Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 165/2019 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věci, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. MPSV-2019/6749-923, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 17. 4. 2019, č. j. -24,

takto:

I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutími ze dne 12. 10. 2018, č. j. 952226/18/OT a č. j. 952292/18/OT, rozhodl o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvku na bydlení ve výši 4.461 Kč za období leden 2017 a o povinnosti žalobkyně tento přeplatek vrátit, a to do 31. 10. 2018. Správní orgán prvního stupně zjistil, že žalobkyně ode dne 1. 12. 2016 užívala byt č. 6 na adrese A. 1681/2, O., bez právního důvodu.

[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 10. 1. 2019 zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

II. Posouzení věci krajským soudem

[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Současně požádala o ustanovení zástupce a přiložila vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

[4] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) o žádosti rozhodl v záhlaví označeným usnesením, kterým ve výroku II. zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů.

[5] Dospěl k závěru, že žalobkyně se svým návrhem zjevně nemůže být úspěšná, neboť již není nájemkyní bytu na adrese A. 1681/2 v O. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. -213, byla žalobkyni uložena povinnost předmětný byt vyklidit, přičemž v uvedeném rozsudku byla pravomocně vyřešena otázka skončení nájemního poměru žalobkyně k předmětnému bytu, a to ke dni 30. 11. 2016. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. -285. Krajský soud rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2019, č. j. -47, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2018, č. j. -91. V uvedeném řízení bylo na návrh žalobkyně přezkoumáváno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, kterým žalobkyni nebyl od 1. 2. 2017 přiznán příspěvek na bydlení podle , o státní sociální podpoře, jelikož úřad práce dospěl k závěru, že nájemní vztah žalobkyně k předmětnému bytu č. 6 na adrese A. 1681/2 v O. zanikl ke dni 30. 11. 2016. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 11. 2017 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno.

[6] Krajský soud proto s ohledem na předeslané okolnosti uzavřel, že žalobkyně zjevně nemůže být v daném řízení úspěšná a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.

III. Obsah kasační stížnosti

[7] Proti výroku II. usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Je přesvědčena, že v řízení před krajským soudem prokázala, že splňuje všechny podmínky pro to, aby jí byl pro toto řízení zástupce ustanoven. Stěžovatelka současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a popsala své majetkové poměry a složitou sociální situaci.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v projednávané věci netrval na podmínce povinného zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. -19, podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek.

a) K žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti

[9] Stěžovatelka však v projednávané věci o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti požádala, soud se proto dále zabýval touto její žádostí.

[10] Podle , (dále jen „ “), [n]avrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Soud musí posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození i v případech, kdy je účastník řízení od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona (viz rozsudek ze dne 24. 8. 2011, č. j. -46). O obdobnou situaci se přitom jedná i v projednávané věci, v níž je stěžovatelka od placení soudního poplatku rovněž osvobozena (viz bod [8] rozsudku).

[11] Podle platí, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

[12] Jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků tedy je, že návrh – v tomto případě kasační stížnost – nesmí být zjevně neúspěšný ( ). Nejvyšší správní soud proto předně posuzoval, zda je podaná kasační stížnost zjevně neúspěšným návrhem, či nikoliv.

[13] Pojem zjevná neúspěšnost není v definován, Nejvyšší správní soud proto jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Neúspěšnost návrhu musí být seznatelná „na první pohled“, a musí být bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2007, č. j. -72). Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy, „kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“ (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2006, č. j. -69, č. 1616/2008 Sb. NSS). O zjevně bezúspěšný návrh se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků (viz rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2012, č. j. -12, nebo usnesení ze dne 22. 8. 2012, čj. -25), anebo pokud byla žaloba zjevně opožděná (viz usnesení NSS ze dne 28. 8. 2015, č. j. -14, a ze dne 16. 3. 2016, č. j. -40).

[14] V projednávaném případě krajský soud zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť mu bylo z úřední činnosti známo, že sporná otázka (otázka skončení nájemního poměru stěžovatelky), která je klíčovou otázkou i pro posouzení vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvku na bydlení, byla již v mezidobí pravomocně rozhodnuta civilními soudy. Krajský soud odkázal na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. -213, kterým byla žalobkyni uložena povinnost předmětný byt vyklidit. V uvedeném rozsudku byla pravomocně vyřešena otázka skončení nájemního poměru žalobkyně k předmětnému bytu na adrese A. 1681/2 v O., a to ke dni 30. 11. 2016. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. -285.

[15] Skutečnost, že o otázce trvání nájemního poměru stěžovatelky bylo již pravomocně rozhodnuto soudy v občanském soudním řízení, ve své judikatuře již konstatoval rovněž Nejvyšší správní soud. V rozsudku ze dne 13. 2. 2019, č. j. -47, uvedl následující: „Stěžovatelka dále namítá, že se v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. snaží prokázat, že žaloba na vyklizení bytu na ulici A. v O. je nedůvodná, neboť její nájemní vztah dále trvá. K této námitce však již krajský soud poukázal na skutečnost, že řízení o žalobě na vyklizení bytu před civilními soudy bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. -285, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost vyklidit byt, neboť její nájemní vztah skončil dne 30. 11. 2016. Podle přitom platí, že soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází. O otázce trvání nájemního vztahu stěžovatelky již bylo v době vydání napadeného rozsudku soudy v občanském soudním řízení pravomocně rozhodnuto. Krajský soud tudíž správně z těchto rozhodnutí za nezměněného skutkového a právního stavu vycházel.“

[16] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost proti usnesení, kterým krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, je s ohledem na předeslané skutečnosti zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu Soud proto žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

b) Posouzení důvodnosti kasační stížnosti

[17] S ohledem na závěr o zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti a Nejvyšším správním soudem již dříve vyslovené závěry o pravomocném rozhodnutí otázky trvání nájemního poměru stěžovatelky (viz body [13] až [16] shora), soud dále přistoupil rovnou k posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Učinil tak i s ohledem na skutečnost, že je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatelka vede typově obdobné spory opakovaně navzdory skutečnosti, že ze soudních rozhodnutí, která jí byla v předchozích věcech adresována, jí již musí být názor soudu na sporné právní otázky znám.

[18] Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[19] Kasační stížnost není důvodná.

[20] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, kterým krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce podle , ve znění účinném v době rozhodnutí krajského soudu. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil již v bodech [13] až [16] rozsudku, závěry krajského soudu o zjevné neúspěšnosti žaloby, obstojí.

[21] Podle [s]oud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal.

[22] Z citovaného ustanovení vyplývá, že o jiných otázkách (které se netýkají skutečnosti, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, popřípadě osobního stavu osoby) si správní soud může učinit svůj vlastní úsudek. I zde však preferuje, aby o těchto otázkách rozhodl příslušný orgán (správní orgán či soud). Citované ustanovení proto soudu ve správním soudnictví ukládá vycházet z rozhodnutí o těchto otázkách, pokud existuje. V tomto případě pravomocné rozhodnutí civilního soudu existuje (viz krajským soudem odkazovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. -213, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. -285). Toto pravomocné rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení bylo určující pro posouzení otázky zjevné neúspěšnosti žaloby v řízení před krajským soudem o projednávané věci. Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro to, aby tuto otázku posoudil odlišně.

V. Závěr a náklady řízení

[23] S ohledem na předeslané Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle zamítl.

[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2019

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu