Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 961/2026

22 Cdo 961/2026-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně GUDMAR Trade s.r.o., IČO 10735259,se sídlem v Praze, Štěpánská 1742/27,zastoupené Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti žalovanéobci Staříč, IČO 00576956,se sídlem ve Staříči, Chlebovická 201, zastoupené Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2025, č. j. -288, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2025, č. j. -253, zřídil vlastníkovi pozemku parc. č. 1704/1 ve výroku I blíže specifikovanou služebnost po části pozemku parc. č. 4397 (dále též „předmětný pozemek žalované“), oba v katastrálním území Staříč, jak byla zaměřena geometrickým plánem č. 2370-105/2024 vyhotoveným společností GEOPORT, s. r. o., se sídlem v Opavě, Zacpalova 27 (dále jen „geometrický plán“), který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2025, č. j. -288, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II, II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z níž vyplývá, že soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo cesty zřídit (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , a ). Základní námitkou žalované bylo, že žalobkyně měla zajištěn přístup ke svým pozemkům přejezdem přes vlastní pozemek. Oba soudy učinily z pasportu komunikací nesprávný závěr o odlišném charakteru komunikací na pozemcích parc. č. 4396 a 4397. Ve skutečnosti se mělo jednat o jednu jedinou pozemní komunikaci. Za situace, kdy veřejná cesta sousedila s pozemky žalobkyně, nebyly splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty, jelikož podle , , (dále jen „o. z.“) soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li sejen za účelem pohodlnějšího spojení. Postup obou soudů, které učinily nesprávný právní závěr, že je zde obhajitelný právní důvod zatížit pozemek žalované, byl proto jednoznačným odchýlením od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka dále nesouhlasila se závěry soudů, že odstoupila od smlouvy s žalobkyní z důvodu stavebnětechnických podmínek. Nakonec ještě poukázala na nevykonatelnost výroku I rozsudku soudu prvního stupně, který hovořil o napojení na „místní účelovou komunikaci“, přestože právní řád České republiky žádnou takovou kategorii nezná. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání označila dovolání za nepřípustné, neboť dovolání žalované nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo a která by současně splňovala předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolací námitky žalované obsahově směřují výlučně proti skutkovým zjištěním a způsobu jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle , , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li zjiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ]. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoliv z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů zformuluje sám dovolatel (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. ).

9. Soud může rozhodnout o povolení nezbytné cesty formou služebnosti cesty (§ 1029 o. z.) jen tehdy, jestliže vlastník nemůže nemovitou věc řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát na to, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo cesty zřídit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ). To neplatí, jestliže náklady s tím spojené jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která by zřízením věcného břemene byla způsobena vlastníku přilehlého pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu zedne 28. 4. 2011, sp. zn. , jenž byl publikován pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. ). Nelze tak zřídit služebnost nezbytné cesty pouze proto, že by přístup byl pro žalobce pohodlnější (resp. výhodnější) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2.2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek, rozh. obč.; § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.].

10. Hmotné právo v rámci řízení o povolení nezbytné cesty upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. ). Dovolací soud pak při přezkumu postupuje zdrženlivě; úvahy soudů nižších stupňů může zpochybnit jen v případě, že jsou zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. ).

11. V projednávaném případě odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že mezi veřejnou cestou a stavebními pozemky žalobkyně se nachází předmětný pozemek žalované, bez něhož se nelze smysluplně dostat na veřejnou cestu a budoucí areál (v pokročilé fázi realizace) řádně užívat. Žalobkyně disponovala po dobu 8 let souhlasem žalované s užíváním předmětného pozemku, v dobré víře, že má všechny nezbytné podmínky pro zahájení výstavby podnikatelského areálu, výstavbu realizovala. Z předložených důkazů vyplynulo, že jiné napojení podnikatelského areálu než přes realizovanou stavbu „dopravní napojení Staříč – I. etapa“ využívající část předmětného pozemku žalované není možné (srovnej bod 3 napadeného rozhodnutí).

12. Vzhledem k tomu, že dovolatelka svou první námitku založila na odlišném skutkovém stavu, než jaký byl zjištěn z dokazování před nalézacími soudy, nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání už proto, že se nejedná o řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu

13. Odvolací soud v rozsudku připomněl, že podmínkou zřízení nezbytné cesty není situace, že pozemek není spojen s veřejnou cestou vůbec, ale podle § 1029 odst. 1 o. z. jestěžejní, že vlastník nemovité věci na ni nemůže řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Soud zvažoval také rozsah nezbytné cesty tak, aby odpovídal potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat a současně aby byl pozemek souseda co nejméně zasažen. Tento nezbytný rozsah byl určen geometrickým plánem tak, aby zabíral toliko nepatrnou část předmětného pozemku žalované. Nejvyšší soud neshledal úvahy nalézacích soudů zjevně nepřiměřenými. Odvolací soud se svým postupem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, naopak s ní postupoval v souladu.

14. K dalším námitkám týkajícím se odstoupení od smlouvy a vykonatelnosti výroku I rozsudku Nejvyšší soud pouze konstatuje, že vymezení předpokladů přípustnosti dovolání jepodle obligatorní náležitostí dovolání. Jelikož dovolatelka k těmto námitkám žádným způsobem přípustnost nevymezila, nemohl se jimi dovolací soud vůbec zabývat. Dovolání v této části trpí vadami, které nebyly včas ( ) odstraněny a které věcnému přezkumu dovolání v této části brání.

15. Jelikož dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

16. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 26. 5. 2026

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu