Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 623/2026

28 Cdo 623/2026-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. K., zastoupený JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, proti žalovaným: 1)Česká republika – Ministerstvo zemědělství, IČO 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, a 2)Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/1, o zaplacení 28 695 486 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2025, č. j. -223, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) k rukám jejího zástupce JUDr. Radka Jonáše, Ph.D., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 9. 2025, č. j. -223, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 6. 2025, č. j. -204, jímž bylo řízení zastaveno podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III usnesení odvolacího soudu).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda v posuzovaném řízení, ve kterém se domáhá vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na jeho úkor žalované 2) jednak v důsledku sjednání smluv o převodech náhradních zemědělských pozemků v k. ú. XY na vykrytí restitučních nároků, za jejichž postoupení oprávněným osobám zaplatil 12 306 786 Kč, jež byly pravomocným soudním rozhodnutím posléze prohlášeny za absolutně neplatné pro rozpor s blokačním , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jednak v důsledku postoupení dalších restitučních nároků oprávněných osob za úplatu 16 388 700 Kč, na jejichž vykrytí mu žalovanou 2) již náhradní zemědělské pozemky převedeny nebyly, je ze zákona [ a zákona o půdě] osvobozen od soudních poplatků. Měl za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. .

3. Žalovaná 1) navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

4. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. V rozhodovací praxi dovolacího soudu není sporu o tom, že pro otázku, zda na žalobce dopadá věcné nebo osobní osvobození od soudních poplatků, jsou rozhodující skutková tvrzení obsažená v žalobě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 106/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. ); je tomu tak proto, že žalobce jako pán sporu (dominus litis) vymezí předmět občanského soudního řízení žalobním petitem a právně relevantními skutečnostmi, na nichž svůj nárok zakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ).

6. V nyní posuzované věci tudíž odvolací soud jednal konformně s rozhodovací praxí dovolacího soudu, zabýval-li se otázkou, zda žalobcem uplatněný nárok – vymezený žalobními tvrzeními a žalobním petitem – lze subsumovat pod některé z ustanovení o zákonném osvobození od soudních poplatků, přičemž jako v úvahu připadající logicky identifikoval právě ustanovení a zákona o půdě (v rozhodném znění).

7. Podle se od poplatku osvobozují navrhovatel v řízení o vydání věci nebo uplatnění nároku podle zvláštních předpisů, je-li v těchto předpisech zakotven nárok na osvobození. (Tímto zvláštním předpisem je mj. i – viz poznámka 4 pod čarou).

8. Podle oprávněná osoba domáhající se svého práva podle tohoto zákona proti povinné osobě je osvobozena od soudních poplatků. Osvobozena od soudních poplatků je též osoba domáhající se svého práva podle .

9. Osvobozená od soudních poplatků ve smyslu a je tedy oprávněná osoba za předpokladu, že uplatňuje vůči osobě povinné v režimu zákona o půdě restituční nárok. V nyní projednávaném řízení (dle obsahu žaloby) není ovšem uplatňován restituční nárok v režimu zákona o půdě, nýbrž nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout žalovaným na úkor dovolatele v důsledku toho, že za ně uspokojil restituční nároky oprávněných osob, jež na něj byly postoupeny za úplatu (28 695 486 Kč), aniž došlo k vykrytí postoupených restitučních nároků převodem náhradních zemědělských pozemků.

10. Nejedná se tedy o nárok na vydání věci, ani jiný nárok uplatněný žalobcem jako oprávněnou osobou proti osobě povinné v režimu zákona o půdě, nýbrž nárok ochuzeného vůči obohacenému, jehož vypořádání se řídí ustanoveními o vydání bezdůvodného obohacení. Jde tudíž o jiný nárok, jejž nelze podřadit ustanovení a zákona o půdě, a proto ani osvobození od soudního poplatku tam upravené nedopadá na projednávanou věc (k problematice osvobození od soudního poplatku srov. z recentní judikatury přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2026).

11. Jelikož dovolatelem uplatněný nárok není nárokem oprávněné osoby založeným restitučním předpisem (zákonem o půdě), nelze nepřípustně rozšiřujícím výkladem dospět k závěru, že se na dovolatele vztahuje osvobození od soudních poplatků; odkazy na rozhodnutí ve věci restitučních sporů proto nejsou na danou věc přiléhavé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. ). Odkazuje-li pak dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , dlužno uvést, že tato rozhodnutí otázku poplatkového osvobození nikterak neřeší.

12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v projednávané věci naplněny nebyly ( ).

13. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích II, III o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

14. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a účelné náklady žalované 1), která podala vyjádření k dovolání, představuje paušální náhrada režijních nákladů ve výši 450 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. ). Neúčelnými shledal dovolací soud v převážném rozsahu náklady zastoupení žalované 2) advokátem. Vyšel přitom z ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. , ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , či ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. ), která vychází z teze podle níž, je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených; v dané věci pak nebyla předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou Státním pozemkovým úřadem, ani se nejednalo o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou či problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. Účelnými v této souvislosti shledal toliko náklady odpovídající paušální náhradě režijních výdajů ve výši 450 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , a vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/); k obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud též kupř. v usneseních ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2026, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2026, sp. zn. , či ze dne 17. 3. 2026, sp. zn. .

16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 6. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu