Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 340/2026

33 Cdo 340/2026-203

USNESENÍ

Český spotřebitel s. r. o.

TORSION Invest a. s.

, se sídlem Vráž, Květnová 52, identifikační číslo osoby 08615870, zastoupené JUDr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 536/22, o 81 317,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2025, č. j. -168, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 5 844 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Němce.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2025, č. j. -116, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 81 317,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 81 317,33 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2025, č. j. -168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalované coby věřitel uzavřel dne 1. 2. 2010 úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně coby dlužníkem dle a násl. , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“ či „obch. zák.“), na jejímž základě byla věřitelem dlužnici poskytnuta částka 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se dlužnice dostala do prodlení, zahájila právní předchůdkyně žalované rozhodčí řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález, který byl exekučním titulem v následně zahájeném exekučním řízení. Exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 10. 2021, č. j. -71, exekuční soud shledal exekuci nepřípustnou ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s ohledem na neplatně sjednanou rozhodčí doložku, potažmo nedostatek pravomoci rozhodce rozhodovat o sporu mezi účastníky. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2021. Shodně se soudem prvního stupně shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “ či „obč. zák.“), pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi věřitele a dlužníka. Plněním na základě neplatné úvěrové smlouvy došlo na straně věřitele k bezdůvodnému obohacení podle obč. zák. Čtyřletá promlčecí doba dle obch. zák. začala běžet od právní moci usnesení o zastavení exekuce. Probíhající exekuce představovala právní důvod pro vymáhání plnění, který odpadl až jejím pravomocným zastavením. I když byla exekuce od počátku vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, jímž byl rozhodčí nález, v době, kdy exekuce probíhala, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně uplatnit požadavek na vrácení vymoženého plnění s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Teprve právní mocí rozhodnutí o jejím zastavení odpadl právní důvod, na jehož základě bylo plnění vymoženo. Čtyřletá promlčecí lhůta počala běžet tedy od 10. 12. 2021 (právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce), žaloba byla podána již dne 21. 10. 2024, k promlčení nároku tak nedošlo.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jímž rozsudek výslovně napadla v plném rozsahu. Podle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek: 1) jakým právním předpisem se bude řídit právní vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku absolutně neplatné smlouvy o úvěru, původně uzavřené podle obchodního zákoníku, za situace, kdy tato smlouva nebyla na obou stranách uzavřená podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti (tedy nejednalo by se jinak o tzv. relativní obchod), 2) od jakého okamžiku počíná běžet promlčecí lhůta nároku na vydání bezdůvodného obohacení, který vznikl v důsledku neoprávněně exekuovaného plnění z exekuce nařízené původně pro pohledávku, která má svůj základ v právním vztahu popsaném v otázce č. 1, a 3) zda je možné i před právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce pro její neoprávněnost podat ze strany povinného, jako žalobce, vůči oprávněnému, jako žalovanému, žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého neoprávněným vymožením částek v takové exekuci. První otázku považuje za neřešenou v rozhodování dovolacího soudu, druhá a třetí otázka má být posouzena odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že změní rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítne, popř. aby rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelkou předestřené otázky byly již dostatečně vyřešeny v ustálené a bohaté judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Poukázala též na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie a námitku promlčení označila za rozpornou s dobrými mravy. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle věta první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v té části prvního výroku a ve druhém výroku, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

10. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , a ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. ) v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 je k závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění bez právního důvodu (srov. § 451 odst. 2 obč. zák.) je obchodním závazkovým vztahem, nezbytný předchozí úsudek, že majetkový prospěch, o jehož vydání se žádá, byl získán na základě vztahu, který svým pojetím odpovídá ustanovením až 3 a obch. zák. V rozsudku ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč. (dále též „R 16/2005“) Nejvyšší soud uvedl, že k závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatného právního úkonu (srov. obč. zák.) je obchodním závazkovým vztahem, postačí předchozí úsudek, že obchodní závazkový vztah by jinak založil onen neplatný právní úkon. Tak je tomu i v případě smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. obch. zák., která je tzv. absolutním obchodem (obchodním závazkem) bez zřetele k povaze smluvních stran. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že skutečnost, že obchodní zákoník výslovně neupravuje počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení (na rozdíl od - srov. jeho ), pak neznamená nutnost aplikace právní úpravy , nýbrž pouze to, že tyto otázky je zapotřebí řešit dle obecných ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (dle jeho a ). Jelikož obchodní zákoník je v poměru k předpisem zvláštním (lex specialis), což platí i pro obecná ustanovení obchodního zákoníku upravující promlčení ( a ) v poměru k ustanovení , platí, že při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích, se použije především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., či R 16/2005).

11. Uzavřel-li odvolací soud, že v posuzované věci vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého vymožením plnění v exekuci podle rozhodčího nálezu, který byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem, je vztahem obchodněprávním a promlčení se řídí obchodním zákoníkem, jsou jeho závěry v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

12. Namítá-li dovolatelka, že otázka, jakou právní úpravou se řídí vztah z bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy, byla řešena v rozhodování dovolacího soudu výlučně ve vztazích mezi podnikateli, nelze jí přisvědčit. Podle R 16/2005 je pro posouzení vztahu z bezdůvodného obohacení coby obchodního závazkového vztahu rozhodující, že smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obch. zák. je tzv. absolutním obchodem (obchodním závazkem), nikoli povaha smluvních stran.

13. S ohledem na shora uvedené první otázka přípustnost dovolání nezakládá.

14. V usnesení ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží, protože ještě před vymožením tohoto plnění v rámci exekuce zde byl jiný důvod pro zastavení (a neprovedení) exekuce. K zastavení exekuce z tohoto důvodu musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění z exekučního titulu a nákladů exekuce. V případném nalézacím řízení zahájeném povinným jako žalobcem o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný a případně soudní exekutor, jde-li o náklady exekuce, neměli právo, totiž soud nemůže posoudit jako předběžnou otázku, zda byl nebo nebyl dán důvod pro zastavení exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi.

15. Z těchto závěrů, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč., a z nichž vychází dovolací soud při posuzování běhu promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého vymožením plnění na základě rozhodčího nálezu coby nezpůsobilého exekučního titulu v exekucích zastavených podle (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. , ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. , ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. ), je zřejmé, že plnění vymožené v exekuci na základě rozhodčího nálezu coby nezpůsobilého exekučního titulu lze považovat za bezdůvodné obohacení až od okamžiku, kdy usnesení o zastavení exekuce nabyde právní moci, pročež promlčecí lhůta nemůže svůj běh započít dříve.

16. Uzavřel-li odvolací soud, že v posuzované věci ve vztahu k vymoženému plnění promlčecí lhůta začala běžet od právní moci usnesení o zastavení exekuce, když před tímto okamžikem nemohl být požadavek na vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení uplatněn, jsou jeho závěry v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

17. Namítá-li dovolatelka irelevanci usnesení o zastavení exekuce pro vědomost žalobkyně o neplatnosti úvěrové smlouvy, nijak tím nezpochybňuje závěr o okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení. Poukaz dovolatelky na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v odkazované věci nešlo o případ zneužití práva či neúměrného zvýšení vymáhané částky. Oproti tomu v posuzované věci rozhodčí nález přiznával věřiteli plnění, jehož sjednání bylo shledáno rozporným s dobrými mravy. K dovolatelkou prosazovanému stanovení počátku promlčecí lhůty k okamžiku vymožení plnění v exekuci, či k okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce, a s tím související argumentace o možnosti povinného domáhat se v nalézacím řízení vydání bezdůvodného obohacení bez ohledu na rozhodnutí o zastavení exekuce, dovolací soud uvádí, že předsazení počátku běhu promlčecí lhůty před okamžik nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce se jeví rozporným s účelem poskytnutí ochrany účastníkovi řízení prostřednictvím Pokud by obecné soudy při hodnocení otázky bezdůvodného obohacení od tohoto účelu odhlížely, míjely by se s důvodem poskytnuté právní ochrany. Povinný, proti jehož majetku je nespravedlivá exekuce vedena, by tak byl uchráněn toliko před jejím pokračováním, nikoliv však před následky exekuce již nastalými. Bez toho, aniž by zastavení exekučního řízení nalezlo svůj odraz též v navazujících řízeních, by se takové rozhodnutí exekučního soudu vymykalo svému účelu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. ).

18. Dovolací soud uzavírá, že v argumentaci dovolatelky k druhé a třetí otázce neshledává důvody, pro něž by se měl od stávajících judikaturních závěrů v posuzované věci odchýlit.

19. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 6. 2026

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu