Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 802/2026

26 Cdo 802/2026-429

USNESENÍ

Valporta, a.s.

, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Vyšehradská 1269/29, IČO 04263944, zastoupené Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, proti

žalovaným

1) K. M.

, a

b) R. M.

, zastoupenému opatrovnicí H. M.,

právně zastoupeným Mgr.

Pavlem Hrtúsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, č. j. -340,

takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 327,50 Kč k rukám Mgr. Boženy Rochfalušiové, advokátky se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. -277, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost došesti měsíců od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni „bytovou jednotku č. 4 o velikosti 2+kk, o výměře 50 m2, nacházející se v 1. patře, 2. nadzemní podlaží domu č. p. XY, bytový dům, který je součástí pozemků parcelní číslo XY a XY, katastrální území XY, obec XY, zapsaných na LV XY, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, na adrese XY“, dále jen „Byt“ a „předmětný dům“ (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 10. 2025, č. j. -340, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl onáhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dálejen „ ”), neboť dovolateli zpochybněnou otázku – zda v posuzované věci došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující závěr, že opětovný požadavek na vyklizení Bytunadále nepředstavuje zjevné zneužití práva podle , občanskýzákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), z důvodu porušení korektivu dobrých mravů podle o. z. – posoudil odvolací soud v souladu sustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

4. Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), s účinností od1. 1. 2014 je obsažena v a v o. z.; judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle obč. zák. lze však přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. )].

5. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích zdůraznil, že § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, abypodle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každé konkrétní věci na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Soudní praxe se však ustálila rovněž v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva vrozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 2. 2014, sp.zn. , či ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu].

6. Jak Nejvyšší soud uvedl ve svém předchozím (zrušujícím) rozsudku vydaném v této věci ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. , předpokladem vyhovění opětovně podané žalobě o vyklizení je závěr soudu, že se (v mezidobí) podstatně změnily poměry nastraně účastníků, tj. že se podstatně změnily původní či přistoupily nové okolnosti rozhodné pro závěr, že opětovný požadavek (vyjádřený žalobou) o vyklizení již nadále nepředstavuje zjevné zneužití práva podle § 8 o. z. z důvodu porušení korektivu dobrých mravů podle § 2 odst. 3 o. z. O podstatnou změnu musí jít nejen z hlediska jejího trvání včase, ale též z hledisek kvantitativních či kvalitativních. Vliv může mít (zohlednit je třeba) isamo plynutí času od doby předchozího rozhodnutí. Soud přitom nepřezkoumává správnost předchozího rozsudku; zabývá se pouze otázkou, zda se změnily poměry účastníků, zda je tato změna podstatná a zda (nově) odůvodňuje vyhovění žalobě. Rozhodnutí, zda jsou (nadále) splněny podmínky pro použití § 8 a § 2 odst. 3 o. z., je nutno učinit popečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry apod.), takvšechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení bytu domáhá.

7. Při posuzování otázky, zda jsou v souzené věci (nadále) splněny podmínky pro použití § 8 a § 2 odst. 3 o. z. odvolací soud zohlednil všechny rozhodné okolnosti na straně žalobkyně i dovolatelů, jeho úvaha v tomto směru odpovídá zjištěným okolnostem a není zjevně nepřiměřená.

8. Dovolatelé předkládají otázku „zda může pouhé plynutí času, bez skutečné kvalitativní změny skutkových okolností a bez nápravy protiprávního stavu, odstranit následky dříve konstatovaného rozporu výkonu práva s dobrými mravy nebo zneužití práva ve smyslu ust. “. Na takto formulované otázce však napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí).

9. Závěr o tom, že v mezidobí od vydání rozsudku, jímž byla pro tentokrát zamítnuta původní žaloba na vyklizení Bytu, nastala podstatná změnu poměrů, v jejímž důsledku opětovný požadavek na vyklizení nadále nepředstavuje zjevné zneužití práva podle § 8 o. z., totiž odvolací soud odůvodnil nejen samotným plynutím času, ale i dalšími rozhodnými okolnostmi na obou stranách sporu – konkrétně zdůraznil, že žalovaní nereflektují žádné vstřícné kroky ze strany žalobkyně, resp. se ani nesnaží pro dobu budoucí o řešení stávajícího stavu, dlouhodobě hradí za užívání Bytu zcela nedostatečnou úplatu, svévolně si snížili, resp. stanovili i výši úhrad za služby spojené s užíváním Bytu.

10. Zdůrazňují-li dále dovolatelé, že na jejich straně v mezidobí žádná změna nenastala („nadále žijí ve stejné sociální a zdravotní situaci, původní protiprávní stav přetrvává a nebyla přijata žádná nápravná opatření“), přehlížejí, že pro rozhodnutí, zda jsou v dané věci (nadále) splněny podmínky pro použití ustanovení § 8 a § 2 odst. 3 o. z., musí být zváženy i všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení bytu domáhá – zde zejména to, že v důsledku hrazení neúměrně nízkého protiplnění za užívání Bytu žalovanými vzniká žalobkyni značná majetková újma, jakož i to, že žalobkyně nabízela žalovaným možnost uzavření řádné nájemní smlouvy k Bytu i částečné odpuštění dluhu, avšak žalovaní na její nabídky nereflektují.

11. Neobstojí ani úvaha dovolatelů, že jejich vyklizení z Bytu je neproporcionální zájmu žalobkyně na ochraně jejího vlastnického práva, jelikož „má k dispozici méně invazivní prostředky ochrany svých majetkových práv“. Dovolávají-li se v tomto ohledu (mimo jiné) skutečnosti, že žalobkyně „již (byť nepravomocně) získala v řízení [pozn. vedeném u Obvodního soudu pro prahu 4] sp. zn. rozsudkem ze dne 27. 11. 2025 přiznanou částku 313 675,64 Kč jako náhradu za užívání Bytu“ (další náhrady se pak domáhá v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. ), paradoxně na svoji podporu argumentují tím, že jim vůči ní vznikl relativně velký dluh.

12. Podle konstantní judikatury je přitom bydlení v bytě bez právního důvodu (v tomto případě navíc dlouhodobé) při relativně vysokém dluhu na úhradě za toto užívání zpravidla důvodem, který (naopak) vylučuje, aby vlastníku bytu byla (pro tentokrát) upřena možnost řešit vzniklou situaci vyklizením bytu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. , či ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. ). Okolnost, že žalovaní dlouhodobě hradí zaužívání Bytu zcela nedostatečnou (neúměrně nízkou) úplatu, tak nepochybně bylaokolností významnou pro právní posouzení věci podle § 8 o. z. a soudy nižších stupňů kní při tomto posouzení správně přihlédly.

13. Dovolatelé současně odvolacímu soudu vytýkají, že svůj závěr o změně poměrů, kteráodůvodňuje vyhovění opětovně podané vyklizovací žalobě, založil též na „zcela nepodložené spekulaci“, že v případě, že by nezanikl (rekonstrukcí) byt č. 6 v předmětném domě, který původně užívali jako nájemci, v průběhu času by jim postupným navyšováním nájemného podle rozhodné právní úpravy (nejprve podle , ve znění pozdějších předpisů, poté od 1. 1. 2013 podle , ve znění pozdějších předpisů, a nakonec podle o. z.) narostla úhrada za užívání daného bytu na částku, kterou by s ohledem na své majetkové poměry zřejmě nebyli schopni hradit, a tedy s největší pravděpodobností by v tomto bytě jižstejně nebydleli (ač na tom stále trvají).

14. Uvedená úvaha odvolacího soudu, byť hypotetická, však není nepřípadná, neboťlogicky a rozumně „dokresluje“ (a to zejména v návaznosti na zjištění o výši nájemného z bytu č. 6 před jeho rekonstrukcí a z tvrzení o aktuálních majetkových poměrech žalovaných, jak je sami popsali v rámci návrhu na ustanovení zástupce z důvodu nemajetnosti), proč nadále není udržitelné, aby žalobkyni byla znovu, tj. i „pro tentokrát“, odepřena ochrana jejího vlastnického práva za použití § 8 o. z. Jde přitom svou povahou vskutku jen o úvahu na dokreslení celkového obrazu případu, nikoli tedy o úvahu stěžejní, bezníž by napadený závěr odvolacího soudu neobstál. Z tohoto pohledu jde tedy v podstatě oargument toliko podpůrný (argument „navíc“), na němž napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá.

15. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže býtjejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov.usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

16. Namítají-li konečně dovolatelé, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vytýkajíodvolacímu soudu vady řízení a v této části tak uplatňují jiný dovolací důvod, nežkterý je uveden v K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [jakož i k vadám uvedeným v , a b) a ], přitom dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jentehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

17. Nadto řízení vytýkanou vadou netrpí, neboť napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež vyplývají z přiměřené aplikace (viz ), je pochopitelné a srozumitelné a nevykazuje takové nedostatky, které by byly na újmu uplatnění práv dovolatelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení jakonepřípustné odmítl.

19. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelů naodklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil krozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatněnejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ , b) ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu zedne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 4. 2026

Mgr. Lucie Jackwerthová

předsedkyně

senátu