usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice.

11. Tak tomu v projednávané věci není. Odvolací soud vycházel z obsahu podmínek dotyčné promo akce, při jejichž výkladu zohlednil i příklad, který byl jejich součástí, a přihlédl k úmyslu žalované; výsledku, k němuž dospěl, žalobce oponuje tím, že podrobuje výkladu pouze část obsahu podmínek - bez příkladu, což se příčí základnímu pravidlu uvedenému v , (dále jen „o. z.“), podle kterého se právní jednání posuzuje podle svého (celého) obsahu, nikoliv jen podle některé jeho části.

12. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že se odvolací soud odchýlil od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , tím, že neaplikoval pravidlo uvedené v § 1812 o. z. Odvolací soud nedovodil, že by obsah podmínek promo akce bylo možné vyložit různým způsobem, tudíž možnost uplatnění pravidla výkladu pro spotřebitele příznivějšího nepřichází v úvahu. Od závěrů uvedených v dotyčném rozhodnutí se tak neodchýlil.

13. Protože nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v , Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 7. 2026

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu