Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 112/2019 - 34

- 35

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. P. V., zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2018, čj. OAM-180/LE-LE05-BA04-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2019, čj. -48,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Dne 26. 8. 2018 žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, požádal v ČR o mezinárodní ochranu. Tomu předcházely mj. následující skutečnosti. Žalobce byl spolu s dalšími 24 cizinci kontrolován orgány německé policie bezprostředně po překročení česko-německé hranice (dne 21. 8. 2018), orgány německé policie jej předaly do ČR na základě dohody o zpětném přebírání osob na společných státních hranicích (dne 23. 8. 2018) a Policie ČR jej zajistila za účelem správního vyhoštění (rozhodnutí ze dne 24. 9. 2018). Dne 26. 8. 2018 prohlásil, že jeho rodina je v těžké situaci, pronásledují ho lichváři a ohrožují jej na životě. Jelikož dluží velké peníze, neodvažuje se vrátit do vlasti. Rozhodnutím ze dne 29. 8. 2018 jej žalovaný „přezajistil“ v režimu , o azylu. Dne 31. 8. 2018 poskytl žalobce k žádosti o mezinárodní ochranu následující údaje: Narodil se ve Vietnamu, v roce 2014 si vyřídil cestovní pas, který však nechal doma, jelikož jej nemohl najít. Odjížděl jen s občanským průkazem, který mu nicméně převaděči sebrali v Mong Cai. Je zdravý, svobodný, křesťan, nemá děti ani politické přesvědčení. Jako azylový důvod označil dluhy spojené se špatnou situací v rodině. Jeho mladší sestra má zánět mozku, již dva roky se léčí v Hanoji a každá léčba vyžaduje hodně peněz. Proto chce žalobce vydělat peníze a pomoct rodině. Jinak by jeho teta musela dát dům věřitelům; touto nemovitostí totiž zajistila půjčku, kterou financovala jeho odjezd do Evropy. Dále doplnil, že neměl jiný důvod k odjezdu z Vietnamu. Do Německa cestoval za prací nelegálně, jelikož to poradila jeho matce kamarádka. Údajně to mělo být levnější.

[2] Rozhodnutím ze dne 22. 11. 2018 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu. Žalobcem uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů dle Krajský soud prý nesprávně posoudil otázku, zda současná politická situace ve Vietnamu umožňuje dosáhnout účinné ochrany v případě hrozby vážné újmy ze strany soukromých subjektů.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Stěžovatel tvrdí, proč by měla být jeho kasační stížnost ve smyslu přijatelná (hrozba vážné újmy ze strany soukromých osob). Dle NSS ovšem v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.

[7] K otázce skutkového stavu NSS uvádí, že požadavky na podklady pro rozhodnutí žalovaného se zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, čj. -81, č. 1825/2009 Sb. NSS, podle něhož musí být užité podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Jak správně uvedl již krajský soud, podklady rozhodnutí, ze kterých žalovaný vycházel, tyto požadavky splňují. Jde-li o hodnocení těchto podkladů, ani NSS nijak nezpochybňuje skutečnosti, které plynou ze zpráv o zemi původu založených ve správním spisu. Právní systém ve stěžovatelově zemi původu, byť jistě není ideální, dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny (srov. rozsudek ze dne 31.10. 2003, čj. -65, co do situace ve Vietnamu obecně viz též rozsudek ze dne 26. 9. 2018, čj. -27).

[8] Je pravda, že v teoretické rovině může být pronásledovatelem i nestátní původce (zde skupina věřitelů), lze-li prokázat, že stát a jeho orgány nejsou (systémově) schopny nebo ochotny poskytnout ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou (srov. rozsudek ze dne 10. 3. 2004, čj. -48, a další). Avšak stěžovatel se neobrátil na vnitrostátní orgány, aby mu poskytly ochranu před pronásledováním, jak to požaduje § 12 písm. b) zákona o azylu ve spojení s § 2 odst. 7 téhož zákona (rozsudky ze dne 27. 8. 2003, čj. -51 a ze dne 29. 3. 2004, čj. -37). Jeho obecná a nijak neindividualizovaná polemika, že neměl povinnost obrátit se na nefunkční a zkorumpované bezpečnostní složky, nemůže uspět. Hrozící příkoří, o němž uvažuje stěžovatel, nelze označit ani za pronásledování. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že mu v případě vrácení do Vietnamu hrozí vážná újma ve smyslu zákona o azylu.

[9] Rozhodnutí žalovaného a napadený rozsudek nejsou ani nepřezkoumatelné. Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný, a posléze i krajský soud pečlivě – v souladu s – vysvětlily, že i navzdory nepříznivému společenskému prostředí, které vládne ve Vietnamu, nespadají stěžovatelova tvrzení pod azylově relevantní důvody. Mezinárodní ochrana je totiž výjimečným právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu.

[10] Nelze odhlédnout od tvrzení stěžovatele, že si do Evropy přišel hlavně vydělat. NSS nemůže opomenout četnou judikaturu k irelevanci snahy o legalizaci dalšího pobytu cizince prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudky ze dne 27. 8. 2003, čj. -60; ze dne 30. 6. 2004, čj. -44, č. NSS a další). Poskytnutí mezinárodní ochrany nelze zaměňovat s jinými (legálními) formami pobytu (viz rozsudky ze dne 24. 2. 2005, čj. -94, či ze dne 18. 5. 2011, čj. -49). Udělení azylu, či doplňkové ochrany na základě jiných než zákonných důvodů není možné. Na tom nic nemění tvrzení, že se stěžovatel chtěl (finančně) starat o nemocnou sestru.

[11] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ve spojení s

[13] Stěžovateli byl ustanoven zástupce z řad advokátů, Mgr. Jindřich Lechovský (usnesení krajského soudu ze dne 18. 12. 2018). Ustanovenému advokátovi se s přihlédnutím k bodu 5, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (doplnění důvodů kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč; celkem částka 3 400 Kč. Soudu je dále z úřední činnosti známo (a vyplývá to i z veřejně dostupné databáze plátců DPH), že ustanovený zástupce je plátcem DPH. Proto se tato částka zvýší o 21 %, tj. o 714 Kč. Celková částka, která činí 4 114 Kč, bude k rukám ustanoveného zástupce proplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

Zdeněk Kühn

předseda senátu