Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4242/2015

22 Cdo 4242/2015

U S N E S E N Í

KRKONOŠSKÉ POLESÍ, s. r. o.,

IČO: 28791134, se sídlem

v Harrachově 14, zastoupeného Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Římská 104/14, proti žalované

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42

,

Územní pracoviště Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 180, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2015, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Semilech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. října 2014, č. j. -50, ve znění usnesení ze dne 19. listopadu 2014, č. j. -52, zamítl žalobu na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty, tj. v právu průchodu a průjezdu k

(po)

pozemku parc. č. 1030/86 a pozemku parc. č. 1030/85 v katastrálním území a obci H. ve prospěch staveb postavených na parc. č. 1030/67 v témže katastrálním území a obci, resp. zřízení nezbytné cesty spočívající v právu cesty, tj. v právu průchodu a průjezdu k

(po)

pozemku parc. č. 1030/86 a pozemku parc. č. 1030/85 v katastrálním území a obci H. ve prospěch staveb postavených na parc. č. 1030/67 v katastrálním území a obci H. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. března 2015, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Žalobce přípustnost dovolání spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a dále již vyřešená otázka má být posouzena jinak. Poukazuje na to, že řízení je postiženo „zásadní vadou“, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v tom, že petit žaloby logicky nenavazuje na vylíčení rozhodných skutečností, a žaloba je tak podáním vnitřně rozporným, přičemž soud žalobce nevyzval k odstranění tohoto rozporu. Za otázky, které dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny, považuje žalobce jednak otázku, zda lze aplikovat na řízení o zřízení věcného břemene podle č. („obč. zák“.), zahájené do 31. 12. 2013, v němž je rozhodováno po 1. 1. 2014, ustanovení nového č. („o. z.“), zda může být existence veřejně přístupné účelové komunikace prokázána potvrzením silničního správního úřadu bez ohledu na naplnění zákonných podmínek pro její vznik a konečně, zda lze za veřejnou cestu ve smyslu o. z. považovat veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve smyslu , o pozemních komunikacích.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Ke skutečnostem, zakládajícím podle názoru dovolatele přípustnost dovolání se uvádí:

Judikaturu týkající se zřízení práva cesty podle č. lze přiměřeně (tam, kde nový zákoník nemá obsahově odlišnou úpravu) použít i při zřizování nezbytné cesty podle nového č. Proto lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu, citovaná napadeným rozsudkem a rozsudkem soudu prvního stupně.

Zásada, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení ( ), platí i pro rozhodování odvolacího soudu ( ) a platí i pro právní stav, jestliže konstitutivní rozsudek má za následek vznik, změnu nebo zánik právního vztahu mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. ), pokud zákon výjimečně nestanoví jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. ). Proto i v případě, že žaloba na zřízení práva nezbytné cesty byla podána před nabytím účinnosti nového č. , musí o ní soud po nabytí účinnosti nového zákoníku (1. 1. 2014) rozhodnout podle tohoto zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. ).

Působnost obecního úřadu jakožto silničního správního úřadu „ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací“ dle , o pozemních komunikacích, v sobě zahrnuje i pravomoc tohoto silničního správního úřadu v pochybnostech posoudit, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. listopadu 2008, sp. zn. ).

To, že „veřejnou cestou“ se rozumí i účelová komunikace, se podává např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2003, sp. zn. ; není žádný důvod pro to, aby po 1. 1. 2014 byl uvedený termín vykládán jinak, a ostatně ani dovolatel netvrdí, že by účelová komunikace nebyla veřejnou cestou.

Brání-li snad někdo žalobci v užívání účelové komunikace zřízením závory (a z rozsudku odvolacího soudu se nepodává, že by tomu tak v době vyhlášení rozhodnutí bylo), pak se žalobce musí domáhat ochrany u silničního správního úřadu (viz výše citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. ).

Pasáž z komentáře k , na kterou dovolatel odkazuje, se týká případů, kdy vlastník pozemku odmítá smluvně zajistit přístup, nicméně žalobci v průchodu nebrání; mlčky jej trpí, nebo jde o tzv. výprosu. Z kontextu výkladu je zcela zjevné, že tu nejde o případy, kdy žalobce má zajištěn přístup veřejnou cestou.

Ke tvrzené vadě řízení by však bylo možno přihlédnout jen, pokud by dovolání bylo jinak přípustné ve smyslu (viz ); dovolatel v této souvislosti takový důvod netvrdí a dovolací soud jej neshledává.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu