Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 172/2020 - 28

pokračování - 29

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: D. P. L., zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2020, č. j. OAM-446/LE-BA02-HA13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2020, č. j. -35,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Dne 9. 10. 2019 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, ale ve své zemi žil naposledy v roce 2005, od té doby žije v České republice. Při vycestování z vlasti disponoval vízem za účelem podnikání, které vypršelo v květnu roku 2018. Povolení k dlouhodobému pobytu mu nebylo uděleno. Uvedl, že je bez náboženského vyznání. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v České republice žije již dlouho a vyhovuje mu zdejší klima a práce. Má zde zázemí, práci, přítelkyni, příbuzné a přátele. Na pohovoru k žádosti dle 1. 11. 2019 uvedl, že je národnosti kinh, křesťanem a z toho důvodu svoji vlast opustil, jelikož byl jako křesťan policií sledován a zadržen. Při poskytnutí údajů k žádosti to nezmínil, jelikož si spletl pojmy. Zároveň uvedl, že si ve Vietnamu půjčil velkou částku peněz s vysokým úrokem, kterou nemohl splatit. Pokud se vrátí do Vietnamu, hrozí mu, že ho věřitel zabije. Nemůže se obrátit na policii, jelikož má problém s jedním policistou, který ho již jednou obvinil z výtržnictví a také mu vyhrožuje smrtí. Z těchto důvodů se obává vrátit se do země původu. Dne 22. 1. 2020 žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-446/LE-BA02-HA13-2019 žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu, neudělil.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V ní namítal, že žalovaný nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutkovým okolnostem. Má za to, že jeho problémy s věřitelem, u něhož se zadlužil, a také s policistou, který jej obvinil z výtržnictví a vyhrožoval mu zabitím, lze kvalifikovat jako nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Zároveň žalobce nemůže v zemi původu praktikovat svou víru.

[3] Krajský soud neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, věc po právní stránce správně posoudil, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud souhlasí se závěry žalovaného a zastává názor, že žalobce neuvedl a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by žalobci mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma. Vylíčení celé žalobcovy situace má za nevěrohodné. Nemůže opominout, že žalobce přicestoval do České republiky v roce 2005 a o mezinárodní ochranu požádal až po 14 letech, mimochodem poté, co mu bylo v roce 2018 zrušeno dosavadní vízum a nebylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu. Z výpovědi žalobce také vyplynulo, že nemá ani ty nejzákladnější znalosti o křesťanské nauce (např. dle něj je modlitba zakončena pozdravem Budhovi, neví, co to je Svatá trojice, nezná žádné svátky ani Bibli). Jeho tvrzení, že byl v důsledku jeho víry pronásledován a že svoji víru nemůže praktikovat, považuje za účelové. Potíže s věřitelem ve formě vyhrožování či vydírání nelze bez dalšího považovat za důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Jak vyplynulo ze spisu, bezpečnostní složky ve Vietnamu fungují a skutečnost, že existují problémy v oblasti dodržování zákonů či nižší efektivnost pomoci ze strany policie, není azylově relevantním důvodem. Takovým důvodem není ani to, že zde chce žít, protože zde žije jeho družka a příbuzní.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod a d) , (dále jen „“).

[5] Rozsudek je dle názoru stěžovatele zatížen vadou nepřezkoumatelnosti, neboť krajský soud se ve svém rozsudku nevypořádal meritorně dostatečně jasným a srozumitelným způsobem s jeho jednotlivým žalobními námitkami. Paušálně je stejně jako správní orgán v napadeném rozhodnutí odmítl. Byly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž zdůraznil existenci reálného rodinného a soukromého života na území České republiky a poukázal na skutečnost, že ve Vietnamu může být perzekuován za své náboženské vyznání a postoje.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost, neboť se domnívá, že jak rozhodnutí ve věci udělení mezinárodní ochrany, tak rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na obsah správního spisu, vydané rozhodnutí a své vyjádření k žalobě. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost dle Pokud Nejvyšší správní soud neshledá důvody k odmítnutí, navrhuje ji zamítnout pro její nedůvodnost podle

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Jelikož se však jedná o kasační stížnost podanou ve věci mezinárodní ochrany, zabýval se soud v souladu s nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná.

[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů se však ve věci stěžovatele nejedná.

[9] Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jelikož se krajský soud dle stěžovatele dostatečně nevypořádal s jeho žalobními námitkami. Tuto námitku neshledal důvodnou. Za vadu soudního rozhodnutí totiž nelze považovat situaci, kdy se soud s posouzením věci správními orgány ztotožní a pro stručnost na jejich závěry odkáže. Měl by však v odůvodnění rozsudku vyložit, proč tak učinil, popřípadě přidat alespoň vlastní krátké hodnocení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku všemi námitkami stěžovatele zabýval a v dostatečném rozsahu je vypořádal. Samotná skutečnost, že stěžovatel se závěrem soudu o neudělení mezinárodní ochrany nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost.

[10] Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný pracoval s informacemi o zemi původu, které byly relevantní a důvěryhodné ve vztahu ke stěžovatelem uvedeným skutečnostem. Svůj závěr o neexistenci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany díky tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil.

[11] Žalovaný i soud se v souladu s ustálenou judikaturou zabývaly tím, zda jsou uvedená tvrzení stěžovatele věrohodná, zda mu v případně návratu do vlasti hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 zákona o azylu a jestli mu jsou státní orgány schopny poskytnout účinnou ochranu před hrozící újmou (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2018, č. j. -27, a ze dne 26. 6. 2019 č. j. -34). Existence zázemí v České republice a fakt, že zde má stěžovatel družku, není relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozhodnutí ze dne 27. 9. 2016, č. j. -28). Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného plyne, že důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany nebyla „sama o sobě“ skutečnost, že se stěžovatel prostřednictvím podané žádosti snažil legalizovat svůj pobyt na území ČR (srov. rozsudek ze dne 18. 5. 2011, č. j. -49).

[12] Z výše uvedeného je zřejmé, že judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou již přiléhavě poukázal v napadeném rozsudku krajský soud, poskytuje dostatečnou odpověď na námitky stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, které jsou navíc obsahově obdobné jako námitky v žalobě.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Z tohoto důvodu kasační stížnost shledal nepřijatelnou a podle ji odmítl.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s věty první za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2020

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu