Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Co 16/2026-527

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci

žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A

bytem Adresa žalobce A

b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B

bytem Adresa žalobce B

oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Česká Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného

sídlem Adresa žalovaného

o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 10. 2025, č. j. -496, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. -500

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 43 342,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 43 342,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

1. Okresní soud Praha-východ výše citovaným rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. -496, ve výroku I. zastavil řízení v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení souhlasu žalovaného s převodem pozemků parc. č. hodnota, Anonymizováno v k. ú. adresa, parc. č. hodnota, Anonymizováno v k. ú. adresa a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa. Výrokem II. nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. hodnota, Anonymizováno zapsaných na LV č. hodnota pro k. ú. adresa na žalobce, a to každému z nich podíl na nich o velikosti 1/2. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení částkou 216 711 Kč, ve kterém byla zjevná nesprávnost v označení povinného a oprávněných opravena usnesením téhož soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. -500, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v uvedené částce.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyním žalobců vznikl restituční nárok podle , o půdě, za nevydaný pozemek parc. č. PK Anonymizováno o výměře 11 179 m² v k. ú. adresa, který přešel do vlastnictví státu vyvlastněním v letech 1951 až 1953 za účelem výstavby. Rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23. 7. 1998, č. j. Anonymizováno, bylo rozhodnuto, že pozemek nebude vydán. Žalovaný nárok původně ocenil částkou 60 087,13 Kč pro každou z oprávněných osob, následně jej přecenil na 289 861,25 Kč pro každého restituenta, avšak podle skutkových zjištění soudu měl být celý odňatý pozemek oceněn jako stavební, tedy celkovou částkou 1 117 900 Kč, z níž na každého žalobce připadá jedna polovina. Soud prvního stupně dovodil, že žalobci jsou právními nástupci původních oprávněných osob, dosud neuspokojený restituční nárok po zohlednění již poskytnutého plnění činí 430 118,11 Kč a hodnota požadovaných převáděných pozemků činí 346 546,17 Kč. Postup žalovaného, který ani po více než třiceti letech nebyl schopen nárok správně ocenit a tím žalobcům fakticky znemožnil plnohodnotnou účast ve veřejných nabídkách, soud hodnotil jako liknavý a svévolný. Překážky převoditelnosti zbývajících pozemků žalovaný konkrétně netvrdil a neprokázal. Pouhý poukaz na možnou aplikaci novely nebyl dostatečným skutkovým tvrzením. Proto soud prvního stupně žalobě ve zbylém rozsahu vyhověl. Žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení podle v plné výši.

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání do výroků II. a III. Namítal nesprávné právní posouzení věci i nákladů řízení. Tvrdil, že po žádosti žalobců neprodleně přecenil jejich nárok, že spornost se týká pouze části pozemku – komunikací a přilehlých zelených pásů – a že žalobci se přes veřejné nabídky pravidelně vyhlašované žalovaným dostatečně neúčastnili. Ve vztahu k nákladům řízení namítal, že žalobci vzali žalobu zpět ohledně 13 náhradních pozemků a byli úspěšní pouze ohledně 16 pozemků, takže měl být aplikován , nikoli

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku. Poukázali na to, že odvolání nebylo přes avizované doplnění doplněno, že žalovaný neuvedl konkrétní odvolací návrh a že již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. byly posuzovány tytéž právní otázky. Zdůraznili, že liknavost a svévole žalovaného spočívá zejména v dlouhodobém prodlení, nesprávné evidenci a ocenění restitučního nároku a nedostatečné kvalitě a kvantitě veřejných nabídek. K nákladům uvedli, že částečné zpětvzetí žaloby bylo procesní reakcí na skutečnosti zjištěné až v průběhu řízení a nelze je klást k jejich tíži.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (výroky II. a III.), jakož i řízení, které mu předcházelo ( a ), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda přešla na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v . Podle téhož zákona přechází nárok na dědice, zemřela-li oprávněná osoba, která nárok uplatnila. Podle zákona o půdě se nároky oprávněných osob uspokojují převodem náhradních pozemků a podle zákona o půdě náleží oprávněné osobě náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Převoditelnost zemědělských pozemků spravovaných žalovaným je dále limitována až 3 , o Státním pozemkovém úřadu.

7. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu) je ustálena v závěru, že existuje-li restituční nárok podle zákona o půdě a postup žalovaného byl ve vztahu k oprávněné osobě liknavý, svévolný nebo diskriminující, může se oprávněná osoba domáhat převodu vhodného náhradního pozemku i mimo rámec veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě žalobou na nahrazení projevu vůle. Takový postup není vůči ostatním oprávněným osobám diskriminační (srov. zejména nálezy Ústavního soudu sp. zn. , a a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , publikovaný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud tento judikaturní rámec znovu shrnul a potvrdil i v usnesení ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. , vydaném ve skutkově i právně obdobné věci týchž účastníků, když zdůraznil, že k uspokojení nároku mimo proces veřejných nabídek lze přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základ lze postup žalovaného kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, a oprávněná osoba se ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svého práva.

8. Za projev liknavosti a svévole lze podle ustálené judikatury považovat nejen nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků, ale též postup, kterým stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení restitučního nároku zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejných nabídek, nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny odňatých a nevydaných pozemků. V takovém případě pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat (další) účast ve veřejných nabídkách (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , , , , ; obdobně i rozsudek sp. zn. ). Dovolací soud výslovně akcentoval právě tento aspekt v citovaném usnesení sp. zn. , když zdůraznil, že dlouhodobé vedení nároku v nesprávné výši a pouze částečné přecenění v reakci na žádost oprávněných osob představovalo podstatný důvod, pro který nemohl být nárok uspokojen zákonem předvídanou cestou veřejných nabídek.

9. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ten provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a srozumitelně vyložil, proč považuje celý odňatý pozemek parc. č. PK Anonymizováno v k. ú. adresa za pozemek, který měl být pro účely restituční náhrady oceněn jako stavební. Rozhodné je, že pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby, tento účel byl následně realizován a stavební charakter se vztahuje nejen k zastavěným plochám v užším smyslu, ale též k pozemkům funkčně souvisejícím, včetně obslužných komunikací a ploch sloužících užívání staveb. Odvolací námitka žalovaného, že spornost se týká jen komunikací a zelených pásů, proto není důvodná.

10. Rovněž námitka, že žalovaný po žádosti žalobců nárok neprodleně přecenil, nemůže obstát. Podstatné není pouze to, zda žalovaný provedl určité přecenění, nýbrž zda nárok evidoval a oceňoval ve správné výši umožňující jeho reálné a plnohodnotné uspokojení. Jestliže žalovaný po dlouhou dobu vycházel z podstatně nižšího ocenění a ani následně neakceptoval správné ocenění celého odňatého pozemku jako stavebního, šlo o postup, který žalobcům ztěžoval uspokojení nároku veřejnou nabídkou. V tomto směru je třeba připomenout i závěr Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. , podle něhož právě nesprávná kvantifikace nároku může být jedním z podstatných důvodů, proč oprávněná osoba nemůže dosáhnout uspokojení v rámci veřejných nabídek, a její požadavek na převod konkrétních vhodných pozemků je pak důvodný.

11. Nedůvodná je i námitka nedostatku aktivity žalobců. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně, nebyli pasivní; domáhali se přecenění nároku, opatřovali podklady a znalecká posouzení a usilovali o jeho uspokojení. Nadto v situaci, kdy výše nároku evidovaná žalovaným byla nesprávná a nižší, nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se nadále účastnili veřejných nabídek, v nichž by jejich nároky nemohly být plnohodnotně uspokojeny. Dovolací soud v usnesení sp. zn. současně připomněl, že zjišťování a hodnocení kroků oprávněné osoby a postupu žalovaného je otázkou skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jejich hodnotící úvaha je v dovolacím řízení přezkoumatelná jen tehdy, byla-li by zjevně nepřiměřená; takový případ zde nenastal.

12. Soud prvního stupně se správně zabýval i převoditelností vybraných náhradních pozemků. Žalovaný neuvedl žádnou konkrétní a prokázanou zákonnou překážku převodu ve smyslu Obecný poukaz na možnou aplikaci novely a na potřebu dalšího prověřování možných důvodů bránících vydání pozemků nemohl být důvodem k zamítnutí žaloby ani k odročení věci, jestliže žalovaný měl dostatek času k posouzení nové právní úprav ve vztahu k prověření převoditelnosti náhradních pozemků a konkrétní překážky netvrdil nejen v odvolání, ale ani při jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2026, které se konalo půl roku po vyhlášení rozsudku. Ukončení pracovního poměru pracovnice žalovaného nelze považovat za důvod k poskytnutí další lhůty žalovanému k doplnění odvolání. Pracovnice žalovaného měla skončit pracovní poměr po podání odvolání ze dne 26. 11. 2025 a žalovaný jako organizační složka státu tedy měl do nařízeného jednání dostatečný časový prostor tuto věc personálně a organizačně zajistit, včetně možnosti obrátit se na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo na advokáta, jak ostatně učinil v jiných obdobných věcech. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal zákonné překážky bránící vydání požadovaných náhradních pozemků žalobcům ve smyslu zákona o půdě či až 3 , o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, když nebylo zjištěno, že by byly dotčeny zákonnou výlukou, která by jejich vydání bránila. Jedná se o pozemky zemědělské, ve vlastnictví českého státu s příslušností hospodaření svěřené žalovanému, vedené jako druh pozemku orná půda, zahrada či trvalý travní porost a součást zemědělského půdního fondu. Nebylo ani tvrzeno, že by se jednalo o pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle nabyté směnou nebo koupí podle pro potřeby pozemkových úprav, nebo zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. 1 až 3 k , o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (srov. , j) zákona č. 503 /2012 ve znění novely provedené Odvolací soud proto na skutkovém základě zjištěném soudem prvního stupně přisvědčil jeho závěru, že zbývající pozemky byly způsobilé k převodu a jejich hodnota (346 546,17 Kč) nepřevyšovala v době rozhodnutí soudu dosud neuspokojený restituční nárok žalobců ve výši 430 118,11 Kč a ke změně podle vyjádření stran nedošlo ani k datu rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud sdílí závěr, že žalobci byli ve věci samé plně úspěšní. Částečné zpětvzetí žaloby bylo reakcí na zjištění o vhodnosti a převoditelnosti některých pozemků učiněná až v průběhu řízení, nikoli procesním zaviněním žalobců, které by mělo vést k poměrnému krácení nákladů. V restitučních sporech o vydání náhradního pozemku je třeba procesní úspěch posuzovat v širších souvislostech. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže postupoval podle , a přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení a správně určil jejich výši, lhůtu i místo plnění (srov. , ).

14. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. podle jako věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle , a Žalobci měli v odvolacím řízení plný procesní úspěch, a mají proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta podle ve spojení s bodem 6 z tarifní hodnoty 346 546,17 Kč, kdy sazba za jeden úkon činí 9 700 Kč; při zastupování dvou osob se odměna za druhou osobu snižuje podle advokátního tarifu o 20 %, tedy na 7 760 Kč. Za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2026 – náleží odměna 19 400 Kč za žalobce a) a 15 520 Kč za žalobce b), dále dva režijní paušály po 450 Kč podle advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 7 522,20 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady odvolacího řízení činí 43 342,20 Kč a povinnost k jejich náhradě byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů odpovídající , k rukám jejich právního zástupce podle Důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně nebyly zjištěny ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na exekuci.