Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 916/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele A. A.(jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem Lidická 960/81, Brno, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZN 1227/2025-31 ze dne 4. února 2026 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení obecné kriminality - 1. oddělení č. j. KRPB-194344-68/TČ-2024-060071-MF ze dne 15. prosince 2025, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení obecné kriminality - 1. oddělení, jako účastníků řízení, a B. B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V říjnu 2024 policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu týraní osoby žijící ve společném obydlí podle , které bylo rozšířeno i o zločin vydírání podle , odst. 3 písm. c) , jehož se měla dopustit vedlejší účastnice. Následně byla věc postoupena z důvodu věcné a místní příslušnosti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, Oddělení obecné kriminality - 1. oddělení, které napadeným usnesením trestní věc odložilo. Proti usnesení o odložení věci podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně zamítla, neboť byla podána neoprávněnou osobou.

2. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle , a d a , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel namítá porušení práva na účinné vyšetřování a spravedlivý proces tím, že orgány činné trestní věc týkající se jeho otce nedostatečně a neobjektivně prověřily a předčasně ji odložily na základě předběžného závěru o neexistenci trestné činnosti, aniž by provedly úplné a nestranné šetření. Dále tvrdí, že mu bylo neoprávněně odepřeno postavení poškozeného, přestože jako syn zemřelého měl být do řízení zapojen, a současně mu bylo odepřeno právo nahlížet do spisu, čímž mu byla znemožněna efektivní procesní obrana. Kritizuje také nedostatečné vypořádání jeho námitek a důkazů, jednostranné a tendenční hodnocení skutkového stavu, převzetí verze podezřelé osoby bez opory v dokazování, jakož i celkové porušení zásady vyšetřovací, objektivity a nestrannosti při prověřování věci.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané . Podle tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zejména porušení práva na účinné vyšetřování a s tím spojená procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení. V takových případech však judikatura Ústavního soudu vychází z toho, že podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství představuje obecně účinný prostředek ochrany práv osoby, která tvrdí pochybení při prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu. Tento prostředek je proto nezbytné v souladu se zásadou subsidiarity vyčerpat ještě před podáním ústavní stížnosti (srov. zejména nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015, body 27 až 32).

5. Této skutečnosti si je stěžovatel vědom a uvádí, že ústavní stížnost podal z procesní opatrnosti, přičemž s odkazem na komentářovou literaturu a usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2021 argumentuje, že podnět k výkonu dohledu nelze považovat za opravný prostředek, neboť by se stal běžnou součástí každého řízení. K tomu Ústavní soud uvádí, že závěry usnesení

sp. zn.

dopadají na procesní situaci obviněného po zahájení trestního stíhání, kterou je nutno odlišit od nyní posuzované věci odložení věci. Pokud jde o argumentaci odbornou literaturou, Ústavní soud připouští, že dohled má specifický charakter a není klasickým opravným prostředkem (srov. k tomu nález

sp. zn.

ze dne 26. 8. 2025, bod 46), nicméně zdůrazňuje, že je vázán závěry svých nálezů a neshledal důvod pro postup podle .

6. Ústavní soud proto setrvává na již ustáleném závěru, že v případech tvrzeného porušení práva na účinné vyšetřování je podnět k výkonu dohledu účinným prostředkem, který je nutno před podáním ústavní stížnosti využít (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2015, bod 51, usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018, bod 8, usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2019, bod 10; či usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 3. 2019, bod 10).

7. Jelikož z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel podnět k dohledu podal, nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky ochrany svých práv. Za této situace je ústavní stížnost předčasná, a tudíž nepřípustná (shodně srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 9. 2025, usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 9. 2024 či usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2019).

8. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje a nebrání mu ve výkonu jeho ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, neboť po vyřízení podnětu k výkonu dohledu bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Ústavní soud není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele pro opožděnost, neboť to by s ohledem na toto rozhodnutí zakládalo odepření spravedlnosti.

9. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel se nedovolává postupu podle a ani Ústavní soud neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přípustnost ústavní stížnosti.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2026

Martin Smolek v. r.

soudce zpravodaj