Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3332/2025

24 Cdo 3332/2025-57

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila vprávní věci žalobce Střechy OBB, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Frýdecká č. 793, IČO 25934988, zastoupené JUDr.Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského č. 702, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, s. p., se sídlem v Praze 4, Čerčanská č. 2023/12, IČO65993390, o náhradě za vyvlastnění a nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu vPraze ze dne16. září 2025, č. j. -33, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v

Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 12. 2024, č. j. 11

C

4/2024-18, výrokem I. žalobu odmítl, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud v

odůvodnění vyložil, že žalobce podal žalobu dne 17. 10. 2024, kterou se domáhal zrušení specifikovaného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, oddělení Krajský stavební úřad, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice o náhradě za smluvní pokutu nájemci vyvlastněných nemovitostí, a kterou žalobce dále požadoval vrácení věci k

dalšímu řízení. Soud konstatoval, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno žalobci dne 19. 9. 2024. Zákon o vyvlastnění v

§

28 odst. 2 stanovuje, že žaloba musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci

rozhodnutí, tato lhůta je dále modifikována na polovinu podle § 2 odst. 5 zákona č.

, o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Správní orgán rozhodoval za použití , na předmětné správní řízení se

tudíž

vztahoval Žaloba je podána opožděně, neboť byla doručena soudu dne 17. 10. 2024 a předmětné rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 19. 9. 2024. 30denní lhůta je zkrácená na polovinu, tedy 15 dnů. Lhůta započala plynout dne 20. 9. 2024 a

uplynula již dnem 4. 10. 2024.

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. -33, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že zobsahu spisu vyplývá, že pozemky byly za použití vyvlastňovány za účelem realizace veřejně prospěné stavby dálnice D3, úseku 0310/I Úsilné – Hodějovice podle , o pozemních komunikacích. Vyvlastňovací úřad připosuzování této věci správně vycházel nejen zvyvlastňovacího zákona, ale také ze , neboť plánovaná stavba naplňuje znaky dopravní infrastruktury uvedené v je speciálním k zákonu o vyvlastňování, a lhůta 30 dní stanovená ve vyvlastňovacím zákonu se zkracuje na polovinu podle Posledním dnem k podání žaloby byl 4. 10. 2024 a žaloba byla podána až dne 17. 10. 2024, tedy opožděně.

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel předkládá otázku, zda se zkrácení lhůty podle pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu vztahuje i na tvrzený nárok na náhradu podle odst. Dovolatel považuje otázku dovolacím soudem dosud za neřešenou. Namítá, že byl mechanicky aplikován § bez zohlednění stavu řízení. Uvádí, že otázka náhrady smluvní pokuty jako nároku podle nemá vliv na proces vyvlastnění, anina náhradu podle odst. 1 téhož ustanovení. Dovolatel má proto za to, že řízení ouplatněném nároku by nemělo být považováno za řízení podle liniového zákona, byť se vztahovalo na samotné řízení o vyvlastnění. Argumentuje, že správní orgán tento nárok podle liniového zákona neposuzoval.

4. Další účastník řízení se kdovolání žalobce nevyjádřil.

5. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné protikaždému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Dovolání žalobce není přípustné podle , neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu anení důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

7. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. (proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. ), kterým navázal na dosavadní judikaturu zabývající se přezkumem výroku onáhradě za vyvlastnění v civilním řízení soudním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. ), vyložil, že ustanovení , o urychlení výstavby, dopravní, vodní a energetické infrastruktury (dále jen „ “), dopadá na podání žalob v občanském soudní řízení podlečásti páté , a že vdůsledku tohoto ustanovení se 30 denní lhůta od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu pro podání žaloby podle ustanovení zákona ovyvlastnění zkracuje na polovinu (15 dnů).

8. Již ze samotného znění § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby, jakož i zvýše vyložené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom zřejmé, že ustanovení § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby zkracuje lhůtu jednotně, a nijak nerozlišuje mezi lhůtou pro podání žaloby ohledně jednotlivých složek náhrady za vyvlastnění, ať již se jedná onáhradu podle § 10 odst. 1 nebo odst. 2 zákona o vyvlastnění.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu