Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 22/2011 - 46

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: S. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, č. j. - 29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 4. 2011, č. j. - 29, zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2010, č. j. OAM-268/ZA-14-ZA10-2010, kterým žalobkyni nebyla podle , , , a udělena mezinárodní ochrana. Podle soudu lze účastníku řízení ustanovit zástupce z řad advokátů, pokud byl podán takový návrh, je-li to třeba k ochraně zájmů účastníka a jsou-li splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a to i když je řízení od soudních poplatků osvobozeno. Žalobkyně podáním ze dne 9. 2. 2011 požádala o ustanovení zástupce. Soud ji proto přípisem ze dne 18. 2. 2011 vyzval, aby v 15 denní lhůtě předložila vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a aby sdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby svá tvrzení prokázala listinnými důkazy. Současně byla poučena, že pokud výzvě nevyhoví, soud návrh zamítne. Podle soudu byla uvedená výzva doručena žalobkyni podle dne 22. 2. 2011. Žalobkyně nicméně ve stanovené lhůtě na tuto výzvu nereagovala a neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Tím nesplnila jednu z podmínek pro ustanovení zástupce, a proto soud její návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. V ní uvedla, že soud neustanovil zástupce proto, že ve stanovené lhůtě nevyplnila formulář, který měl zjistit její osobní, majetkové a výdělkové poměry. K tomu stěžovatelka konstatovala, že jako účastník řízení o udělení mezinárodní ochrany nemůže v České republice pracovat a nemá žádný jiný příjem. V České republice nemá ani žádný movitý či nemovitý majetek. Podle stěžovatelky soud nemusel zkoumat její finanční a další poměry, neboť ty plynou z povahy a logiky věci. Stěžovatelka jako žadatelka o azyl má nárok za zákonem stanovených podmínek pouze na kapesné, případně další finanční příspěvky. Nicméně jako žadatelka o azyl nemá nárok na dávky státní sociální podpory a dávky v hmotné nouzi. To všechno měl podle stěžovatelky soud posoudit, aniž by zkoumal její osobní, majetkové a další poměry. Stěžovatelka totiž splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z povahy věci. To je dáno i tím, že je přímo podle h) , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), osvobozena od soudních poplatků. Tím splňuje jednu z podmínek pro ustanovení zástupce uvedenou v (dále jen „ “). Nad to poznamenala, že je cizinka bez právnického vzdělání, takže je splněna i zbývající podmínka pro ustanovení zástupce podle Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, č. j. - 29, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Podle Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce by trvání na zastoupení stěžovatelky advokátem znamenalo pouze řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publikovaný pod č. NSS či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, dostupný na www.nssoud.cz). V dané věci je tedy kasační stížnost projednatelná, i když stěžovatelka není v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupena zástupcem z řad advokátů.

Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou stěžovatelčinu námitku, podle níž jsou v jejím případě splněny podmínky pro ustanovení zástupce. Podle navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Od soudních poplatků může být na vlastní žádost osvobozen usnesením předsedy senátu účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky ( věty první ). Z uvedených ustanovení jasně vyplývá, že pro ustanovení advokáta musí být splněny následující podmínky. Jednou je existence návrhu na ustanovení zástupce. Dalšími je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků u účastníka řízení a nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka.

Ačkoliv je stěžovatelka v dané věci podle h) zákona o soudních poplatcích od soudních poplatků osvobozena, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle Ostatně předmětné ustanovení hovoří o předpokladech k osvobození od soudních poplatků (které jsou dány v ) a nikoliv o již nastalém osvobození od soudních poplatků. Soud proto musí posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků v konkrétních případech, tedy i v případech, kdy je jinak účastník řízení obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona. Nejde o logický rozpor, nýbrž o proces ustanovení zástupce, který je mj. odvislý od konkrétních poměrů účastníka řízení. V opačném případě by se z rozhodování o ustanovení zástupce vytratil prvek konkrétnosti a individualizace. Ostatně i podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, www.nssoud.cz, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. Podle může totiž předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh zástupce. Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení. Podstatou osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu.“. Nejvyšší správní soud v daném ohledu shrnuje, že krajský soud postupoval správně, když zjišťoval osobní, majetkové a výdělkové poměry stěžovatelky v rámci posouzení splnění podmínek pro ustanovení zástupce podle , ačkoliv je stěžovatelka přímo ze zákona od soudních poplatků osvobozena.

Podle Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka také mýlí v tom, z jakých důvodů krajský soud jejímu návrhu na ustanovení zástupce nevyhověl. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se závěrem stěžovatelky, že její návrh na ustanovení zástupce byl zamítnut s ohledem na to, že nevyplnila požadované potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Ostatně tento závěr ani z odůvodnění rozhodnutí soudu nevyplývá. Podle něj naopak důvodem pro zamítnutí stěžovatelčina návrhu na ustanovení zástupce byla skutečnost, že nijak nereagovala na výzvu soudu, aby jednak předložila zmiňované potvrzení a jednak aby uvedla, z čeho hradí náklady na uspokojení svých životních potřeb. Soudu totiž byla zřejmá skutečnost, kterou stěžovatelka uvedla již v žádosti o ustanovení zástupce, tedy, že nemá finanční prostředky, nemá žádné příjmy a že je žadatelkou o azyl. Stěžovatelka se nicméně, ačkoliv má hlášené místo pobytu v Pobytovém středisku K. n. O., fakticky dlouhodobě zdržuje na soukromé adrese, jak vyplývá z její evidenční karty založené na č. l. 24 soudního spisu. Proto soudu vznikly důvodné pochybnosti o úplnosti jejího tvrzení, resp. soud pokládal za nutné, aby stěžovatelka uvedla, z čeho tedy hradí náklady na živobytí a bydlení. Na tuto výzvu však stěžovatelka nijak nereagovala.

V případě žadatelů o azyl jsou sníženy možnosti jejich výdělků. To však zcela nevypovídá o jejich skutečných majetkových a osobních poměrech, které je tak třeba vždy v konkrétním případě zjistit. Stěžovatelka však zůstala u velmi obecných tvrzení, které k výzvě soudu blíže nespecifikovala. Přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publikovaného pod č. 1962/2010 Sb. NSS, „účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků ( ) a který byl soudem řádně poučen ( ), je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“. Ačkoliv závěry uvedeného rozhodnutí se vztahují na problematiku osvobození od soudních poplatků, nelze přehlédnout, že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce podle je právě splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Z toho důvodu lze uvedený judikát vztáhnout i na nyní posuzovanou věc a vycházet z toho, že žadatel o ustanovení zástupce je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů.

Stěžovatelka tedy, ač řádně poučena, neposkytla krajskému soudu vyžadovanou součinnost, v důsledku čehož mu neumožnila zjistit, zda jsou u ní dány předpoklady k osvobození od soudních poplatků. Na tom nic nemění skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti stěžovatelka dále uvedla, že nemá žádné příjmy, nepodniká, není příjemcem dávek, nemá nemovitý majetek, vlastní věci denní potřeby a ošacení, nemá motorové vozidlo, cennosti a úspory, přičemž nemá manžela, dluhy ani žádnou vyživovací povinnost. I nadále totiž zůstává nevyjasněná otázka, z čeho stěžovatelka čerpá finanční prostředky pro uspokojování svých základních a životních potřeb a především z čeho hradí náklady na bydlení na soukromé adrese. Stěžovatelka tak ani v řízení o kasační stížnosti neobjasnila základní skutečnosti potřebné pro učinění závěru, že nemá dostatečné prostředky a splňuje tak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což je jedna z podmínek pro ustanovení zástupce, jak již bylo zmíněno.

Dále stěžovatelka namítá, že splnila další podmínku pro ustanovení zástupce, neboť je cizinkou bez právnického vzdělání a ustanovení zástupce je třeba k ochraně jejích práv. Důvodnost této námitky však Nejvyšší správní soud nemůže posoudit, neboť krajský soud neshledal naplnění jedné z kumulativně stanovených podmínek pro ustanovení zástupce, a proto se již nezabýval otázkou splnění této další podmínky.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a , neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2011

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu