Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 Azs 45/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 Azs 45/2026 - 37
22 Azs 45/2026 -38
pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: P. N. V., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, čj. OAM-859/ZA-ZA11-HA13-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2026, čj. 33 Az 1/2026 -37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 , § 13 , § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu “).
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. V záhlaví označeným rozsudkem městský soud žalobu zamítl. Dovodil, že rozhodnutí žalovaného je plně přezkoumatelné. Žalovaný dostatečně zjistil skutečný stav věci. Nic nezákonného neshledal soud ani na právním hodnocení. Žalovaný postupoval v souladu s § 12 a § 14a zákona o azylu , resp. navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s. “). Primárně namítal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Dále namítal, že městský soud se odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu a vážné újmy dle § 14a zákona o azylu . Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Dodal, že obava z možné újmy ze strany soukromé osoby bez další konkretizace a bez doložení systematického selhání státní ochrany nemůže být považována za důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 -39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94 , ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 , a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 , nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 -130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 -52, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004 -62).
[8] Vymezeným požadavkům napadený rozsudek městského soudu dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Městský soud vypořádal všechny nosné žalobní námitky vč. námitek stran porušení § 12 a § 14a zákona o azylu . I správní rozhodnutí lze považovat za plně přezkoumatelné. Vypořádává všechny důvody, pro které stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006 -63, ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008 -71, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 , č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 6. 2017, čj. 2 As 337/2016 -64, ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014 -43, ze dne 27. 2. 2019, čj. 8 Afs 267/2017 -38). Pokud přitom shledá soud argumentaci správního orgánu přiléhavou, je oprávněn ji převzít (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005 -130 a ze dne 19. 12. 2013, čj. 9 Azs 13/2013 -26).
[9] I z hlediska právního posouzení postupoval městský soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[10] Z ní vyplývá, že primárním zdrojem informací podstatných pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je žadatel (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, čj. 9 Azs 1/2013 -38, či ze dne 11. 12. 2015, čj. 5 Azs 134/2014 -48). Žalovaný pak zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003 -41, či usnesení NSS ze dne 19. 10. 2020, čj. 4 Azs 277/2018 -60).
[11] Z žádosti stěžovatele a návazného pohovoru s ním vyplynulo, že o mezinárodní ochranu žádal primárně z důvodu legalizace pobytu na území ČR. Dle setrvalé judikatury však takový důvod není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004 -44, č. 397/2004 Sb. NSS). V případě problémů se soukromými osobami je pak třeba, aby žadatel nejprve využil všech prostředků ochrany, které nabízí jeho domovský stát, přičemž potenciální důvod k udělení mezinárodní ochrany by mohl nastat teprve tehdy, kdyby ochrana v zemi původu selhala nebo byla nedostatečná. Nic takového však stěžovatel ani netvrdil (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 3. 2004, čj. 6 Azs 8/2003 -44, ze dne 22. 12. 2005, čj. 6 Azs 479/2004 -41, či ze dne 12. 10. 2023, čj. 18 Az 29/2023 -30). Rovněž ekonomické důvody nelze považovat za azylově relevantní důvod (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2003, čj. 4 Azs 31/2003 -64).
[12] I na tvrzenou hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu nahlížel městský soud v mezích konstantní judikatury (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2015, čj. 5 Azs 50/2014 -34, ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008 -57, či usnesení téhož soudu ze dne 21. 10. 2009, čj. 5 Azs 44/2009 -73).
[13] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2024, čj. 8 Azs 132/2024 -42, ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021 -28, č. 4219/2021 Sb. NSS atp.).
III. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl dle § 104a s. ř. s. s. ř. s. pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 -33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. června 2026
Tomáš Foltas
předseda senátu