Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4-2231-24_1.html
HTML · 40.71 KB
No categories available
IV.ÚS 2231/24
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. V., zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, sídlem Západní 449, Chýně, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 7. června 2024 č. j. 2 ZN 1686/2023-34 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Beroun, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 29. dubna 2024 č. j. KRPS-244766-22/TČ-2023-010281-ŠM, za účasti Okresního státního zastupitelství v Berouně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Beroun, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a J. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 , 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále čl. 1 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Beroun, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") oznámení o jednání, kterého se měl dopustit vedlejší účastník s podezřením, zda se jím nedopustil spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník . Policejní orgán oznámení stěžovatelky podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadeným usnesením odložil, neboť - zjednodušeně řečeno - stěžovatelka je mediální osobou, a tudíž posouzení skutkového tvrzení vedlejšího účastníka, které publikoval na veřejně dostupných internetových stránkách, je mnohem měkčí než u jiných osob, a proto zveřejněný inkriminovaný údaj naznačující, že stěžovatelka má mít problémy s alkoholem, není způsobilý značnou měrou ohrozit její vážnost u spoluobčanů. S ohledem na to policejní orgán konstatoval, že při zohlednění zásady subsidiarity trestní represe nebyla naplněna skutková podstata uvedeného trestného činu.
3. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatelka podala stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu, ve které vznesla proti por. Mgr. Hedvice Šmídové, policejní komisařce, námitku podjatosti (pozn. o námitce podjatosti rozhodl policejní orgán, jakož i o stížnosti stěžovatelky proti usnesení o nevyloučení policejní komisařky) a dále rozporovala závěr policejního orgánu o tom, že popsané jednání vedlejšího účastníka nenaplňuje skutkovou podstatu daného trestného činu. Stěžovatelčina stížnost byla napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Berouně (dále jen "okresní státní zastupitelství") zamítnuta jako nedůvodná. Podle státního zástupce v dané věci jde o střet mediálně známé osobnosti a publicisty, a je proto nutné uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe. Jako nepřípadné státní zástupce hodnotil námitky stěžovatelky, že vedlejší účastník dlouhodobě nerespektuje pravomocná vykonatelná rozhodnutí soudů, byť tato rozhodnutí nemají přímý vztah k posuzované věci. Podle státního zástupce stěžovatelka stále má možnost bránit se proti eventuálním útokům vedlejšího účastníka žalobou v občanském soudním řízení.
4. Proti usnesení okresního státního zastupitelství stěžovatelka podala dne 21. 6. 2024 podnět k výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství "), a v ústavní stížnosti informovala, že o výsledku tohoto podnětu nebyla doposud vyrozuměna. Protože proti v záhlaví uvedenému usnesení okresního státního zastupitelství již stěžovatelka nemá žádný další opravný prostředek k ochraně svých práv, podala zároveň ústavní stížnost.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje, že je nucena již 15 let čelit nevybíravým urážkám vedlejšího účastníka. Přitom si je plně vědoma subsidiarity trestní represe, nicméně její obrana v občanskoprávním řízení proti útokům vedlejšího účastníka je neúčinná a vedlejší účastník nerespektuje rozhodnutí obecných soudů vydaná v civilním řízení. Za dané situace se stěžovatelka domnívá, že nemá jinou možnost než se bránit prostředky trestního práva. V řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, bylo podle jejího názoru porušeno právo na účinné vyšetřování. Trestní řízení není nezávislé, nestranné, důkladné, dostatečné a rychlé. Stěžovatelka, jak již zdůrazněno, respektuje subsidiaritu trestní represe, avšak při její aplikaci vyvstává orgánům činným v trestním řízení povinnost vypořádat se s argumenty tvrzenými poškozeným, tedy že prostředky civilního práva proti zásahům eventuálního pachatele trestného činu již nejsou dostatečné [v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález ze dne 5. 11. 2019
sp. zn. II. ÚS 474/19
(N 184/97 SbNU 15)]. Stěžovatelka ve své věci orgánům činným v trestním řízení dokládala, že prostředky ochrany v civilním řízení jsou proti útokům vedlejšího účastníka řízení zcela neúčinné, orgány činné v trestním řízení se s touto argumentací dostatečně nevyrovnaly. Řízení před policejním orgánem bylo vedeno nesprávně a bylo stiženo průtahy. Není reálně možné, aby stěžovatelka policejnímu orgánu sdělila, u kterých obchodních partnerů byla tvrzením zveřejněným vedlejším účastníkem poškozena, jde totiž o přečin ohrožovací, který zasáhl neurčité množství osob. V její věci byla rovněž porušena zásada povinnosti zjistit skutkový stav a zásada vyhledávací. Se stěžovatelkou je tak zacházeno jako s občanem druhé kategorie, čímž je porušen čl. 1 Listin y.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu .
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel(ka) nevyčerpal(a) všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústav y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
8. Ústavní soud i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691)]. Takový procesní prostředek stěžovatelka podle vlastního tvrzení uplatnila, leč o něm doposud nebylo rozhodnuto.
9. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a proti rozhodnutí, jímž státní zástupce zamítl stěžovatelčinu stížnost podanou proti usnesení o odložení trestní věci. Za této situace však podle ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky vyčerpány. Příslušným k posouzení námitek proti postupu dozorujícího státního zástupce je státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství [obdobně např. usnesení ze dne 1. 4. 2019
sp. zn. III. ÚS 1026/19
, a mnohá další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. O tomto opravném prostředku se však podle informace stěžovatelky vede řízení a doposud o něm nebylo rozhodnuto. Není přitom v souladu s principem subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, aby o téže věci rozhodoval vedle sebe orgán veřejné moci v jím vedeném specifickém řízení a (zároveň) Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti.
10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl (obdobně např. usnesení ze dne 4. 10. 2019
sp. zn. II. ÚS 3171/19
). Upozorňuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti též na to, že řízení před policejním orgánem mělo být zatíženo průtahy, Ústavní soud uvádí, že předmětem přezkumu ústavnosti (vzhledem k obsahu petitu ústavní stížnosti) nemohly být tvrzené průtahy v dané věci ani průtahy v řízení, nýbrž výlučně to, zda napadenými rozhodnutími byla či nebyla porušena základní práva či svobody.
11. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (tzn. přesahu vlastních zájmů, který teprve by mohl vést k prominutí nesplnění podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva) a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2024
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj